Georgij Arustamjan – bard s duší rockera

Vítězslav Mikeš

Rusko. Jižní pohraničí s Gruzií. Pjatigorsk. Kapela Mnogotočije. To všechno nechal zhruba před třemi lety Georgij Arustamjan (ročník 1976) několik tisícovek kilometrů za sebou, aby se vydal hledat štěstí jinam. A zakotvil – v Praze.

Bývalý lídr rockové skupiny Mnogotočije, v níž zpíval, hrál na kytaru a psal pro ni písně, zůstává dodnes duší rockerem. A přestože mu omezenost možností po přesunu do Čech dosud nenabídla v tomto směru příliš rozsáhlé vyžití, tvůrčí aktivita ho neopouští. Naopak. Z rukávu sype jednu píseň či báseň za druhou a v Praze stihl vydat již tři sbírky svých textů: Odin iz… (Jeden z…, 1999), Vsjemu svoj čerjod… (Všechno má svůj čas…, 2000) a Šag tretij… (Krok třetí…, 2001). Tím, že zůstal jen s kytarou, se stal tak trochu proti své „rockerské“ vůli bardem. Prozatím. Vždyť „všechno má svůj čas…“

Cesta do stínu

Pakliže’s živ – Zemřeš, to žádná jiná. A jestli jsi mrtev – Kde bereš jistotu, že jsi žil? Každý tvůj den vymyšlen, ale ne tebou – No tak si blahopřej, Vždyť noc je tak blízko! Stovky mýdlových bublin S vahou úměrnou kamenů tisíci Tě zavalily A tequilové sny Stejně jak uschlé květy Ždímají z ohně Dešťové kapky… Pakliže’s tam – Tak zítra budeš tady. Jestli jsi tu – Zavřená je ti cesta tam. Každý tvůj krok Zkracuje cestu do stínu – No tak si blahopřej, Vždyť noc je tak blízko! (Šag tretij…)

Nová píseň

Nové časy Nově bolí Nové masy S novou rolí Nové masky Nový sípot Nové skazky Starý život Nové věci Nové řádky Nový soucit Nové dálky Nová těla Nový shon Nová něha Starý skon. (Šag tretij…)

Již není čas

Již není čas k Bohu se modlit, Na hroby přátel přicházet; Již není čas s dávnem se loučit A víru v budoucno nacházet… Již není čas přemýšlet jak kdysi A naivní písně pět; Již není čas scházet se s nadějí A milou na vlastní oči uvidět… (Vsjemu svoj čerjod…)

Dnes pohřbívali Okudžavu…

Dnes pohřbívali Okudžavu… Dnes byl smutný letní den. Dnes pohřbívali Okudžavu: Jsem v Pjatigorsku. Arbat – v Moskvě… (Vsjemu svoj čerjod…)

Víra ve včerejší bohy

Z perleti křidélka prostinkých písní Zešedla dočerna zaumnou plísní, Vášeň je přebita strachem Z víry ve včerejší bohy. A nespasí je lásky plné chrámy, Ani jas a vůně kvítí nebudou jim přány, Zemdlelá je prachem Víra ve včerejší bohy… Slávou se opíjí skrz ulízanou hruď, Štěkaj‘ a vyjou psi nad čápy v poslední soud, A bolest zahltil popel Víry ve včerejší bohy. Vyštvány jsou síly celého světa, Bouři zmrazila jedna vědomá věta A v dým se mění Víra ve včerejší bohy… (Odin iz…)