Michal Przywara
Volby do parlamentu má Polsko za sebou (21. října) a podle většiny předpokladů vyhrála liberální Občanská platforma (PO) v čele z Donaldem Tuskem nad vládnoucí konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS) bratrů Kaczyńských. V Polsku tak od počátku devadesátých let předčasně ukončil své funkční období už třetí parlament. Co zbylo po volbách kromě zbytků volebních plakátů na sloupech? Slova a fráze politiků, které se na kratší či delší dobu dostaly do jazyka.
Již nějaký čas můžeme v polském politickém jazyce sledovat, jak dochází k jeho radikalizaci, a tím také k vulgarizaci. Politici používají čím dál tím častěji výrazově silnější slova, která pak časem ztrácejí svůj expresivní náboj a jsou používána při běžné komunikaci. Například ukręcić łeb (v překl. zakroutit krkem) bylo před několika lety považováno za nevhodné, kdežto dnes se s tímto výrazem můžeme setkat v oficiálním politickém vyjadřování a nikoho to nepobuřuje. Častým jevem v polském politickém prostředí je rovněž vyjadřování s příliš silným patosem. Pod vlivem politické kampaně dochází také ke změně významů slov nebo alespoň jejich konotací (z pozitivní na negativní a naopak). Nejlepším příkladem je slovo liberál – liberalismus. Tento pojem byl zneužit stranou Právo a spravedlnost před dvěma lety, kdy ve volbách zvítězila nad Občanskou platformou. PiS celému národu prezentovalo PO jako liberální experimentátory s národním hospodářstvím, kteří chtějí privatizovat zdravotnictví a zavést rovnou daň. Slovo liberál získalo díky propagandě PiS v Polsku úplně nový význam. Podle slovníku cizích slov liberalismus znamená: „politické a ekonomické hnutí, směr zdůrazňující politickou a hospodářskou svobodu, toleranci, omezení vlivu státní moci, uznání soukromého vlastnictví“ a má spíše pozitivní konotaci. V důsledku volební kampaně PiS z roku 2005 už tento pojem nemusí pro průměrného Poláka jednoznačně znamenat výše uvedenou slovníkovou definici, ale „boháč, zloděj, neseriózní politik, aférista, který je necitlivý vůči utrpení a bídě obyčejných lidí“ – tedy to, co PiS pod tímto heslem během své kampaně prezentovalo. PiS tehdy zvítězilo i díky pejorativnímu označení protivníka. Během letošní kampaně se Občanská platforma nenechala zaskočit a zaútočila pod heslem „Je jedno, kdo vyhraje, hlavně že nebude vládnout PiS“ jako první. Tím během voleb sjednotila celé politické prostředí proti straně bratrů Kaczyńských.
Největší „zásluhy“ na brutalizaci polského politické-ho jazyka má ale bezesporu radikál Andrzej Lepper, šéf populistické strany Sebeobrana. Média a někteří politikové jeho vystupování na veřejnosti označují bez nadsázky za „buranské“. Z jeho úst vycházela nejčastěji taková slova jako zloděj, zrádce, svině, darebák, zvířata, vrazi apod. Svou volební kampaň vždy vedl v duchu hesla: oni jsou všichni zloději, jen já a Sebeobrana jsme ti správní a poctiví. Jeho populistické slogany měly zpočátku značnou odezvu a Sebeobrana se dvakrát dostala do parlamentu. Veřejnost však nakonec pochopila, že to není věrohodná a solidní politická strana, a v nynějších volbách už získala pouhých 1,53 % hlasů (na porážce Sebeobrany se z velké části podílela hlavně korupční aféra na ministerstvu zemědělství pod Lepperovým vedením a vnitrostranický sexuální skandál).
Vláda bratrů Kaczyńských, tedy vláda Práva a spravedlnosti, je politology hodnocena různě. Jedno je ale nesporné – během této vlády v Polsku nebývale ožila politická satira, a to především na internetu. V Polsku se může politická satira pochlubit dlouholetou tradicí sahající do 18. století, do doby kdy žil a tvořil Ignacy Krasicki zvaný „král satiry“, který se nebál psát satirická díla o posledním polském králi Stanislavovi Augustu Poniatovském. Největší rozmach však zažila v době Polské lidové republiky, kdy plnila úlohu „společenského ventilu“ a mnoho lidí v ní spatřovalo jistou obranu proti oficiální vládě. Po roce 1989, v době demokratizace společnosti, došlo k úpadku politické satiry. Znovu se objevila a získala širší publikum teprve za vlády bratrů Kaczyńských.
Proč se tak stalo právě v období vlády PiS? Na oživení politického humoru mělo vliv několik faktorů. PiS vyhrálo volby a jisté je, že terčem politických vtipů by byla každá vítězná strana. Dále Jarosław Kaczyńsky a Lech Kaczyńsky jsou dvojčata, svým vzhledem k nerozeznání, a k situaci, kdy je jedno dvojče prezidentem a druhé premiérem, ve světě příliš často nedochází. Terčem satiry je také způsob, jakým prezentují své politické názory. Oba jsou zastánci vize silného státu, který kontroluje a řídí veškeré politické dění. A na to navazuje pravidlo, že když se někdo cítí ohrožen, nejlepší reakcí je humor. Rovněž jejich příjmení je zdrojem vtipů – Kaczyński je podobné slovu kaczka, což znamená kachna. Navíc ve volbách roku 2005 byl jejich největším politickým rivalem předseda PO (aktuálně premiér), jehož jméno – Donald Tusk – přirozeně vyvolává myšlenku na kačera Donalda. Tato náhoda spustila na internetu lavinu vtípků, předělávek volebních sloganů a fotomontáží. Některé lze najít na stránkách: www.kaczyzm. pl, www.kurde.pl a asi nejznámější je www.spieprzajdziadu. com.
Těžko říct, jestli jsou politické vtipy a humor na internetu signálem obnovení politické satiry. Někteří považují tento jev za krátkodobý trend charakteristický pro „internetovou generaci“. Jedno je ale jisté určitě – Poláci naštěstí neberou politiku zase tak vážně.