Jozef Murín
Výraz „tost” bychom mohli přeložit jako přípitek. Přípitky se pronášejí zřejmě všude tam, kde se konzumuje alkohol, v oblasti Ruska a zejména Kavkazu však získaly tosty zvláštní význam. V Gruzii se říká, že ten kdo pije sám a bez tostů, je alkoholik. Navíc pak v Gruzii byly tosty tradicí kodifikovány a jejich soubory jsou poměrně neměně pronášeny v závislosti na události, která se slaví.
Jedna z nejpopulárnějších sovětských komedií režiséra Leonida Gajdaje Kavkazský únos (1966), která se v regionu jižního Kavkazu těší nesmírné oblibě dodnes, začíná po úvodních sekvencích pasáží, v níž hlavní hrdina Šurik přichází do hotelu v jednom z horních rajonů bývalého Sovětského svazu, přihlašuje se na recepci a odpovídá na obvyklé otázky recepčního. Jedna z otázek zní: „Cíl příjezdu?” Šurik odpovídá: „Etnografická expedice.“ Recepční pokračuje: „Rozumím. Hledáte ropu.” Šurik: „Ne tak docela. Hledám folklor. Budu u vás zapisovat staré pohádky, legendy, tosty…”
V tom momentu se recepčnímu rozjasňuje tvář, ještě jednou opakuje slovo tosty a ujišťuje Šurika, že mu pomůže. Obrací tabulku na recepci s nápisem Přestávka a nalévá dvě asi půllitrové sklenice vína. Šurik se ptá: „Co je to?” a recepční odpovídá „Potřebuješ tost. A tost bez vína, to je jako svatební noc bez nevěsty.” Šurik se ohrazuje: „Ne, já nepiju.” Recepční kontruje: „A já snad piju? Co tady taky pít?” a vytahuje na stůl asi 4–5 litrovou láhev vína. Šurik poměrně vyděšeně vysvětluje recepčnímu, že nikdy nepije, že prostě nemá fyzické dispozice. Recepční: „No, a právě z tohoto důvodu je první tost.” Se slovy „…zapíšeš to pak, teď vem´ sklenici…”, se postaví a říká první tost: „Můj praděd říkal, že má přání koupit dům, ale nemá možnost… Má možnost koupit kozu, ale nemá přání! Tak se napijeme na to, aby naše přání vždy odpovídala našim možnostem!” a pije, následován Šurikem, sklenici vína do dna. Oceňuje Šurikův výkon slovy: „Pašák!”, nalívá další sklenice vína a říká: „Poslouchej druhý tost.”1
Gruzie je země prastará, nese v sobě tradici Ibérie a Kolchidy, řeckých bájí, Říma, Persie, křesťanství (již v 1. pol. 4. století bylo křesťanství přijato jako státní náboženství v oblasti Kartli), Byzance, islámu i Osmanské říše. Na jejím území se střetávaly i střetávají zájmy velmocí, vznikaly významné kulturní památky, které se zachovaly do dnešních dní; gruzínské písmo patří k nejstarším.
Gruzie je země hornatá, rozprostírá se v západní a střední části Zakavkazska. Na severu ji lemuje horský hřeben Velkého Kavkazu a na jihu Malý Kavkaz. Sousedí s Ruskou federací, Ázerbájdžánem, Arménií a Tureckem. Na západě ji omývá Černé moře. Charakter krajiny určují také dva významné vodní toky – řeka Riona, vlévající se do Černého moře a Mtkvari, která se vlévá do moře Kaspického. Zeměpisná poloha a charakter krajiny způsobily, že se vyhranily typické rysy a zvláštnosti různých oblastí. Dodnes existující specifický charakter každé jednotlivé oblasti tak způsobuje, že se udržují při životě staleté tradice. K prastarým tradicím patří i stolování. Gruzíni při slavnostně připraveném stole i při obyčejném setkání přátel rádi říkají, že gruzínský stůl to je „akademie“.
Muchura
Přibližně 11 km od Tkibuli, které je centrem tkibulské oblasti v Imeretii, leží Muchura – vesnice, ve které kromě Gruzínů nežijí obyvatelé žadné jiné národnosti. Název Muchura v překladu znamená místo pokryté dubovým lesem a v západní Gruzii je ještě několik dalších míst stejného názvu. Naše Muchura se rozprostírá ve vrchní části Imeretie a stále je pokryta dubovým lesem. Obklopena horskými hřebeny rozprostírá se v nadmořské výšce od 600–1200 m n. m., od okolních vesnic je vzdálena minimálně 5–7 kilometrů a značnou část zimy jsou silnice do vesnice neprůjezdné. V Muchuře žije přibližně 2700 obyvatel. Nad vesnicí na strmé skále stojí pevnost, kterou místní nazývají Eldaty. Ve vesnici bývala fabrika na zpracování čaje, která však po roce 1990 zanikla. V nedávné době zde místní rodák Christofor Kirkitadze, žijící v Německu, postavil kostel sv. Jiří.
Muchura se z důvodu své starobylosti, odlehlosti, semknutosti sociálních vztahů a také díky snaze samotných Muchurčanů udržovat i v současnosti při životě staré tradice, ukázala být vhodnou lokalitou pro zápis tradičních tostů. Obvyklé příležitosti, které se nemůžou obejít bez slavnosti spojené z deklamací tradičních tostů, jsou především setkání přátel, narození dítěte, oslavy narozenin, svatby a pohřby.
Setkání přátel
Základní příležitostí k prostření stolu a k pronášení tostů je setkání přátel. Stačí, aby se setkali dva lidé, připraví se stůl, jídlo, víno, a může začít obřad stolování doprovázený sérií tradičních tostů. Při setkání přátel se:
- první tost pije za Boha
- následuje za mír
- za rodiče – pokud probíhá setkání u někoho v domácnosti, třetí tost se pije za paní domu, následuje tost za domácího pána
- za sourozence
- pokud existuje nějaký konkrétní důvod proč se přátelé sešli, na 5. (7.) místě se pije za důvod setkání
- za zemřelé v pořadí: rodinní příslušníci, mladí přátelé, kteří umřeli předčasně, obecně za všechny mrtvé
- za život
- za děti
- za ty přátele, kteří by tu chtěli být, ale z různých důvodů se účastnit nemůžou
- pokud se setkání odehrává v přírodě, desátý tost se pije za ženy / za domácí paní
- za předky
- za přírodu / za rodinu
- za činnosti, které vykonávají, a za přátelství do konce života
- za matku
- za svatá místa
- závěrečný tost je za dnešní ukončení setkání a zítřejší pokračování
Úplně poslední tost říká někdo z přítomných za tamadu a tím setkání končí.
Tamada je nejdůležitější osobou gruzínského stolování. Je to člověk, který byl poctěn právem pronášet tosty. Až po něm mají právo pronášet tosty ostatní spolustolovníci. V Gruzii se říká „tamada mluví – Bůh mluví“. Jestliže chce tamada přenést své právo pronášet první tost na někoho jiného, činí tak výrazem „alaverdy“. Získat toto právo se považuje za velkou čest.
Tosty při setkání přátel mají zpravidla volnější charakter a je právem tamady tyto tosty doplňovat. Nicméně je nutné pronést a vypít minimálně výše zmiňovaný soubor tostů.
Co se alkoholických nápojů týká, oblíbené je především víno a také tzv. čača, což je domácí pálenka. Pálí se především z hroznového vína a obsahuje 60–70 % alkoholu. Víno si také značná část Gruzínů připravuje doma. Často si zakládají malinké vinohrady na neuvěřitelných místech jako jsou prostory mezi garážemi na sídlištích, hroznové úpony se táhnou také po balkonech paneláků.
Z průmyslově vyráběných replica watches alkoholických nápojů, které jsou dostupné na místním trhu, jsou oblíbené různé druhy vodky a také gruzínský koňak. Postupně roste obliba piva, při slavnostních příležitostech se však podává pouze výjimečně a tosty se pivem zásadně nepřipíjejí. V Gruzii platí pravidlo, že pokud nemá někdo někoho rád, připíjí na jeho zdraví a štěstí pivem, čemuž se připisuje význam právě opačný.
Úlohou žen je především připravit stůl a obsluhovat. Přinášejí alkohol, ale zásadně jej nedolévají. Tosty v mužské společnosti pronášejí spíše výjimečně. Při tostech, které se pronášejí vestoje se od žen neočekává, že se taky postaví. U stolu často sedí stranou od mužů. Paní domu se zpravidla ke stolu neposadí vůbec. Její úlohou je dohlížet, aby hostům nic nechybělo a aby jídla byl neustále dostatek.
Gruzie prožívá jistou vlnu zvýšeného zájmu o pravoslaví, která může souviset s hledáním vlastní identity, která je u Gruzínů tradičně postavena na pravoslavném křesťanství. Tak se žádné stolování neobejde bez tostů za pravoslaví, sv. Trojici, ale především za svatá místa. V oblasti, ve které se nachází Muchura, je to především klášter Gelati, který patří mezi nejvýznamnější památky Gruzie vůbec. Byl založen carem Davidem IV. Budovatelem v roce 1106. David IV. Budovatel byl po své smrti pohřben ve vstupní hale kláštera. V klášteře Gelati, který byl stavěn pod silným byzantským kulturním vlivem, se nacházela akademie, ikonopisecká a překladatelská dílna. Vznikla v něm významná umělecká díla a byl považován za centrum vědecké činnosti.
Svatba
Abcházie – každodenní realita neuznaného státuVe věku 20–25 let mladí lidé z Muchury již vážně přemýšlejí o založení rodiny. Pokud v sobě mladý pár našel zalíbení, předchází svatbě obřad nišvna. Seznamují se rodiče mladého páru a zajímá je, zda nepanují v rodinách nějaké špatné zvyky nebo nemoci. Zejména v dřívějších dobách kontrolovali rodiče nevěstu i ženicha za účelem zjistit, zda netrpí nějakými fyzickými neduhy. Procesu nišvny se kromě rodičů ženicha a nevěsty účastní také další nejbližší příbuzní. Dalším krokem je nišnoba, která se provádí buď na neutrálním místě nebo v rodině nevěsty. Na připravený stůl ženich klade zlaté nebo stříbrné mince. Přijme-li dívka peníze znamená to, že souhlasí se sňatkem. V případě, že dívka peníze nevezme, vezme je některý z příbuzných a následně dívku přemlouvá. Pokud se to podaří, rodiče domluví termín svatby.
Při příležitosti svatby je bohatší soubor tostů než v případě setkání přátel:
- první se tradičně pije za Boha
- následuje tost za mír
- třetí tost se na muchurských svatbách pije za nevěstu a ženicha z rohu s obsahem 1,5-2 litry2
- za rodiče. Pokud oba rodiče ženicha a nevěsty žijí, pije se ze dvou nádob.3
- z další nádoby se pije za sourozence
- v případě, že některý z rodičů ženicha a nevěsty už nežije, pije se tost za zemřelé
- za prarodiče, za další předky. Jestliže jsou na svatbě přítomni, říká tamada tento tost za jejich tance.
- v Gruzii bývá zvykem, že novomanžele někdo seznámil. Osmý tost se tedy pije za osobu, která novomanžele seznámila.
- za bratrance a sestřenice a další blízké osoby
- za strýce a tety
- za děti
- za kmotry
- za Gruzii, za Muchuru
- za lásku, za krásu
- za svatá místa, za pravoslaví
- následuje série tostů, minimálně 4-5 přípitků za hosty, nazývaných makary. Tyto tosty pronáší zástupce tamady, tzv. moadgile.
- za ty, kteří pomohli svatbu připravit. V Muchuře se jedná zejména o sousedy.
- za rodinu
- za tamadu
- poslední tost za stolem před odchodem se pije za svatou Trojici. Následně se část hostů připravuje k odchodu.
Před odjezdem, před branou na dvorku domu kde se svatební veselí odehrává, se připraví pro odjíždějící hosty tzv. charga. Jedná se o stolek, na kterém je připraveno pohoštění, v němž nesmí chybět na dřívku napíchnuté chačapury, pečená hlava mladého selete a hlavně kušin, což je přibližně 20 litrový demižon vína, který jsou hosté povinni před svým odjezdem vypít. Poté jeden z hostů pověsí kušin na nejvyšší strom v blízkém okolí domu.
Svatba v Muchuře se obyčejně odehrává u rodičů nevěsty, již si po ukončení veselí ženich odváží do domu svých rodičů. Přibližně po měsíci si ji rodiče zvou zpět domů. Tento návrat se nazývá mobruneba, a člověk, který pověsil kušin na strom, jej musí sundat. Následuje hostina s téměř identickými tosty jako při svatební hostině, pouze hostů se účastní o něco méně. Když se svatby v Muchuře účastní 200-250 hostů, jedná se o malou svatbu. Té střední se účastní kolem 400 hostů. Svatba, na níž se sejde 700 a více hostů bývá považována za velkou.
Tamadu na svatební hostinu vybírá hlava rodiny, u níž se koná svatba. Jedná se o člověka, který požívá důvěry hlavy rodiny. Může to být člen rodiny, ale i přítel. Tamada musí být především schopen vypít velké replica watches množství vína, musí být vzdělaný, musí mít schopnost zvládat případné konflikty vznikající mezi svatebními hosty ve spojitosti s požíváním velkého množství vína. Věk nehraje roli. Tamada je povinen zajistit si potřebné informace o členech druhé rodiny, aby mohl kvalifikovaně pronášet tosty o jednotlivých členech obou rodin.
Další osobou, která organizuje svatbu a na tuto činnost dostává od rodiny plnou moc, je tzv. thavikaci.
Svatební tosty bývají doplnitelné a výše popsaný systém je považován pouze za neměnný základ. Největší variabilitu tostů si může tamada dovolit při příležitosti oslavy narozenin. Jak se vyjádřil náš informátor „v tomto případě jsou u tamady neohraničené možnosti“.
- první se tradičně pije za Boha
- následovaný druhým tradičním tostem za mír
- třetí se pije z rohu nebo jiné speciální nádoby za oslavence4
- za rodiče oslavence. Pokud má oslavenec ženu a děti, tak ještě před tostem za rodiče se pije za jeho ženu a děti.
- za paní domu a v jejím jménu ze všechny hospodyně
- za sourozence
- za památku mrtvých v rodině
- za život, za děti jako symbol prodloužení života
- ze speciální nádoby za matku oslavence
- za přátele oslavence, za všechny, kteří se účastní veselí
- za předky
- za prarodiče oslavence. Jestliže se hostiny účastní tak se tento tost pije za jejich tance.
- za stát – za Gruzii
- za různé skupiny lidí – tamada má mnoho možností
- za rodinu oslavence. Někdo z hostí vypije tost za tamadu.
- před odchodem hostí se pije poslední tost za svatá místa
Tosty s nejmenší možností doplnění jsou pronášeny na pohřbech. První není tradičně za Boha, ale:
- za toho kdo umřel
- pokud již zemřel i partner zemřelého, pije se za jeho muže nebo ženu. Pokud partner žije, tento tost se vypouští.
- za mrtvé členy rodiny zemřelého
- za nějakého mladého člověka z blízkého okolí a v jeho jménu za mrtvé mladé lidi, kteří umřeli předčasně
- obecně za všechny mrtvé. V tento moment se začínají pít tosty za živé.
- pokud partner zemřelého žije, pije se tost za muže nebo ženu zemřelého
- za děti, prodloužení života
- za ty lidi, kteří se účastnili panychidy, nebo se chtěli účastnit, ale nemohli z nejrůznějších důvodů přijít
- za všechny ty, kteří pomohli s organizací pohřbu
- za rodinu zemřelého, aby se příště setkali při radostnější události
V Gruzii není žádná příležitost, která by byla jakkoliv sociálně tabuizována a při které by tradice zakazovala prostřít stůl. Pouze v případě, že je v rodině nemocné dítě, žádá otec svého potomka o svolení účastnit se hostiny.
Konzumace takovéhoto množství alkoholu se samozřejmě neobejde bez následků na zdravotním stavu konzumentů. Gruzíni se dávají do pořádku polévkou nazývanou chaše. Chaše je silný bujón z hovězích dršťek, doplněný větším množstvím utřeného česneku. Jí se v ranních hodinách a jeho blahodárný účinek se umocňuje vypitím několika skleniček čači.
Vysvětlivky
1) Z filmové „tostologie“ bychom ještě mohli vzpomenout i u nás známý replica watches film Alexandra Rogožkina „Svéráz národního lovu“, ve kterém generál pověstný svými stručnými, ale výstižnými tosty, říká pravidlo pro tost na lovu, který v tomto případě „musí být krátký, jako povel, jako výstřel, protože jinak nezůstane čas na odpočinek“.
2) Autor tohoto textu se jednou účastnil svatby v oblasti Megrelie, na které každý přítomný muž zkonzumoval v průběhu několika hodin od 10–15 litrů vína, a i poměrně velké množství vodky a koňaku.
3) Záměrně uvádíme výraz „nádoby“, protože kromě obvyklých sklenic se užívá rohů nejrůznějších zvířat, váz, hliněných misek, květníků a dokonce, když se jednalo o tost, kde se připíjelo vodkou a nebyla po ruce vhodnější nádoba, použily se plastové obaly od kinofilmů.
4) Z tohoto rohu pije i oslavenec téměř bez ohledu na věk. Autor replica watches tohoto textu byl svědkem oslavy, na níž 16 letý mladík vypil do dna přibližně 1,5 litrový roh vína. Jeho výkon, který nešťastný oslavenec zvládl navzdory viditelnému nutkání ke zvracení, byl oceněn hlasitými pokřiky. Z našeho hlediska je pozoruhodné, že tyto oslavy pro mladé lidi organizují a účastní se jich na výkony svých potomků hrdí rodiče. Kromě vypití velkého množství alkoholu patří k dalším projevům zmužilosti i tancování s židličkou v zubech. Na židličce je navíc položen talíř s chačapury a láhev vína. K dalšímu rozptýlení slouží různé způsoby pití tvrdého alkoholu, jako například pití ze dvou skleniček najednou, v různých předklonech a dalších, co nejvíce nepohodlných polohách.
autor pracuje pro organizaci Člověk v tísni