Jan Kravčík
Kokkino znamená řecky „červený“ a v Řecku se jedná o poměrně častou součást místních pojmenování. Přesto nejslavnější místo s tímto názvem nalezneme v sousední Makedonii. Kokino je malá vesnička ležící asi třicet kilometrů severovýchodně od města Kumanovo, blízko hranic se Srbskem. Nachází se na úpatí hory Tatik’ev Kamen, pod jejímž vrcholkem objevil před šesti lety kumanovský archeolog Jovica Stankovski megalitickou astronomickou observatoř z rané doby bronzové. Stáří lokality – bratru 3900 let! Ve světě archeologů a astronomů pravá senzace. A díky zavedené praxi pojmenovávat podobné objevy podle nejbližšího osídlení se Kokino rázem stalo světovým pojmem. Co by si malá, nepříliš bohatá, stále se rozvíjející a mnoha vážným problémům čelící balkánská země mohla z ekonomického hlediska přát víc, než objev prehistorické lokality celosvětového významu? Vždyť americký Státní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ve svém seznamu nejvýznamnějších světových prehistorických observatoří zařadil Kokino na čtvrté místo za egyptský Abú Simbel, britský Stonehenge a kambodžský Angkor Wat. Čím je však lokalita tak významná? Místo se nachází v nadmořské výšce 1013 metrů, je dlouhé okolo 90 a široké 50 metrů a skládá se ze dvou plošin. Na nich nalezneme kamenné trůny, ze kterých pravěcí lidé pozorovali hvězdy na východní obloze, a ukazatele, které vytesali na místech, kde vychází Slunce a Měsíc v průběhu roku. Astrofyzik G’ore Cenev ze Skopje, který provádí výzkumy a měření lokality, upozorňuje, že na Kokinu existují zřejmě jediné kamenné ukazatele na světě pro měření délky lunárních měsíců, které jsou podkladem pro i dnes námi užívaný lunární kalendář. Bádání dále ukázalo, že místo sloužilo nejen jako observatoř, ale i jako dějiště rituálů slunečního kultu. Během končících žní se prý právě zde konalo symbolické spojení místního vládce se Sluncem. Kokino je tedy velmi dobře zachovalou kombinací posvátné hory a pradávné hvězdárny.
G‘ore Cenev je fyzik a astronom působící v plánetáriu Mládežnického kulturního centra ve Skopji. Jeho měření a výpočty společně s dokumentárními fotografiemi ukázaly, že se pod horským vrcholkem Tatik‘ev Kamen rozprostírá uměle vytvořený prostor na dvou platformách, který je dnes známý jako starobylá, případně megalitická observatoř Kokino. Od roku 2002 pracuje na archeoastronomické analýze této lokality.
Mohl byste nám Kokino představit slovy odborníka?
Velmi rád. Megalitická observatoř Kokino pochází z období známého jako raná doba bronzová, přesněji z období asi 1900 let před naším letopočtem. Narozdíl od jiných observatoří v západní Evropě se tato nachází na vrcholu hory ve výšce 1013 metrů nad mořem. Lidé, kteří tehdy obývali tyto oblasti, považovali kámen nebo skály za posvátné věci a vrcholky hor pokládali za místa, kde se dotýká nebe země a kde bohové sestupují na zem, případně kde lidé, nejčastěji vládci, hovoří s nebeskými božstvy. Lidé na Kokinu velmi moudře využili přírodních vlastností místních andezitových skal se svislými i vodorovnými prasklinami a s pouze malými zásahy vytvarovali na východním horizontu kamenné ukazatele, jimiž označili místa východu Slunce a Měsíce v průběhu roku. Činili tak velmi důkladně a systematicky, a proto se seznámili s periodicitou pohybů těchto nebeských těles. To jim umožnilo obeznámit se s plynutím času a vytvořit kalendář. Stejně jako tomu bylo u jiných kultur z tohoto prehistorického období, i na Kokinu byl vytvořen takzvaný lunární kalendář s periodou 19 let. V tomto kalendáři je počátečním rokem rok, v němž má Měsíc zhruba uprostřed zimního období největší sklon – což označuje zvláštní kamenný ukazatel. Na tomto ukazateli lze pozorovat úplněk ve stejný kalendářní den jednou za 19 let.
Čím je ještě tato lokalita specifická ve srovnání s jinými prehistorickými observatořemi?
Pokud je mi známo, na Kokinu existují jediné kamenné ukazatele na světě pro měření takzvaných lunárních měsíců s délkou 29 a 30 dnů, které jsou základem pro výrobu lunárního kalendáře. Archeoastronomická analýza ukázala, že na lokalitě existují kamenné ukazatele, místo k pozorování ve tvaru kamenných trůnů a speciálně upravená skála – takzvaná transhea, jakýsi zářez, označující cestu světla během provádění rituálůsolárního kultu. Uprostřed léta, ke konci žní, se konalo rituální spojení Slunce a vládce komunity. To znamená, že lokalita Kokino je jedním z mála spojení posvátné hory a pradávné pozorovatelny s velmi dobře zachovanými artefakty a prvky původního vzhledu.
Jaký jste měl pocit, když jste si uvědomil, že máte před sebou místo obrovského vědeckého, historického či kulturního významu z hlediska prakticky celé lidské civilizace?
Velké věci se v životě pravděpodobně stávají náhodou. Já jsem roku 2002 naprostou náhodou zahlédl v televizi krátké prohlášení archeologů z Kumanova, že na tom místě nalezli nějaké kamenné stolce a že možná v dávnověku lidé seděli na vrcholku hory a pozorovali nebe. Tenkrát jsem z vlastní iniciativy zkontaktoval pana Jovicu Stankovského a odjeli jsme na místo. Naštěstí jsem už dřív znal principy archeoastronomické analýzy, a tak když jsem vystoupal na vrcholek hory – jednoduše řečeno – jako by se mi před očima otevřela celá ta prastará observatoř. Okamžitě jsem poznal kamenné ukazatele a místa pozorování. Ihned jsem začal s měřeními a výpočty souřadnic ukazatelů a nebeských těles a na základě toho jsem vypočítal nejmenší možné stáří observatoře. To bylo později potvrzeno i artefakty nalezenými archeology během terénních vykopávek. Tak monumentální naleziště, jehož víceúčelové využití jako posvátná hora a dřevní observatoř trvalo přes 1200 let, s tak dobře zachovanými hlavními prostorovými charakteristikami, má v každém případě velkou vědeckou hodnotu, která, a o tom jsem přesvědčen, se bude v průběhu dalších let zvyšovat.
Související
Na Balkáně to opět vřeJaké byly pocity vás a vašich kolegů při dalším zkoumání lokality?
My máme radost a jsme velmi hrdí na to, že jsme v této části Evropy našli lokalitu, která vrhá nové světlo na výklad života lidí v prostoru středního Balkánu z hlediska historie, archeologie, archeoastronomie a antropologie. Kokino dává možnost k vícenásobným multidisciplinárním a interdisciplinárním výzkumům a každý, kdo má přání a odbornost k budoucí spolupráci, je vítán.
Výzkumy lokality stále pokračují. Jaké jsou nejnovější poznatky z Kokina?
V listopadu jsem byl v Bělehradu na mezinárodní vědecké konferenci u příležitosti 120. výročí Bělehradské observatoře. Tam jsem poprvé zveřejnil nejnovější objev spojený s Kokinem, kterým je zvláštní místo k pozorování a čtyři kamenné ukazatele označující cyklus zatmění s periodou 54 let a 34 dní. Nejstarší ukazatel je z roku 1917 před naším letopočtem a cykly zatmění Slunce a Měsíce byly na Kokinu pozorovány nejméně 220 let neboli od dvacátého do osmnáctého století před Kristem. Před několika týdny jsem svolal ve Skopji tiskovou konferenci, kde jsem s tímto objevem seznámil i širokou veřejnost.
Jste proti turistickému využívání observatoře? Je takové využití možné a je vůbec žádoucí?
Zkušenosti ostatních zemí s podobnými lokalitami – jako jsou například Stonehenge nebo Machu Picchu – ukazují, že ve světě je velký zájem o jejich návštěvu. V současné chvíli prochází megalitická observatoř Kokino výzkumnou fází, což znamená, že se jedná o divokou přírodu bez jakýchkoli turistických objektů nebo organizované turistické náplně. I přesto na lokalitu přichází velký počet lidí, neboť je relativně dobře přístupná. Jim všem radíme, aby přicházeli organizovaně a s průvodcem. Kvůli tomu jsme speciálně pro tuto lokalitu vyškolili okolo třiceti turistických průvodců. To znamená, že je mnohem lepší, aby celý ten turistický nával byl plánovaný a organizovaný, než aby se všechno přenechalo chaosu a reálnému riziku poškození lokality. Za tímto účelem nám vyšlo vstříc americké velvyslanectví v Makedonii, které nám udělilo grant na vypracování adekvátního plánu na využití lokality pro turistické účely. Vypracování plánu je u konce, a jakmile bude hotov, požádáme o státní intervenci, tedy o přidělení statusu nejvyšší ochrany pro tuto lokalitu, ale i o financování úpravy okolního terénu pro turistické využití.