Nejstarší slovanská sídliště městského typu – část I. Malý přehled slovanských počátků

Jaroslav Otčenášek

Od konce 5. století se postupně na území střední a jižní Evropy stěhují slovanské kmeny. Ze své původní pravlasti samozřejmě odcházejí o něco pomaleji na východ i sever. Po jisté stabilizaci poměrů v nově obsazených územích začíná slovanské zemědělské obyvatelstvo budovat hradiště, jakožto správní a obranná centra, kolem kterých pozvolna vznikají i řemeslnické osady. Na některých územích (především bývalé Římské říše) slovanské obyvatelstvo osadilo města již existující, nebo je obnovilo. Z hradišť se často stávala i významná obchodní centra. Mnohá z hradišť jsou (zvláště ve střední a východní Evropě) přímými předchůdci dnešních měst. V rámci cyklu Malý přehled slovanských počátků vás v následujícím krátkém výběru ve stručnosti seznámíme s vybranými hradišti a jejich stručnou historií.

Nebudeme se věnovat hradištím na území dnešní ČR, neboť údaje o nich jsou vesměs poměrně známé. Protože se jedná v podstatě o jednoduchý přehled paleoslovanských reálií, vycházeli jsme z několika encyklopedických prací. Jako základ jsme použili polskou encyklopedii Mały słownik kultury dawnych Słowian, kterou vydalo nakladatelství Wiedza powszechna v roce 1988 ve Varšavě. Z českých pramenů lze uvést především knihu Magdaleny Beranové Slované, Svět slovanských bohů a démonů od Zdeňka Váni a Encyklopedii slovanských bohů a mýtů od Nadi a Martina Profantových. Tyto základní práce obsahují odkazy na další literaturu k eventuálnímu studiu vybraných problémů ze slovanského dávnověku. Příspěvek o prvních slovanských městech je kvůli rozsahu rozčleněn do dvou částí.

Arkona

Jedno z nejvýznamnějších středisek kultu Svantovíta, boha slovanského kmene Ránů. Založena byla asi na přelomu 8. a 9. století. Nalézala se na severním pobřeží ostrova Rujana na těžko přístupném a dobře opevněném poloostrově. Kolem chrámového komplexu se zhruba v 11. století vytvořilo sídliště městského typu. V roce 1168 dobyli Arkonu Dánové, Svantovítův chrám byl zničen a sídliště vyvráceno. Místo, kde chrám stál, již neexistuje, část poloostrova byla pohlcena mořem.

Brdo na Baltu (Bardo nad Bałtykiem)

Sídliště na území slovanského kmene Črezpěňanů a Ránů, jehož největší rozvoj je datován do 11. století. V roce 1159 bylo zpustošeno Dány.

Bělehrad (Beograd)

Původní římské sídliště Singidunum bylo zbořeno při nájezdech Avarů a Slovanů počátkem 7. století. Patrně již počátkem 9. století bylo vzhledem ke své strategické poloze Slovany znovu vybudováno a opevněno. Často měnilo své majitele a teprve koncem 13. století zůstává srbské.

Belz

Dříve město ležící na dnešní západní Ukrajině poblíž polských hranic. Větší sídliště tu vyrostlo v 10. století. Do 13. století bylo jedním z center Haličsko-volyňského knížectví, později upadalo.

Bělgorod (Bilhorod)

Město vyrostlé na pravém břehu řeky Irpěň. Význam sídliště vzrostl až v roce 991, kdy z něj kyjevský kníže Vladimír učinil jeden z nejvýznamnějších obranných bodů Kyjeva. Už v roce 997 bylo město obléháno Pečeněhy. Jeho význam později trochu ustupoval, přestože se stalo údělem synů kyjevských knížat.

Bitola

Slovanské město vzniklé asi v 7. století poblíž antické Hérakleie na území dnešní Makedonie. V polovině 9. století město obsadili Bulhaři. I přes své opakované zpustošení patřilo město ve 12. století k nejvýznamnějším v oblasti.

Blatengrad (Zalavár)

Centrum panonských Slovanů a sídlo knížete Pribiny z 9. století ležící při ústí řeky Zaly do Blatenského jezera (Balatonu). Počátkem 10. století bylo sídliště zpustošeno nájezdy Maďarů.

Bratislava

Základ města byl položen již za antického Říma (část Petržalka). Po příchodu Slovanů vzniklo opevněné hradiště a následně velkomoravské sídliště. Svůj městský charakter si udrželo i po připojení k uherskému státu.

Brest Litevský (Brest)

Sídliště na strategické pozici, křižovatce vodních a suchozemských obchodních cest. Osídlení je staršího data, ale první zprávy o něm hovoří až o roku 1019, kdy byl pod správou Kyjevské Rusi. Později přešel pod Turovské knížectví.

Budyšín (Budyšin, Bautzen)

Město slovanského kmene Milčanů na řece Sprévě. Hradiště pochází nejméně z 10. století a rozkládalo se mimo centrum dnešního města, na druhém břehu řeky. Dnešní město vzniklo až při německé kolonizaci. Lokalita původního hradiště je dnes jen slabě osídlena.

Chotěbuz (Chośebuz, Cottbus)

Středisko Lužičanů (Lužických Srbů), dosud příliš nezkoumané. Kolem původního nížinného hradiště se nejpozději v 11. století rozvinulo sídliště městského typu. Rozvoj byl dovršen německou kolonizací od 12. století.

Černigov (Černyhyv)

Městské sídliště východoslovanského kmene Seveřanů se rozvinulo na místech staršího osídlení na pravém břehu Desny, severně od Kyjeva. Vzniklo v 9. století a velkého rozkvětu dosáhlo ve 12. století. V první polovině 11. století bylo centrem Černigovského knížectví. V okolí města se vyskytují pohřebiště mohylového typu. Rozkvět města ukončen vpádem Tatarů v roce 1239.

Červené Hrady (Grody Czerwieńskie)

Název odvozen od sídliště Červeň (Czerwień) v dnešním východním Polsku na území slovanského kmene Doudlebů. Významná obchodní zastávka na trase Kyjev – střední a západní Evropa. Hradiště z 10. století, první zmínka pochází z roku 981.

Děvín

Hradiště založené při ústí řeky Moravy do Dunaje na římských základech. Svoji hlavní roli sehrálo sídliště za Velké Moravy (9. století). Místo bývalo označováno jako Dowina. Osídlení se postupně přemístilo do původního podhradí.

Dubrovník (Dubrovnik)

Město založené osadníky blízkého Epidauru (dnes Cavtat) Slovany a Avary v 6. století. Následoval postupný rozvoj a rozkvět, především zásluhou námořního obchodu. Do 12. století byl autonomním městem v rámci Byzantské říše.

Gdaňsk (Gdańsk)

Sídliště založené pomořanskými Slovany asi v 10. století u ústí Visly. Z původně rybářského sídliště se stalo centrem řemesel a obchodu. V okolí pak postupně vznikaly další trhové a obchodní osady. Rychlý rozvoj probíhal zvláště ve 12.–13. století. V této době město zaujímalo plochu okolo 10 hektarů.

Hnězdno (Gniezno)

Hlavní středisko slovanského kmene Polanů. Nejstarší hradiště vzniklo v 8. století na tzv. Lechově hoře (Góra Lecha) a mělo tři části. Místo postupně získávalo na významu, jak z obchodního, tak ze správního hlediska. Hnězdno se stalo prvním polským sídelním městem. Po dobytí českými vojsky v roce 1039 ztrácí na politickém významu na úkor Krakova.

Iskorosteň (Korosteň)

Hlavní centrum východoslovanského kmene Děrevljanů, založené nad řekou Uh patrně v 9. století. Město bylo na rozkaz kněžny Olgy vyvráceno v roce 946 za zabití knížete Igora. Dnes město Korosteň na sever od Žitomíru na Ukrajině.

Jaroslavl‘

Město na Horní Volze založené okolo roku 1015 knížetem Jaroslavem Moudrým na důležité obchodní stezce do Rostova. V průběhu 11. a 12. století se stalo sídlem knížectví, ale nehrálo žádnou významnější roli.

Kyjev (Kyjiv)

Centrum východoslovanského kmene Polanů (v 8. a 9. století), založené Vikingy (Varjagy) v 7. století jako obchodní stanice na řece Dněpru. Hlavní rozvoj nastal v 10. století, kdy kníže Vladimír přestavěl staré město na Kyjevské hoře a učinil z něj centrum Kyjevské Rusi. Další rozkvět a územní nárůst (až na 100 hektarů plochy) zaznamenalo město za Jaroslava Moudrého v 11. století. Kolem města vyrůstaly trhové a řemeslnické osady. Slibný vývoj přerušil až vpád Tatarů roku 1240.

Kotor

Město v Kotorském zálivu v dnešní Černé Hoře. Původně ilyrské, pak římské a následně byzantské obchodní středisko. Počátkem 7. století bylo zničeno nájezdy Avarů a Slovanů. Město však dále podléhalo Byzanci a obyvatelstvo bylo římské. Slované usazení v okolí město v průběhu 10. století slavinizovali. Město mělo strategický význam a v 11. století se stalo centrem Zety – středověkého srbského státu.

Krakov (Kraków)

Město na řece Visle v Malopolsku. Založeno bylo při obchodní cestě z Kyjeva do Prahy na území Vislanů. Koncem 9. století spadalo pod Velkou Moravu a v 10. století pod český stát. Postupně získávalo stále větší politickou a hospodářskou váhu a po ústupu Hnězdna se v polovině 11. století stalo polským sídelním městem.

Lubeč

Město nad Dněprem, severně od Kyjeva na ostrohu nad řekou. Archeologické výzkumy potvrdily existenci města nejpozději v 11. století. V okolí hradiště existovaly řemeslnické osady. Sídliště bylo celodřevěné a shořelo v roce 1147 za válek černigovských a kyjevských knížat.

Lubeknica (Behren-Lübchin)

Město z období 10.–13. století na území kmene Črezpěňanů poblíž dnešního Teterowa v Meklenbursku. Město bylo založeno na ostrově a spojeno dřevěným mostem s pevninou, kde se nalézalo předměstí. Sídliště bylo identifikováno jako centrum vlády knížete Chotimíra. V roce 1171 se tu odehrála bitva s Dány.

Lubin

Sídliště na západním okraji ostrova Wolin, střežilo ústí řeky Sviny ze strany Štětínského zálivu na Baltu. Existence města a přístavu na území osídleném pomořanskými Slovany je v podstatě doložena již v 9. století.

Lublaň (Ljubljana)

Dnešní hlavní město Slovinska bylo osídlené již ve starověku. Nájezdy Slovanů zničily město Emona asi v 6.–7. století. Slované tu poté založili vlastní hradiště. V 9. století se město (jedno ze středisek karantánských Slovanů) dostalo pod nadvládu Francké říše a v 10. století bylo několikrát zničeno nájezdy Maďarů.

Lublin

Hradiště existovalo na obchodní stezce z Rusi do Polska již v 7.–8. století. Město se dále rozvíjelo v obchodní a řemeslnické centrum na jižním okraji Podlesí.