• Socha z Lyčakovského hřbitova.
  • Pohled na ulici Pidvalnou v centru města. Věž Korniakta byla postavena na rohu hlavního tržního náměstí (Plošča Rynok) ve druhé polovině 16. století. Její název připomíná mecenáše Konstantina Korniakta, jenž stavbu financoval.
  • Pomník Mychajla Hruševského na konci třídy Tarase Ševčenka v centru města. Mychajlo Hruševskyj vedl v období ukrajinské revoluce po první světové válce Centrální radu a patří mezi největší osobnosti tohoto období. Nehledě na to, že projekt ukrajinského nezávislého státu na začátku 20. století nakonec selhal, je tento ukrajinský historik často považován za „otce vlasti“. V českém prostředí bychom ho mohli přirovnat k Tomáši Garriguovi Masarykovi.
  • Centrum města v posledních letech ovládli turisté. Najdeme tu spoustu kaváren, restaurací a hotelů. Lvov řadu let patří mezi nejnavštěvovanější města na Ukrajině a britská společnost Euromonitor International ho jakožto jediného zástupce Ukrajiny zařadila i do Top 100 nejlepších turistických destinací světa.
  • Pohled na historickou část města. Vlevo kopule dominikánského kostela, vpravo Věž Korniakta. Vzadu je vidět kostel svatého archanděla Michaela.
  • Lvov je dějištěm jednoho z největších knižních veletrhů ve východní Evropě. Fórum vydavatelů (Forum vydavciv) se koná každý rok v září. Populární jsou ale i bukinisté, pouliční prodejci knih, kteří se tradičně scházejí u pomníku Ivana Fedorova nedaleko Rynku.
  • Jedna z mnoha úzkých uliček v bezprostředním okolí historického centra města je pojmenována podle Ivana Fedorova, učence, který se ve druhé polovině šestnáctého století zabýval knihtiskem: v roce 1574 ve Lvově vytiskl první východoslovanskou učebnici – Bukvar. V dáli je vidět zvonice kláštera bernardýnů (františkánů).
  • Ivan Franko patří mezi nejvýznamnější postavy v dějinách města. Tento ukrajinský intelektuál byl jedním z hlavních hybatelů národního obrození na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Proslul jako politik, básník i filozof. Podle Ivana Franka je ve Lvově pojmenována univerzita i jedna z hlavních tříd v centru města, věnováno mu je muzeum i celá řada pamětních desek. Ivan Franko je pohřben na Lyčakovském hřbitově, který je památkou architektury sám o sobě. Náhrobek Ivana Franka byl odhalen teprve v roce 1933.
  • Soli Deo honor et gloria hlásí nápis na dominikánském kostele nedaleko hlavního historického náměstí. Kostel byl vybudován v 18. století a patřil řádu dominikánů. Během sovětského období sloužil jako skladiště a ve vedlejších místnostech kostela se nacházelo museum ateismu. Na začátku devadesátých let byl kostel předán ukrajinské řeckokatolické církvi, která je v region nejrozšířenější.
  • Lvovská národní opera byla otevřena v roce 1900 a dnes nese jméno významné ukrajinské operní pěvkyně Solomije Krušelnycké.
  • Vila Sosnowského, známá také jako Dům Biesiadeckého. Byla vybudována na začátku 20. století podle plánů architekta Józefa Sosnowského, který v paláci také sám bydlel. Budova se nachází nedaleko centra města v ulici generála Čuprynky (jedno z krycích jmen generála Ukrajinské povstalecké armády Romana Šuchevyče).
  • Soše na střeše dnešního lvovského etnografického muzea se často říká „sedící“ nebo „líná“ Svoboda. Aluze na sochu Svobody v New Yorku je zřejmá, neboť se ve Lvově objevila jen pár let po tom, co americkou sochu Svobody přestěhovali z Paříže do New Yorku. Není vyloučeno, že sochaři z dílny Leonarda Marconiho, kteří na soše na konci 19. století pracovali, se inspirovali právě francouzsko-americkou Svobodou. Lvovská Svoboda má ale docela jiný význam: symbolizuje totiž šetrnost – původně se nacházela na budově, kde sídlila místní spořitelna.
  • Lvovská radnice.
  • Jezuitský barokní kostel v centru města. Postavený v 17. století. V období sovětské vlády po druhé světové válce ho místní vědecká knihovna používala jako depozitář. Znovuotevřen byl až v roce 2011. Dnes slouží i jako posádkový chrám, ve kterém jsou vysvěcováni armádní kaplani. V tomto chrámu probíhají i zádušní mše za vojáky, padlé v rusko-ukrajinské válce.

Lviv – Lvov – Lemberg

by Radko Mokryk

Foto: Andrij Šyljajev

Text: Radko Mokryk

Západoukrajinský Lvov v zahraniční stále patří k nejznámějším ukrajinským městům. Je tomu tak jednak proto, že z kulturního hlediska skutečně jde o jedno z nejzajímavějších měst celého regionu, ale i proto, že v období druhé světové války se Lvov stal hlavní baštou nacionalistického hnutí a osvobozeneckého boje Ukrajinců. Proto je jako domnělá „opora banderovců“ dodnes terčem propagandistických útoků.

Ve skutečnosti se však jedná o typické středoevropské město, které v sobě nese výrazné stopy habsburské monarchie – najdeme tu rakouské, polské, židovské, arménské i ukrajinské vlivy. Tradiční klišé o těsné souvislosti obchodních cest a kultur v případě Lvova nepochybně platí. Obyvatelé města rádi vzpomínají na staré dobré Rakousko, hlásí se k tradicím osvobozeneckého boje za druhé světové války, budují pomníky obětem holokaustu a své město (leckdy oprávněně) považují za hlavní město ukrajinské kultury.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *