Ivana Skálová
Ve dnech 19. – 28. května 1962 pobývala v Bulharské lidové republice československá kulturní delegace. Jejími členy byli – pracovník Ministerstva školství a kultury, pracovník Ústředního výboru Československého svazu mládeže a Gusta Fučíková. Účelem zájezdu byla účast na slavnostech u příležitosti pojmenování Střední polygrafické školy v Sofii na školu národního hrdiny Julia Fučíka. Jaké bylo Bulharsko v roce 1962 očima této delegace?
„Rozvoj hospodářství a kultury. Hrdost nad dosaženými úspěchy při budování socialistické vlasti. Pracovitost, úzkostlivá čistota, pořádek a skromnost lidu. Vkusné oblékání. Kypící zdraví. Krásné a účelné novostavby ve městech a na pobřeží Černého moře. Na vesnicích místo bývalých chatrčí nové domky, vystavěné svépomocí (cihly se vyrábějí družstevníci sami), takže při natáčení historického filmu, kde bylo třeba někdejší vesnice, nenalezli v celém Bulharsku jediný takový objekt – bylo nutno udělat maketu takové zaostalé vesnice. Tento fakt svědčí mimo jiné o tom, že družstevníci na útěk ze zemědělství nepomýšlejí. Po zahradnicku obdělávaná půda a pečlivé ošetřované porosty. Během desetidenního pobytu neviděla delegace jediného opilého člověka. Příslovečně pohostinnost lidu, srdečné, otevřené, upřímné chování. Vždy a všude ochota a projevy přátelství, i když lidé nevěděli dobře kdo jsme, postačilo říci, že jsme Čechoslováci…
Bulhaři obdivují, ba přeceňují naše úspěchy při budování socialistického Československa. Výroba železa a oceli je v porovnání s ČSSR nepatrná. Je tu problém s převýchovou cikánů. Vztah k Turecku na základě dějinných zkušeností je podobný jako náš vztah k Německé spolkové republice…
Po celou dobu pobytu se hostitelé poctivě snažili o to, aby se delegace v Bulharsku cítila co nejradostněji. Nelze pominout ani péči řidiče auta Nikoly Atanasova Nikolova. Mistrně řídil auto i po nebezpečných horských cestách… Nakonec koupil všem členům delegace upomínkové dárky z vlastních prostředků.“