Lubomír Gombos
Vasile Stati je jazykovědcem, politikem a autorem řady prací o vývoji moldavského lidového jazyka a slovanských vlivů na moldavskou kulturu. Napsal dokumentární monografii Moldavané na východ od Dněstru a Dějiny Moldavska. V letech 1993–2001 působil jako poslanec parlamentu, nyní je tajemníkem parlamentní analytické skupiny. V červenci 2003 vyšel jeho průkopnický, a zároveň kontroverzní Moldavsko-rumunský slovník.
Vasile Stati se okamžitě po vydání slovníku stal terčem útoků jak v Rumunsku, tak i doma ze strany představitelů prorumunského tábora – některých politiků, Svazu spisovatelů, opozičního tisku, ale i většiny jazykovědců. Např. historik Mihail Adauge otevřeně nazval slovník politickou provokací a prohlásil: „Slovník nemá nic společného s vědou.“ Vydání slovníku postavil do přímé souvislosti s neochotou Ruské federace stáhnout svou armádu (setrvávající ještě z doby SSSR) z území Moldavské republiky, se snahami komunistické vlády zavést ruštinu jako druhý úřední jazyk a pokusy zlikvidovat předmět Dějiny Rumunů ve školách. „To vše je součástí velké kampaně proti naší nezávislosti. Vyprovokovaná rumunofobie je namířena nejen proti besarabským Rumunům, ale i proti Rumunsku,“ říká Adauge. Přes veškeré pochybnosti o kvalitách slovníku dal Stati svým počinem impuls k dalším debatám o moldavském jazyku.
Jste první, kdo uskutečnil vydání moldavsko-rumunského slovníku?
Už v roce 1917 bylo plánováno vydání prvního moldavského slovníku, bohužel ale z politických důvodů nevyšel.
Co vás vedlo k jeho sestavení? Je mezi rumunštinou a moldavštinou skutečně tak velký rozdíl, že se jedná o dva odlišné jazyky?
Moldavský a rumunský jazyk jsou jazyky společné románské jazykové skupiny. Nepochybuji o tom, že nejvyšší literární forma moldavského jazyka, forma kulturní, vypracovaná spisovateli a jazykovědci, a spisovná rumunština, jsou totožné jazyky. Jak ale asi chápete, nemůže existovat nic identického, tím spíše v duchovní, tedy i jazykové sféře. Tak jako se liší severozápadní čeština od jižní češtiny, i když existuje jeden společný český spisovný jazyk, tak se za poslední staletí, díky sociolingvistickým, historickokulturním, geografickým a etnodemografickým faktorům, vytvořilo zde v Moldavsku jiné etnické osídlení. Nikdo nemůže popřít, že se náš jazyk nacházel pod vlivem různých již zmíněných faktorů.
Chtěl bych připomenout, že na kulturu a jazyk Moldavska – a na to se zapomíná – měla po jistou dobu vliv kultura a civilizace Polska, tedy západní katolické země. Pod vlivem polské kultury, sice slovanské, ale katolické, jsme například psali moldavské letopisy.
O jaké odlišnosti mezi rumunštinou a moldavštinou tedy jde?
Moldavský jazyk má své zvláštnosti na úrovni lidového jazyka. Existuje spisovný jazyk, kultivovaný a používaný spisovateli, a existuje obecný jazyk, kterým mluvíme, vzniklý každodenním používáním. Všichni jazykovědci, moldavští i rumunští, ti čestní a nepolitizovaní, říkají, že skutečně existuje specifikum moldavského jazyka. Nikdo to nemůže popřít. Samozřejmě máte právo se zeptat, v čem je to specifikum? Všichni říkají, že existuje, ale ještě nikdo, ani v Rumunsku, ani u nás – pod vlivem velkorumunské ideologie – neřekl, o jaké specifikum se jedná. Rozhodl jsem se tedy na odlišnosti obou jazyků ukázat a vytvořit moldavsko-rumunský slovník, aby se každý mohl podívat, o jaké rozdíly se jedná.
Vzal jsem čtyřdílný Slovník současného rumunského spisovného jazyka, který vyšel v letech 1955–1957 jako společný projekt jazykových ústavů klužské a bukurešťské univerzity. Tam prakticky na každé straně máte dvakrát třikrát v závorce „mold.“, tedy zkratku pro moldavštinu. Zdůrazňuji, že se jedná o rumunskou publikaci, vytvořenou rumunskými jazykovědci. Potom jsem vzal čtyřdílný Moldavský lingvistický atlas z roku 1974, pětidílný Slovník moldavských lidových slov z roku 1974 a starý Slovník rumunského jazyka z roku 1929. A všechny tyto slovníky jsem několik let zpracovával.
Základem Vašeho slovníku se tedy staly již existující publikace?
Ano. Já nejsem takový primitiv, jak si představují naši velkorumunští přátelé. Víte, já vím co oni psali, vím co naši psali i co Rusové psali. Čtu odbornou literaturu. Vím třeba, co psali čeští jazykovědci a etnografové o moravském jazyce… Jde přece o lexikografický pluralizmus, ne? Existují slovníky takové, existují i onaké! Nelíbí se vám? Udělejte si svůj slovník!
A co díla moldavských spisovatelů? Jejich jazykem jste se neinspiroval?
Ano, sbírky moldavských literárních klasiků jsou ještě jedním zdrojem mého slovníku, i když ne tak důležitým. V roce 1862 část zaprutského Moldavska, ta část mezi Karpatami a řekou Prut, byla připojena k Valašsku. A velcí klasici, Emil Eminescu, Ion Pliange, Konstantin Negruzzi a Vasile Alexandri, kteří položili základy společnému spisovnému rumunskému jazyku, ti všichni se narodili v Moldavsku! Ti všichni byli nositeli moldavského jazyka, v jehož prostředí vyrůstali. Psali sice už v sestavě Rumunska, ale jejich jazyk se formoval v dětství. Proto se musí v Rumunsku klasická díla básníků vydávat s vysvětlivkami, co jednotlivá slova znamenají. A nám Moldavanům ta slova vysvětlovat nemusíte, my jejich význam dobře známe.
Použil jste pojem společná románská jazyková skupina, co jste měl na mysli?
Mluvil jsem o románských jazycích, přičemž do východorománské větve náleží dalmatský, který vymizel v 19. století, moldavský a valašský. Rumunský se až do 19. století nazýval valašský. Moldavský, stejně jako valašský, vznikl z hovorového latinského jazyka, zvaného vulgus.
Zdá se mi, že stále chodíme kolem horké kaše. Můžete ještě jednou upřesnit vztah rumunštiny a moldavštiny? Je tedy moldavština dialektem spisovného rumunského jazyka, nebo se jedná o svébytný jazyk? Stále mi to není jasné…
Ne, vám je to moc dobře jasné, moc dobře jste to pochopil. Vy všichni novináři, vážení přátelé, my jsme vám vděční za vaši práci, za to, že navštěvujete naši zemi. Přicházíte s rumunským pohledem na věc, my to víme. Rumuni nesnesou, že svůj jazyk nazýváme moldavským. Protože, jak moc dobře Rumuni chápou, jestliže existuje moldavský jazyk – lingvonymum, musí existovat i Moldavané – etnonymum a jestli existují Moldavané, musí existovat i Moldavsko – toponymum. Máme tisíce slov, které Valaši neznají. Co s nimi dělat? Odmítnout je? Zapomenout na ně? Přestat je používat? Prosím, neurážejte nás, je to naše právo.
Rumuni už řadu let proti nám vedou informační kampaň a zdá se, že úspěšně. Je to stejné, jako když v nás Rusové stále vidí Cikány, ještě z časů Puškina, znáte to – Cigany šumnoju tolpoj… Přijedu do Moskvy a diví se: „Ty nejsi Cikán?“ Přijedu do Bukurešti a diví se: „Ty nejsi Rumun?“ A pořád dokola. Pane novináři, dejte nám prosím konečně právo, nazývat se, jak chceme.
Pochopte, že jedním z nevyjasněných, nejvíce sporných problémů v jazykovědě, je vztah jazyka a dialektu. Nikdo neví, jak to je, jedna škola si myslí to, druhá toto a třetí to zase interpretuje jinak. Nejsou kritéria. A asi nikdy nebudou.
Podle Vás tedy není vhodné používat pro moldavštinu slovo dialekt?
Je to krajně nekorektní. Podívejte se na mapu v mém slovníku, upozorňuji, že to není má mapa, vytvořili ji rumunští jazykovědci v 19. století. Podívejte se na území od Tiraspolu do Bělgorodu–Dněstrovsku a do Kluže, nazvali to „parler moldave“. Srovnejte areál moldavský a valašský, který je mnohem menší. Tak proč by moldavština měla být dialekt?
V roce 1983 byl jeden ze starých německých jazyků, kterým hovoří Lucemburčané, povýšen na úřední jazyk. Je to dialekt, nebo není? Proč oni mohou, a my ne? Všechny tyto rozdíly mezi jazyky a dialekty mají pouze historickokulturní a sociolingvistické pozadí, nikoli jazykové. Zachtělo se Lucemburčanům nazvat svůj jazyk lucemburským, prosím. Zachtělo se Srbům a Chorvatům nazvat svůj jazyk srbochorvatským a o několik desetiletí později jen srbským a jen chorvatským, nu prosím. Jde o čistě politický přístup.
Související
Podněsterská. Moldavská. RuskáMůžeme ale jmenovat i řadu jiných příkladů, například Rakousko, kde nemají rakouský jazyk…
Výborně! Já tomu rozumím, je ještě Švýcarsko… Ale vezměme jiné příklady – Srbsko a Chorvatsko, Bosnu, Nizozemsko… Je moje věc a právo jako Moldavana a vaše věc a právo jako Čecha nazvat svůj jazyk, jak chceme. Nikdo nemá právo nařizovat mi, jak nazvu svůj jazyk. Jistěže všechny gramatické záležitosti, skloňování, časování, předpony, přípony máme s rumunským jazykem společné, o tom nikdo nepochybuje. Ale jak budu nazývat sebe, jestli Moldavanem, Cikánem nebo Maďarem, to je moje právo.
V Rusku je Republika Mordvinsko. Úředním jazykem je mordvinština, která má dvě oficiální verze – erzja a mokša, a nikdo se nepere. Proč nám někdo vnucuje svůj názor, že neexistuje moldavský jazyk? Je jen jediný důvod – politický, dostatečně všem známý. Jde o to, aby nebyli Moldavané, a jestli nejsou Moldavané, není Moldavsko. Je to rumunská země, a co dělat s rumunskou zemí? Anektovat ji.
Jak byl váš slovník přijat v Rumunsku a v Moldavsku?
Rumuni napsali o mém slovníku tolik špinavostí, tak ho uráželi, ale nikdo ho neviděl. Už ani nemám sílu na to reagovat. U nás slovník část lingvistů přijala objektivně, upozornili mě na nedostatky, ale ocenili ho jako něco novátorského, jako kulturněrevoluční událost. Chci jen připomenout, že prorumunská liga obsadila Ústav jazyka a literatury Akademie věd, uzurpovali si i Svaz spisovatelů, týdeník Literatura şi arte, a ti všichni spustili povyk, že ještě dnes mě z toho bolí uši. Každý ví, že jsou placení Rumuny, na to jsou dokumenty a oni to ani neskrývají. Zpívají takovou muziku, jakou jim píšou Velkorumuni. Bohužel u nás je velmi málo promoldavských médií, která by podporovala naši státnost.
Vy už jste to sice trochu naznačil, ale ještě mně zajímá jedna geografická otázka. V Rumunsku je region, který se nazývá Moldavsko. Lidé tam žijící používají jazyk, kterým hovoří obyvatelé Moldavské republiky, nebo používají dialekt rumunštiny?
V letech 1951–1956 vyšel Rumunský lingvistický atlas. Je v něm popsána metoda způsobu získávání informací – chodí po vesnicích a ptají se: „Jakým jazykem mluvíte?“ Připomenu, že v roce 1862 část Moldavska byla připojena k Valašsku, a okamžitě byl zahájen kurz unitarizace a rumunizace. Přesto i po sto letech, během kterých jim ve škole do hlavy až do otupění vtloukali: „Jste Rumuni!“, ve třech vesnicích, kde se etnografové dotazovali, lidé odpověděli, že nemluví rumunsky, ale moldavsky. Moldavané mezi řekami Bug a Dněstr byli pět set let v jinojazyčném prostředí, mezi Ukrajinci, Rusy, Tatary, Turky, Poláky, ale neměli žádné vztahy s Moldavskem. Ale i po pěti stech letech si zachovali své glotonymum „limba moldovenească“ a zachovali si své etnonymum – Moldavané. Takže Moldavané mezi Karpatami a Prutem hovoří moldavsky. Jejich jazyk má stejný lexikální i zvukový charakter jako náš.
Má moldavština také své dialekty?
Ale ano! Jeden na severozápadě v Černovické oblasti, další v Rybnickém okrese za Dněstrem, tam používají „si“. Na jihozápadě Moldavska okolo města Vulkaneşti máme některé rysy valašského jazyka, tam říkají „či“. Moldavané správně ortoepicky vyslovují „ši“.
Proč se v Podněstří dodnes zapisuje moldavština cyrilicí?
Ale moldavština se zapisovala cyrilicí šest set let. Na světě neexistuje ideální abeceda, která by přesně odpovídala zvukům jazyka. Ne vždy můžeme pro moldavštinu použít latinku. Jestliže zvuky neodpovídají, tak proč bychom to měnili? Jen a pouze kvůli velkorumunské ideologii. Přes rumunskou abecedu bylo totiž jednodušší rumunizovat moldavský jazyk. O abecedě nerozhoduje lid, ale politici. Latinka i cyrilice mají své plusy i mínusy. Navíc u nás si každé noviny vytvořily prakticky vlastní pravopis, bez ohledu na slovník spisovného jazyka. Vyznejte se v tom…
Zatím jsme hovořili jen o jazyce a o právu každého národa nazývat svůj jazyk, jak chce. Potom se tedy nabízí otázka, jestli obyvatelé Moldavské republiky tvoří moldavský národ? Je to sice trochu hloupé srovnání, ale jestliže křesťanští demokraté, kteří prosazují silnou prorumunskou politiku, již řadu let získávají ve volbách 10–15 % hlasů, můžeme to interpretovat i tak, že v Moldavské republice žije stejné procento Rumunů…?
Ale samozřejmě! Národnostní menšina! Nedávno jsem napsal do deníku Moldova Suverenă článek o právech Rumunů. Samozřejmě, že u nás jsou lidé, kteří se považují za Rumuny, to je jejich právo a je třeba ho respektovat. Moldavsko je historicky mnohonárodnostní stát a nikdy zde, až do roku 1992, nebyly mezietnické spory. To, co se u nás odehrálo na počátku 90. let, to byly pokusy opakovat rok 1918, kdy nás okupovali. Právě od roku 1992 rumunští politici rozšiřují své rumunství i na Moldavany, aniž by se jich ptali. Vy jste Rumuni, a jestli jste Rumuni, země je naše, musíme se spojit. Opozice tvrdí, že tady jsou jenom Rumuni, žádní Moldavané, a tím to končí.
A proč je podle vás ten problém tak zpolitizovaný?
On není zpolitizovaný. Rumunská propaganda napovídala Evropě, že údajně do současnosti nevíme, kdo jsme. My jsme sedm set let věděli, kdo jsme, a teď to podle nich nevíme. Připomínám, že u nás v 17. století vyšla etnografická monografie O moldavském plemenu. My takovou knihu máme, Rumuni ne. Víte, všechno se to děje z politických revanšistických zájmů. Na jakém základě někdo tvrdí, že jsou zde dva rumunské státy? Protože jsou zde Rumuni? A kdo to řekl? Oni říkají, že prý jsou zde Rumuni a rumunský jazyk. To znamená, že i území je rumunské. Přišli tito propagandisté a začali nám říkat, kdo jsme. Aniž by se nás zeptali.
Rumunsko ale není jediná země, která otevírá tuto otázku. Když se letos se svou funkcí loučila americká velvyslankyně v Kišiněvě Pamela Hyde-Smith, také se k tomuto problému vyjádřila velmi jasně…
My už jsme si zvykli, že k nám neustále někdo jezdí a učí nás, kdo jsme. Ať už je to Čech, Němec nebo Američan. A nechtěli byste se nejdřív zeptat nás? Vy sem přijedete, neumíte náš jazyk, neznáte naši historii, nevíte nic o naší zemi, žijete tu dva tři roky a chtěli byste nás učit? Copak já jezdím do Kalifornie a tvrdím jim, že to není americký stát? Mě zajímá názor specialistů, etnologů, kteří zde pobývají a znají situaci, a ne těch, kteří Moldavskem jen projíždějí a radí nám, jak se máme nazývat.
Co si myslíte o předmětu Dějiny Rumunů, který se učí v moldavských školách?
Protože posledních deset let vedení Moldavské republiky nezaujímalo jasnou, tvrdou, principiální a historicky podloženou pozici proti rumunizaci, nemáme vytvořenou ani historii Moldavanů. Musíme se ve škole učit Dějiny Rumunů, přestože dějiny Moldavska a Valašska jsou odlišné. Ale kvůli naší hlouposti, nedostatku vůle, negramotnosti politických struktur, pod vlivem protistátní, antimoldavské politiky, studujeme Dějiny Rumunů. Ale já už jsem rezignoval na to neustále vysvětlovat, proč se musíme učit na prvním místě dějiny našeho státu, a teprve poté dějiny jiných států.
Jaký je váš názor na protiruské nálady v Moldavsku?
Já vám řeknu, že vy všichni novináři, nezávisle z jaké jste země, k nám ihned přijíždíte s rumunským názorem. Kdo vám řekl o protiruských náladách v Moldavsku? Je to jen skupina, která je placená Rumunskem. Kdyby prezident Ion Iliescu zatelefonoval a řekl, aby zastavili své protesty, oni by je okamžitě zastavili. V Moldavsku nikdy protiruské nálady nebyly, dokonce ani v těžkých časech, kdy se za Stalina prováděly velké deportace. Lidé chápali, že není vinen ruský národ, ale politici. Zlobit se na všechny Rusy nemá smysl. Jsou to importované myšlenky rumunského nacionalistického původu. Rumuni si hledají nepřátele, nejprve to byli Maďaři, ale po vstupu do Evropské unie to nepůjde, a tak si našli Rusy. Rumunsko by se nemělo přes své placené agenty tak drze plést do politiky jiných států. Protože až vstoupí do Evropské unie, Rusové tam na ně už budou čekat. Nemůžeme mít vztek na desetinu světa, stejně s nimi musíme žít, obchodovat, domlouvat se, inspirovat se jejich kulturou. Přece všichni Rusové nejsou stalinisté. A jestli si toho Rumuni ještě nevšimli, tak je to jejich problém.