Radek Čermák
| Vse ptice
Pobili bomo vse ptice. Vse. Vse, so rekli vrani v mraku. In v tišini noči sem slišal, kako nekdo v vrtu ubija moje ptice. In vedel sem, da bojo zdaj moja jutra brez pesmi, in čutil sem, kako grabi žalost mojo dušo. Vse. Vse ptice, so rekli. In čutil sem, kako plahutajo okrog mene temne peruti in kako me gleda izmed njih rumeno vranje oko. Česa iščeš, vran, sem vprašal. Pod skorjo svoje lobanje ne skrivam nobenih ptic. Vse. Vse ptice. Vse bomo pobili, je rekel. In zbal sem se, da mi bo neko noč skoz temne sanje razklal lobanjo in da bo iskal z blaznim kljunom, če se v gnezdu mojih misli ne skrivajo pojoče ptice. Vse. Vse ptice, bo hropel. Zdaj čutim povsod na svojem tilniku rumeno vranje oko. Moja duša je prebodena. Moja duša je ubita ptica. Vse. Vse bomo pobili. Vse ptice, krakajo vrani pod temnim nebom. |
Vse ptice
Vyhladíme všechny ptáky. Všechny. Všechny, řekli havrani za šera. A v nočním tichu jsem slyšel, jak někdo v zahradě zabíjí moje ptáky. A věděl jsem, že teď budou moje rána bez písně, a cítil jsem, jak se mojí duše zmocňuje smutek. Všechny. Všechny ptáky, řekli. A cítil jsem, jak kolem mě plachtí temná křídla a jak si mě prohlíží žluté oko havrana. Co hledáš, havrane, zeptal jsem se. Pod slupkou svojí lebky neschovávám žádné ptáky. Všechny. Všechny ptáky. Všechny vyhladíme, řekl. A začal jsem se bát, že mi nějakou noc temnými sny otevře lebku a že bude třeštícím zobákem hledat, jestli se v hnízdě mých myšlenek neschovávají zpívající ptáci. Všechny. Všechny ptáky, zachroptí. Teď cítím ve svém týle žluté oko havrana. Moje duše je probodnutá. Moje duše je zabitý pták. Všechny. Všechny vyhladíme. Všechny ptáky, krákají havrani pod temným nebem. |
Už od dob Edgara Allana Poea v nás doprovod hejna černých ptáků při nočním návratu do teplé postele bouří vnitřnosti. Přemýšlivější jedinci si vybaví armádu černých košil.
V syrové charakteristice svého ponurého fantómu ale autor stále zachovává básnické prostředky. I v dalších básních čtenáře přivede nit k pelyňkovým dekadentům. Básníkova záliba v odvrácené straně estetiky se zpočátku setkávala s nepochopením, například František Benhart v knize Sedm slovinských básníků (Torst, Praha 1994), kde vyšly další básně v českém překladu, píše: „Jakoby až v sedmdesátých letech mohli čtenáři pochopit a domyslet autorovo důsledné odmítnutí romantické subjektivnosti a jeho komunikování s lidsky vyprázdněným světem, v němž vládnou neznámé, mýtické, zlé, nepřátelské síly.“
Temný slovinský lyrik Dane Zajc pochází ze vsi Zgornja Javoršica východně od Lublaně, kde se narodil 26. října roku 1929. Povoláním je knihovník. Krom básní píše také dramata, eseje, knihy pro děti. I když nepatří k plodným básníkům, vydal za svůj dosavadní život pět osobitých básnických sbírek.