Ivana Skálová
Časopis Navýchod se tématicky zabývá především problematikou střední a jihovýchodní Evropy a zemí postsovětského regionu. V českých knihovnách je literatura o těchto oblastech poměrně rozptýlena, s jedinou výjimkou, kterou je Slovanská knihovna při Národní knihovně ČR. Jejího ředitele Lukáše Babku jsme poprosili o odpovědi na několik otázek, jimiž by přiblížil činnost této instituce.
Slovanská knihovna oslaví právě letos osmdesát let své existence. Můžete ve stručnosti přiblížit její historii?Slovanská knihovna byla založena koncem roku 1924 jako Ruská knihovna spravovaná Ministerstvem zahraničních věcí ČSR. Původně se specializovala výhradně na problematiku ruské, respektive sovětské literatury, a teprve roku 1927 začaly být budovány knihovní fondy ostatních slovanských zemí. Tehdy také došlo k přejmenování knihovny na Slovanskou. Vzhledem k finančnímu zajištění ze strany ministerstva probíhal nákup knih skutečně ve velkém, získávány byly celé soukromé knihovny, jež tvoří základ dnešního fondu. Rozvoj knihovny zastavila německá okupace, v jejímž průběhu byla přiřazena k tehdejší Zemské a univerzitní knihovně. V letech 1948-1958 došlo sice k jejímu opětnému osamostatnění, toto období ale rovněž nepatří mezi šťastná. Docházelo totiž k častým nákupům nekvalitní a mimoprofilové literatury, jež však ideologicky souzněla s tehdejším politickým vývojem. Ke zlepšení stavu došlo roku 1956 po nástupu prozaika a literárního kritika Josefa Strnadla do funkce ředitele. Od roku 1958 byla Slovanská knihovna začleněna jako autonomní jednotka do struktur nově vzniklé Státní knihovny ČSR. Nástupcem této instituce je dnešní Národní knihovna ČR, v jejímž rámci má Slovanská knihovna statut přidruženého útvaru.
Lze nějak vyčíslit velikost knižního fondu a počet nově získávaných knih?Počet svazků ve fondech Slovanské knihovny se pohybuje kolem 750 000. Největší přírůstky byly v době první republiky, kdy bylo využíváno přímých nákupů prostřednictvím československých zastupitelských úřadů. V současné době se pohybuje roční přírůstek něco málo nad 7000 svazky. Nejvíce knih i periodik získává knihovna z Ruska, významný je rovněž přírůstek ukrajinských a polských titulů. Největší problémy jsou s politicky nestabilními regiony či s nedemokratickými státy. Mezi první lze zařadit Makedonii, i když i zde se situace se získáváním knih poslední dobou zlepšuje, mezi druhými můžeme jmenovat Bělorusko. Pro nákup knih z těchto oblastí a jejich dopravu využíváme poměrně nestandardní způsoby, jako jsou soukromé cesty zahraničních kolegů, či pomoc organizací jako je Člověk v tísni. Pro čtenáře je jistě užitečnou informací, že knihovna ročně odebírá kolem 360 titulů periodik. Složením, bohatostí a pestrostí fondu představuje Slovanská knihovna významný prvek českého knihovnictví, řadí se mezi největší a nejvýznamnější slavistické knihovny v celé Evropě.
Mohl byste tuto výjimečnost ještě blíže specifikovat?Snad bude stačit pár ukázek. Kromě mnoha jinde těžko dostupných titulů vlastní knihovna několik skutečných unikátů v podobě vzácných rukopisů a ucelených knižních sbírek. Kolem 9000 svazků čítá jedinečná soukromá knihovna petrohradského knihkupce a vydavatele A. F. Smirdina obsahující rusky psané tituly z doby od konce 18. do poloviny 19. století. Z historických fondů lze dále zmínit sbírku knih chorvatského slavisty Milana Rešetara čítající 3000 tisků a rukopisů z období od 17. do první třetiny 20. století vztahující se výhradně k Dubrovníku. Světovým unikátem je knižní, časopisecká a novinová část Ruského historického zahraničního archivu. Tento věhlasný archiv, založený roku 1923 v Praze a shromažďující z celého světa materiály k problematice ruské revoluce a protibolševické emigrace, byl po skončení druhé světové války převezen do Sovětského svazu. Jeho knihovna a sbírka novin naštěstí v Praze zůstaly a byly přičleněny do fondu Slovanské knihovny. Dnes tento soubor více než 30 000 knih a několika tisíc novin láká badatele prakticky z celého světa. Jako perličku mohu uvést, že před pár týdny v knihovně studoval jeden americký vědec emigrantské časopisy vydávané před válkou ve Spojených státech, neboť v tamních knihovnách je zkrátka nesehnal.
Kdo jsou tedy vaši čtenáři?Velkou část čtenářů tvoří studenti vysokých škol. Vzhledem k širokému zaměření knihovny na odbornou slavistickou literaturu, z níž ovšem jen zlomek je v češtině, je pochopitelné, že nás navštěvují studenti všech humanitních oborů od historie, sociologie, politologie, lingvistiky, až po divadelní a literární vědu. Další významnou skupinou jsou pochopitelně i vědci odborně se na tuto problematiku specializující. Jelikož však získáváme rovněž beletrii a poezii vydávanou ve slovanských jazycích, zavítají k nám často i „laičtí“ čtenáři se zájmem o četbu krásné literatury.
Změnil se od roku 1989 nějak významně přístup knihovny ke čtenářům?Nezměnil se ani tak přístup ke čtenářům, který byl pro knihovnu vždy hlavní prioritou, spíše se změnily studijní podmínky, jež čtenářům knihovna poskytuje. Koncem 90. let došlo k rekonstrukci a rozšíření studovny, kde vznikl volný výběr knih s 20 000 svazky. Mají zde dále k dispozici kopírku a mohou využívat dvou počítačů připojených k internetu. Na nich je přístupno několik elektronických placených databází, například známá článková plnotextová databáze The American Bibliography of Slavic and East European Studies. Díky rozvoji informačních technologií začaly být od roku 1997 všechny nové knihy zpracovávány do elektronického katalogu. Do elektronické podoby je rovněž postupně převáděn lístkový katalog knihovny. Již v první polovině 90. let byl celý generální katalog i lístkový katalog Ruského historického zahraničního archivu naskenován a je rovněž přístupný na internetu. Čtenáři si všechny knihy mohou objednávat elektronicky, stejně tak lze prodlužovat výpůjčky. To vše usnadňuje kontakt čtenáře s námi a výrazně zkracuje dobu, během níž se čtenář může dostat k žádanému titulu.
Východní EvropaJaké má „Slovanka“ jméno v zahraničí?Vše závisí na míře obliby a popularity slavistiky jako vědy ve světě. V odborných kruzích však máme reputaci bezpochyby výbornou. Mohl bych vyjmenovat poměrně velký počet zahraničních badatelů, kteří naše fondy využívají pravidelně a při svých pobytech v Praze nikdy neopomenou knihovnu navštívit. Každé léto k nám zavítá několik západoevropských či amerických posluchačů Letní školy slovanských studií. Rovněž představitelé ambasád zemí, jejichž literaturu shromažďujeme, si význam takto velké knižní kolekce uvědomujía občas nás poctí svou návštěvou, kterou vždy spojí s předáním přínosného knižního daru. Nabízejí rovněž pomocnou ruku při získávání a dopravě knih, čehož pochopitelně rádi využíváme. Od roku 1989 se nám podařilo získat několik významných finančních příspěvků, což také svědčí o dobrém jménu knihovny za hranicemi republiky. Díky těmto dárcům jsme uskutečnili několik odborných projektů a konferencí, případně zlepšili technickou vybavenost knihovny. V příštím roce provedeme rozsáhlou rekonstrukci půjčovny, trezoru a vstupních a výstavních prostor tak, aby svými dimenzemi více odpovídala požadavkům na moderní odbornou knihovnu.
Do jaké míry spolupracujete s českými a zahraničními slavistickými pracovišti?Jelikož počet českých slavistických pracovišť a odborníků je poměrně omezen, troufnu si říci, že naši knihovnu navštěvuje prakticky každý, kdo v tomto oboru něco znamená. Při ohlédnutí za tématy uskutečněných výstav, konferencí, seminářů a za obsahy vydaných publikací mám dojem, že si na nezájem o spolupráci z jejich strany nemůžeme stěžovat. Zahraniční organizace využíváme především jako partnery při získávání nových publikací výměnou. Po celém světě máme asi 85 takovýchto výměnných partnerů a již vyřčení faktu, že asi třetinu veškerého našeho přírůstku získáváme výměnou, hovoří o míře spolupráce samo za sebe.
Po všech těch superlativech, které jsem slyšela, se nemůžu nezeptat – jaké to je, řídit takovouto instituci?Ve funkci ředitele jsem teprve od března tohoto roku a bez nadsázky mohu říci, že jsem podobně inspirativní práci dosud nevykonával. Ačkoliv jsem již vystřízlivěl z prvotní euforie a zjistil, že velká část mé práce spočívá v administrativních záležitostech, přesto jsem nadšen z toho, že mohu ovlivňovat chod této instituce, před níž jsem se celá svá vysokoškolská studia s úctou klaněl. Vždyť z jejích fondů jsem čerpal při přípravě mnoha prací a poskytla mi většinu materiálů pro diplomovou práci. Vědomí, že mohu plnit přání skutečných vědeckých kapacit, založená na tipech na doplnění chybějících zajímavých titulů, mě naplňuje pýchou. Jedná se o velmi dynamickou práci, přinášející s každým dnem mnoho nových zkušeností a poznatků. Za dobrý pocit z práce vděčím pochopitelně jak celému kolektivu pracovníků, který mě, ač nejmladšího ze všech, přijal velmi srdečně, tak vedení Národní knihovny, které mi často podává pomocnou ruku při objasňování mých neznalostí.
Stará se stát, co se finanční i jiné podpory týče, o takto významnou instituci tak, jak by si zasloužila?Jak se to vezme. Mám dojem, že například finanční prostředky poskytované na získávání literatury odpovídají jak možnostem státu, tak knihovny, aby dokázala nové knihy při stávajícím počtu zaměstnanců zpracovat. Rovněž počítačové vybavení prochází stálým procesem vylepšování. Na druhou stranu dlouhodobě podfinancovány jsou opravy a úpravy knihovních prostor. Knižní fondy jsou často uloženy v nevyhovujících prostorech, což přispívá k rychlejšímu opotřebovávání knih. Posílení by si zasloužilo restaurátorské pracoviště. Tyto problémy se však týkají celé Národní knihovny, s níž je Slovanka bytostně spjata. Již mnoho let se hovoří o nutnosti komplexního řešení problematiky dalšího rozvoje Národní knihovny jako celku, ať již výstavbou nové budovy, nebo rekonstrukcí budovy stávající. Stále se však řeší vlastně jen havarijní situace. Na knihy nám sice již neprší, jako tomu bylo před pár lety, často se však musíme smířit se zvukem sbíječky při opravách ucpaných odpadů, se zimou v nedostatečně izolovaných kancelářích či s pohledem na toalety při zahajování výstav v našich výstavních prostorách. Doufám, že nejbližší léta přinesou v této věci zlepšení situace a větší pozornost ze strany státu.Závěrem bych rád pozval všechny zájemce na akce, jež knihovna pořádá v rámci akce Týden knihoven na počátku října. Ve dnech 5. a 6. října organizujeme instruktáž v užívání elektronických zdrojů a počítačových databází přístupných ve Slovanské knihovně. Na ní bezprostředně naváže prohlídka veřejných prostor i skladišť knihovny. Sraz je u vrátnice v přízemí Národní knihovny ČR v úterý 5. října v 8.30 hodin, ve středu 6. října v 16 hodin.