Na skok do Kosova

Jaroslav Otčenášek

Nejmladším evropským státem je Republika Kosovo (albánsky Republika e Kosovës), přičemž legitimitu jeho vzniku potvrdil 22. července 2010 také Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. O Kosovu se sice hodně a často mluví, ale téměř nikdo tam nikdy nebyl. Nahlédněme tedy trochu za vysoký horský hřeben, který odděluje Černou Horu od Kosova a pokusme se zjistit, jak se Kosované mají.

Nejjednodušší pro Čecha je vyrazit do Kosova po vlastní ose, tedy po osách dvou – automobilem, a to přes Černou Horu či Albánii. Vysoké romanticky rozeklané a lidskou rukou jen málo dotčené hřebeny dvoutisícovek nutí silnice šplhat v serpentinách prudce vzhůru. Provoz zde naštěstí obvykle bývá poměrně slabý, takže není nutné spěchat a oko se tak může „pást“ pohledy na úchvatnou krajinu. Formality na černohorsko-kosovských hranicích jsou velmi krátké, celníci umí anglicky a po zaplacení pojištění automobilu (40 či 50 €, v Kosovu neplatí „zelená karta“) vám již nic nebrání v cestě dolů, do Kosova.

Většinu Kosova ale vyšší hory netvoří, spíše táhlejší roviny s pozvolna se zvyšujícími hřbety. Hlavní horstva jsou soustředěna právě na hranicích s Černou Horou, Albánií a Makedonií, směrem do Srbska je Kosovo spíše otevřené.

Peć

První velké město, které vás uvítá je staré pravoslavné arcibiskupské sídlo Peć (albánsky Pejë či Peja). Rezidence arcibiskupa (ustavena 1766), s kostelem původem ze 14. století, je ale mimo centrum města, u cesty směrem do prozatím neprůjezdné soutěsky Rugovo (Rugovo Klisura). Samotná Peć je trochu rozkopané ale pulsující město, v jehož centru je stará čaršije s mnoha krámky, kde koupíte kromě potravin a oblečení i výrobky místních řemeslníků, jako jsou koberce či nádobí. Nechybí tu samozřejmě mnoho kaváren a prodejen klasického balkánského jídla, jako je pljeskavica, burek či ćevapi, a řada pizzerií s pizzou tak dobrou, jako v samotné Itálii. K jídlu patří na Kosovu pivo, nejlépe místní značky Peja, což je ležák připravovaný plzeňským způsobem. Kromě Pejy můžete ochutnat také některá piva z Albánie, Česka, Slovenska, ale i odjinud. Dominantou čaršije je mešita Bajrakli, původem z 15. století.

Jinak se v Peći, a vůbec na celém Kosovu velmi čile staví, což často značně zdržuje silniční provoz, takže zácpy a chaos ke kosovské dopravě neodmyslitelně patří. Současný ministr dopravy dal také stavět čtyřproudové silnice, které spojí Prištinu se všemi důležitými kosovskými městy, proto je cestování po celém Kosovu malým hororem, ale snad ne nadlouho.

Priština

Když se tedy dostanete v pořádku do hlavního města Kosova – do Prištiny (Prishtinë), tak vás za beznadějně ucpanou kruhovou křižovatkou upoutá pomník Billa Clintona. Svůj vděk za pomoc při kosovském boji za samostatnost vyjádřili kosovští Albánci sochou v životní velikosti a pojmenováním blízkého bulváru po tomto bývalém americkém prezidentovi. V samotné Prištině (a vlastně i na celém Kosovu) vlaje velké množství amerických vlajek a obyvatelstvo všeho věku se učí anglicky, takže není příliš velký problém se domluvit.

Další bulvár – pěší zóna v centru, dostal jméno po Matce Tereze (Nëna Tereza, vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu), patrně nejznámější Albánce vůbec, a najdeme tu i její sochu. Na počest Matky Terezy se v centru Prištiny také staví ohromný katolický kostel. Jinak v samotném městě naleznete jen několik mešit, pravoslavný kostel a vedle nově postaveného sídla vlády také impozantní památník albánského národního hrdiny Skanderbega.

Spíše rozpaky vyvolá několik „jugo“ staveb z 80. let 20. století, které byly vydávány za důkaz modernizace Kosova, především pak Palác kultury a sportu vedle fotbalového stadionu. Ač se v Prištině velmi příjemně sedí v kavárnách či restauracích a ceny jsou mírné a obsluha výborná, tento dojem trochu kazí tamní vzduch, který je plný prachu a zplodin z aut a tepelné elektrárny a chemičky v nedalekém Obilići (Obiliq).

Prizren

Čistší vzduch a příjemně ležérní atmosféru maloměsta naleznete v Prizrenu, městě na jihozápadě Kosova. V Prizrenu je dochováno asi nejvíce historických památek ze všech kosovských měst. Vévodí mu velká pevnost na kopci, pod níž v údolí řeky najdete kromě zrenovovaného starého tureckého mostu mešitu Sinan Paši, Emin Pašovu mešitu a mešitu Arasta, které byly vystavěny vesměs v průběhu 15. a 16. století. Nedaleko mostu jsou také krásně zrekonstruované turecké lázně, srbský kostel Sveti Djordje (1887) a řada dalších církevních památek. Na kopci směrem k pevnosti stojí malý, ale velmi pěkný ortodoxní kostel Sveti Spas (14. století), poblíž kterého jsou k vidění prázdné a zčásti vypálené domky prizrenských Srbů.

Významné pravoslavné památky

Pravoslavné církevní památky jsou na Kosovu stále hlídány vojáky KFOR, nicméně v poslední době dochází k jejich postupnému předávání místním samosprávám, již bez dozoru vojáků. Také památník bitvy na Kosově poli, který stojí jen pár kilometrů od Prištiny, je dnes již bez vojenského dohledu hlídán srbskými příslušníky kosovské policie. V brzké době bude místní srbské samosprávě předán dohled i nad klášterem v Gračanici (památka pod ochranou UNESCO). Tento ženský klášter je také zrenovován a představuje jednu z nejhezčích ukázek srbské středověké architektury, založen byl roku 1310 králem Milutinem a vystavěn v průběhu 14. a 15. století.

Druhý nejvýznamnější srbský středověký klášter se nalézá nedaleko Peće, je z poloviny 14. století a jmenuje se Dečani (též Visoki Dečani, albánsky Deçan). Zasvěcen je Kristu Pantokratórovi (Spasitel) a taktéž nad ním drží ochranu UNESCO.

Klášter Gračanica

Současnost a budoucnost

Na Kosovu jsou nápisy dvoj- (albánsko-srbské) až trojjazyčné (albánsko-srbsko-turecké), byť v některých oblastech jsou srbské varianty přestříkané spreji. Podél silnic také zhusta uvidíte pomníčky padlým vojákům UÇK (Kosovské osvobozenecké armády) z dob srbsko-albánského konfliktu (1998–1999, s dozvuky do r. 2000).

Atmosféra je na Kosovu již klidná, kosovští Albánci jsou na turisty velmi příjemní a pokud mohou, snaží se pomoct. Ač je na Kosovu nezaměstnanost téměř 50% práceschopného obyvatelstva, díky příjmům od členů rodin pracujících v zahraničí a evropským dotacím a grantům se daří pozvolna zvyšovat životní standart této jedné z nejchudších evropských oblastí. Nemalé peníze plynou místnímu obyvatelstvu i od vojáků KFOR (včetně české a slovenské jednotky) a civilních zaměstnanců zahraničních vyslanectví a firem. Vzhledem k výraznému zlepšení bezpečnostní situace na Kosovu se však budou počty vojáků cizích armád v blízké budoucnosti rychle snižovat. Díky stoupajícímu množství turistů se ale nejspíš podaří najít další zdroj příjmů právě ve službách s turistikou spojených.

Kosovo totiž nabízí kromě historických památek a překrásných hor také příjemnou možnost, jak se ocitnout v autentickém balkánském světě.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *