Sotva otevřela dveře, seběhla se kolem ní děcka. Mrká: už dneska? Návštěvnice kráčí klidnými, ale pevnými kroky, zdraví každého člena velké rodiny: Kristinu, Zarinu, Julju, Vasylije, Lidiji, Soňu, Šuru, Ljalju. „V tomhle domě bydlí vůdkyně romského společenství,“ povídá hrdě. Kristina, jíž je kompliment adresován, se upřímně usmívá. Trošku rozpačitě si upravuje cop stočený do drdolu. Je hustý, pevný a černý. Jak se to říká: jako zem? jako noc? „Ano, před několika lety se náš život změnil od základu,“ říká Kristina Hordijenko, jedna z iniciátorek občanského hnutí Romů v Torecku, a přihazuje uhlí do kamen. Červené, žhavé – jen svým vzhledem dokáže ochránit tělo před krutým mrazem. „Nezměnil se ani tak život jako my,“ pronáší. „Už jste někdy byli v našem táboře?“
