Jaroslav Otčenášek
Krvavá, krutá a navýsost zbytečná válka na území bývalé Jugoslávie se asi nejsilněji podepsala na Bosně a Hercegovině. Jedny z největších škod napáchala na mladé generaci, na potenciálním základu budoucí inteligence. Kolik tisíc mladých lidí zahynulo během války snad není třeba připomínat. Jsou tu ale další hluboké škody, jejichž následky se začnou projevovat později, a z nichž se bude tato země vzpamatovávat o to déle.
Jde především o drastický únik mozků, především do SRN, Rakouska, ale i do České republiky (i když v menší míře). V průběhu války prchali mladí lidé z důvodu faktického ohrožení života, po válce pak převážně kvůli problémům existenčním. Kdo jen trochu zná současné poměry v Bosně a Hercegovině, ví, že tento stát existuje de facto jen papírově. Srbská a chorvatsko-muslimská komunita žijí v praktické silné izolaci před sebou navzájem, bosenští Srbové se pak uzavírají téměř celému světu. Obdobná separace existuje i ve vzdělání. Je jen málo vzdělávacích zařízení, kde by všechny tři národnosti studovaly pohromadě.
Dalším problémem je následné uplatnění v pracovním procesu. Bosna a Hercegovina je stát prostoupený očividnou korupcí (obzvláště srbská část), nezaměstnanost je obrovská a nejeví příliš rychlou sestupnou tendenci. Jak za takovýchto podmínek studují a žijí mladí lidé v Sarajevu na zdejší filozofické fakultě?
Vypravili jsme se proto přímo do bosensko-hercegovského hlavního města, abychom situaci poznali na vlastní oči. Filozofická fakulta Sarajevské univerzity se nachází v bezprostřední blízkosti stále ještě vyhořelé a rozstřílené budovy republikového parlamentu na ulici Franje Račkog v moderním centru města. Budova to je nevelká (není problém ji poněkud přehlédnout), v současnosti je již zrekonstruovaná a plně funkční. Samotná Sarajevská univerzita byla založena v roce 1949 a dnes má 26 fakult, fakulta filozofická vznikla roku 1950. Mimo jiné i z důvodů své nevýhodné polohy byla budova v průběhu války, kdy bosenští Srbové (za trpělivého přihlížení zbytku světa) intenzivně ostřelovali celé město, uzavřena. Přesto výuka probíhala i za těchto mimořádných podmínek, samozřejmě v silně omezeném rozsahu. Učilo se po bytech, krytech a jak se kde dalo. Studenti srbské národnosti se v převážné většině hned od počátku konfliktu přestali výuky účastnit. Během války zahynula část studentů i profesorského sboru, jiní uprchli do dalších částí země či emigrovali do zahraničí. Nebyly učební pomůcky, chyběly učebnice i knihy (jedna z prvních budov, kterou bosenští Srbové vypálili, byla univerzitní knihovna s některými mimořádně cennými fondy). Navíc velké množství lidí trpělo depresemi a starost o to, co budou zítra jíst, odsunulo vzdělávání mezi méně důležité činnosti.
Quo Vadis, Bosno?Přesto se chod fakulty nezastavil a po ukončení konfliktu se zbylí studenti a profesoři snažili o rychlou normalizaci poměrů. V současné době studuje na Filozofické fakultě Sarajevské univerzity (FF SU) asi 3 500 studentů a přednáší kolem 250 vyučujících. Většina studentů patří národnostně k Bosencům (neboli Muslimům), menší část tvoří bosenští Chorvaté. Bosenských Srbů je tu zanedbatelné minimum (viz níže). Děkanem této fakulty je v současné době profesor doktor Vlado Sučić, národností Chorvat. Ve vedení fakulty jsou zástupci všech tří hlavních (užívá se termín „konstitutivních“) národů Bosny a Hercegoviny. Dodržování tohoto principu „národnostní vyváženosti“ bylo ještě za dob bývalé Jugoslávie (SFRJ) povinné a bedlivě sledované, dnes se jedná spíše o dozvuky dob minulých a zároveň jde o nejistý pokus nějak nově se vyrovnat s bosensko-hercegovskou realitou. Jistým paradoxem je existence „Srbské sarajevské univerzity“, která ač mezinárodně neuznávaná údajně realizuje také výuku na své filozofické fakultě (sídlí ve čtvrti Dobrinja, která byla bosenskými Srby přejmenována na „Srpsko Sarajevo“).
Studium na FF SU je dvoustupňové, první cyklus trvá osm semestrů a je možné navázat druhým – magisterským v rozsahu čtyř semestrů. Ze současného poněkud zastaralého systému hodnocení se chystá přechod na kreditní (obdobný našemu), ale patrně až kolem roku 2010. Dále existuje propracovaný systém stipendií, které udělují federální i kantonální ministerstva vzdělání, vědy, kultury a sportu, stipendijní pobyty v zahraničí jsou sarajevským studentům také standardně poskytována. Největší katedrou, jak rozsahem, tak počtem studentů, je Odsjek za bosanski, hrvatski i srpski jezik (Katedra bosenského, chorvatského a srbského jazyka) pod vedením profesora doktora Josipa Baotiće. Již z názvu katedry je patrná komplikovaná jazyková situace, kdy se vedle samostatných jazyků – chorvatštiny a srbštiny (které úspěšně „přežily“ dlouholeté snahy o sjednocení v podobě srbochorvatštiny) stále ještě spíše formuje jazyk bosenských Muslimů – bosenština. Podobný rozsah má pak ještě Odsjek za književnost naroda Bosne i Hercegovine (Katedra literatury národů Bosny a Hercegoviny) pod vedením profesora doktora Fahrudina Rizvanbegoviće. Dále na fakultě působí: Odsjek za anglistiku (Katedra anglistiky), Odsjek za germanistiku (Katedra germanistiky), Odsjek za orijentalistiku (Katedra orientalistiky – studium arabštiny, turečtiny a jejich literatur), Odsjek za romanistiku (Katedra romanistiky), Odsjek za slovenske jezike i književnosti (Katedra slovanských jazyků a literatur – z jazyků se realizuje pouze výuka ruštiny, z literatur pak ruská, slovinská a makedonská), Odsjek za filozofiju i sociologiju (Katedra filozofie a sociologie), Odsjek za historiju (Katedra historie), Odsjek za komparativnu književnost i bibliotekarstvo (Katedra srovnávací literatury a knihovnictví), Odsjek za pedagogiju (Katedra pedagogie), Odsjek za psihologiju (Katedra psychologie). Z předchozího výčtu kateder je patrné, že sarajevská filozofická fakulta zdaleka neobsahuje všechny obory tradičně na filozofických fakultách studované. Proto například archeologii či etnologii musí zájemci studovat v některém ze sousedních států. Hlavním důvodem tohoto stavu je původně regionální charakter sarajevské univerzity v rámci bývalé SFRJ. Do budoucna lze očekávat rozšiřování počtu oborů. Jako jedna z priorit se děkanovi jeví rozšíření studia slovanských jazyků. Rádi by zde zavedli výuku češtiny, polštiny a dalších jazyků a literatur. Zájem mezi studenty rozhodně je. Problémem ovšem jsou jak finanční prostředky, tak i jistá přetrvávající izolovanost Sarajevské univerzity (a potažmo celé Bosny a Hercegoviny) od okolního světa. I proto lze naši návštěvu v této balkánské vzdělávací instituci chápat jako první pokus o překonání této spíše pomyslné než faktické bariéry.