Jan Kravčík
Kdykoliv jsem v průběhu tohoto roku navštívil Záhřeb, stal jsem se svědkem fenoménu pozvolného návratu kultury přicházející z druhé strany řeky Dunaje, totiž ze Srbska. Ačkoliv ani dnes by chorvatská státní televize nevysílala nic s nálepkou YU, nezávislá scéna – zejména hudební a filmové kluby – se jugoslávské kultuře nebrání. Nutno přitom zdůraznit, že se nejedná pouze o tzv. jugonostalgii, vzpomínky na šťastné roky „bratrství a jednoty“ v Titově pseudosocialistickém ráji, ale i skutečný zájem o současnou srbskou či černohorskou uměleckou produkci. Organizují se tak koncerty, výstavy a filmová či divadelní představení jugoslávských umělců.
Za vlády Tuđmanova HDZ bylo něco takového nemyslitelné. Vše, co pocházelo ze Svazové republiky Jugoslávie, bylo zakázané. Důvody? Hrůzy a traumata nedávno skončené občanské války za nezávislost, averze podněcované a umně živené hysterizující státní propagandou. Situace v SRJ byla stejná – pro Miloševićův režim bylo nezávislé Chorvatsko ustašovským státem, v lepším případě jednoduše neexistovalo. Po odchodu obou diktátorů a zvolení demokratických vlád v roce 2000 se situace v napjatých vztazích obou zemí začala měnit. Je jasné, že se tito dva sousedi nemohli dlouhodoběji ignorovat, a to jak na poli politickém, tak hospodářském či kulturním.
Mladá generace Chorvatů má nacionalistických frází pohrobků bývalého režimu doslova plné zuby a chce se bavit. A pozice Záhřebu jako nejliberálnějšího kulturního centra v Chorvatsku je neoddiskutovatelná. Mladí Záhřebané říkají: „Proč bych nešel na srbský film, když je jejich kinematografie stokrát lepší než ta naše?“ Proto je také Záhřeb vlajkovou lodí návratu jugoslávské kultury do Chorvatska.
V Záhřebu se tak dnes promítají nejen staré a oblíbené partyzánské filmy zapadající do již zmíněné jugonostalgie (slavná Sutjeska s Richardem Burtonem) či počáteční díla Emira Kusturici (Otac na službenom putovanju), ale 10. října měl v Záhřebu slavnostní premiéru nový srbský film Nataša, druhý snímek populárního herce a režiséra Ljubišy Samardžiće. Tento film byl již v létě oceněn na festivalu v Pule – cenu za nejlepší ženský herecký výkon si odnesla představitelka Nataši, sedmnáctiletá Tijana Kondić. Nezbývá než doufat, že se v Čechách tohoto filmu dočkáme v rámci příštího Febiofestu…
Návrat srbských mistrů zábavy do Chorvatska však neprobíhá pouze na poli kinematografie, o slovo se (snad ještě výrazněji) hlásí také hudba. Během tohoto roku v chorvatské metropoli koncertovali například písničkář Đorđe Balašević, černohorská legenda groteskního rocku Rambo Amadeus, rockový fenomén Deca loših muzičara, punková kapela Partibrejkers či seskupení Belgradeyard Sound System… Je tedy vidět, že kultura si najde cestu ke svým konzumentům i přes všechny předsudky a politické překážky…