Christos voskres? Vo istinu voskres!

Radek Novák

Nechci se tu jen vnucovat s běžným pozdravem, který jsme u některých křesťanů západních obřadů, zvláště pak katolíků převážně původu slovanského, mohli slyšet nedávno, kdežto věřící východních křesťanských obřadů teprve čeká. Tím méně se chci vnucovat s připomínkou nejdůležitějších křesťanských svátků vůbec.

Použil jsem tu cosi o původu slovanském. Záměrně. I kdybych měl prapůvod jakýkoli, jakým způsobem dokážu, co bylo před více než deseti stoletími? Za předpokladu, že pra-menů je pra-málo. Tím, že moje kyčle či jiné klouby mají shodné vývojové vady s klouby národů původu keltského? Není to trochu málo? Ale ani hluboké úvahy o mém pra-původu nemají být podstatou tohoto zamyšlení, způsobeného rozhovorem s Giuseppem Maiellem v minulém čísle Navýchodu.

Mnozí pedagogové našeho ústavu berou tento materiál s rezervou, někteří studenti s nadšením. Já se musím přiznat, že patřím do jiné kategorie – zděšení! Nechápu, proč by se studenti nemohli seznamovat se společnými prvky a kontakty mezi literaturami slovanských národů, jelikož, málo platné, tady byly a jsou. Porovnávání a vztahy jednotlivých tzv. národních literatur k tzv. světovým přenechme těmto jednotlivým literaturám. Ostatně děje se tak dosud! Předmět slovanské literatury se potom může věnovat těmto „libůstkám“ a „pikantnostem“, které nejsou pro jednotlivé slovanské literatury také nepodstatné.

Ale ani to není tak zcela moje parketa. Alespoň zatím. Představa rodilého Neapolitána jako jakéhosi „guru“ staronového praslovanského přírodního náboženství mne nejprve vyděsila, následně rozesmála a opět vyděsila. To poslední zděšení přišlo se zjištěním, že si tento pedagog filozofické fakulty evidentně plete folklór s náboženskou organizací a přetrvává tu tak pojetí komunistické: církev = náboženská společnost jako jeden ze spolků k zajištění uspokojování potřeb občanů. Náboženská organizace nevzniká prostě jenom tím, že má více než 300 členů. Základními znaky náboženské společnosti jsou především soubor jejich věroučných zásad (klidně ho nazvu jako Vyznání víry). Dále je to určitá struktura organizační. Připusťme, že dobrý manager ji vytvoří stejně jako soubor vnitřních předpisů závazných pro členy této náboženské organizace. Ale na jakém základě, na jakých materiálech chce tato „náboženská společnost“ vytvářet věroučné zásady náboženství, o kterém téměř nic nevíme. Připusťme čistě teoreticky christianizaci slovanských národů zhruba před deseti stoletími (pro historiky: časový údaj je tu uveden jako pracovní, protože v tomto případě +- 50 let jaksi roli nehraje). Připusťme i to, že existovalo praslovanské přírodní náboženství a že je možné nějakým způsobem relativně rekonstruovat některé obřady. Můžeme ale rekonstruovat uvažování tehdejších lidí a podmínek, za kterých v tato náboženství věřili a provozovali je? Není nakonec správné, že „Rodná víra“ je skutečně „jen“ občanským sdružením s jakousi folkloristickou náplní a právem tam patří?

Spíše než předmět slovanské literatury mě děsí výuka předmětu pod názvem „Vampyrismus ve střední a východní Evropě“. Tento jsem nikdy nenavštěvoval a ani nehodlám, protože už jen název mi připomíná scénu z jednoho českého filmového „trháku“ počátku 80. let. Jako teologovi mi ovšem vadí, protože z praxe (ne pouhé teorie!) vím, že určité negativní síly ve světě skutečně působí, ať už si o tom každý myslí své. Psychické a sociální důsledky jejich působení na konkrétního jedince nejsou zrovna veselé a jenom těžce se takto postižený svých problémů zbavuje.

Tak nevím. Mým cílem bylo trochu přispět do diskuse a poukázat na některé absurdity. Jde tu ale o úhel pohledu, který já na akademické půdě respektuji…

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *