Na otázky Navýchodu odpovídá Tomáš Glanc, Ph.D.
Anežka Kindlerová
V souvislosti s nynějším vyhroceným vztahem mezi vládou a vysokými školami vyvstává otázka, jak se tento stav přímo dotýká chodu Ústavu slavistických a východoevropských studií. Má tato situace na náš Ústav nějaký dopad? Jak reflektujete tento napjatý vztah jako vedoucí jednoho z největších pracovišť na Filozofické fakultě?
Financování a celá koncepce vysokých škol se dotýká každého učitele i studenta a všeobecně se ví, že žádná ze zdejších vlád neměla dost odvahy a prozíravosti, aby účinně investovala do této sféry, což je průšvih pro současnou situaci a hlavně do budoucna. Nynější neblahý stav ovšem spoluzpůsobily podle mého názoru i samy univerzity, které se na rozdíl třeba od Maďarska transformovaly líně a často neochotně, a nebo se nově zakládaly, ovšem se spornými „kádry“ na vlivných postech, dodnes panuje mnohde strach ze srovnání se zahraničními školami a profesory atd. Pokud by Vás zajímal konkrétně rozpočet našeho ústavu, tak ten v posledních letech mírně vzrůstá.
Zmínila jsem se o „největším pracovišti“. Jakou má tedy nyní náš Ústav pozici na fakultě? V dobách nedávno minulých byla východoevropská studia z ideologických důvodů preferována. Dnes je tomu spíš naopak a jak je obecně známo chybí jak peníze, tak odborní pracovníci. Jak tento problém hodláte jako šéf celého Ústavu výhledově řešit?
Náš ústav není v rámci fakulty ani univerzity nijak diskriminován a naopak se mu během minulého akademického roku podařilo získat pozici pracoviště, které se těší intenzívní pozornosti a podpoře ze strany našich nadřízených, protože se ukázalo, že tu jsou reformní a ozdravné plány a vůle potýkat se s potížemi, jichž není málo. Nedostatek peněz a vynikajících odborníků řešíme od prvního dne. Možností je několik: 1) úspěšné granty a výzkumné záměry, financované z jiných zdrojů, než je bědný fakultní rozpočet. 2) Mezinárodní spolupráce financovaná ze zahraničních fondů, z Evropské unie a podobně. 3) Podpora ze strany diplomacie, resp. administrativy těch států, k nimž příslušejí obory, pěstované v našem ústavu. 4) Externí spolupráce s učiteli, kteří jsou ochotni akceptovat podmínky, jež jsme schopni nabídnout. 5) Výběrová řízení, jejichž cílem je najít ty nejlepší kandidáty na obsazení míst, která v našem ústavu existují.
Hodně se toho už podařilo a mnohem víc se podařit mohlo, kdyby se energicky a s vlastními nápady zapojilo víc lidí, ale to by bylo na samostatný rozhovor a rozbor.
Ze strany studentů mě v této souvislosti mrzí jakási zabedněnost mnohých, kteří chodí jen na to, co mají předepsáno. Organizujeme s nemalým nasazením kurzy, výběrové a mimořádné přednášky nebo vystoupení hostů také proto, aby se otevřely nové a dříve zanedbávané horizonty a metodologie, přesahující základní studijní plán. A reakce, zájem studentů mi zdaleka ne vždy připadají adekvátní nabídce.
100. výročí smrti Nikoly ŠuhajePrvní radikální změna, která proběhla na slavistice v prvním roce Vašeho působení byla výměna vyučujících na oboru polonistika. Co bylo příčinou těchto změn a jak byly realizovány? Myslíte, že tyto změny přinesly pozitivní výsledky?
Výběrové řízení proběhlo na všechna místa, na která končily smlouvy (bylo jich sedm). Děkan vypsal konkurz a jmenoval sedmičlennou komisi. Zasedali v ní jeden proděkan, jeden člen akademického senátu, zástupce Akademie věd, tři profesoři nebo docenti slavistických oborů z jiných pracovišť a představitel ústavu. Komise projednala kandidaturu každého uchazeče na každé ze sedmi vypisovaných míst, vedla rozpravu (chvílemi i celkem bouřlivou) a nakonec rozhodovala tajným hlasováním. Výsledek byl předán děkanovi jako doporučení pro jeho rozhodnutí. Tak došlo mimo jiné i ke změně v obsazení polonistických míst, kde komise upřednostnila vyhraněnou odbornost před orientací na didaktiku výuky jazyka a přehledové zpracování dějin literatury. Výsledky, které jsem dosud mohl zaznamenat, se zdají být pozitivní.
Mezi studenty a pracovníky na bývalé katedře slavistiky je patrná nejistota nad tím, co vlastně bude dál. Jak personálně, tak i co se týče zasahování do studovaných oborů. Jakými kriterii se řídíte, pokud se jedná o důležitá rozhodnutí, která se týkají bývalé katedry slavistiky?
V personální oblasti je kritériem schopnost efektivně spravovat příslušné obory a také splnění odborných předpokladů, jimiž vedení fakulty podmiňuje uzavírání smluv. Pokud sledujete fakultní dění, pak asi víte, že se v tomto ohledu s příchodem nového vedení dosti změnilo. Jednotlivé obory a specializace by měly mít maximální svobodu, řídit se tím, co je ku prospěchu studia, jeho specifik, studentů. Vnějšími mantinely je akreditovaný studijní plán a do budoucna přechod na systém bakalářského a magisterského studia.
Na závěr ještě jedna otázka, která by velmi zajímala studenty všech slavistických oborů. Jaký máte vztah k slavistickým oborům a k slavistice jako takové? Jste vystudovaný rusista, který se samozřejmě zabývá převážně tímto regionem. Postavil byste ostatní slavistické obory na úroveň rusistiky nebo si myslíte, že jsou to pouze jakési „malé přívažky“, které by měly rusistiku spíše okrajově doplňovat?
Smysl univerzitní práce shledávám v tvůrčí aktivitě lidského intelektu, v objevné a odborné iniciativě osobností: učitelů i studentů – ať jde o práci vědeckou, pedagogickou nebo koncepční (ve smyslu organizace oboru) či „osvětovou“. A nezáleží na tom, je-li předmětem studia Krleža nebo Andrejev, Tarkovskij nebo Kusturica. Pokud mezi obory existuje nějaká hierarchie, určitě není založena na „velikosti“ nebo „důležitosti“ národních či státních celků, které jsou ve středu jejich pozornosti. Měřítka jsou jiná: prokazatelné výsledky ve vědecké práci a konkrétní osobnosti, které za obory stojí. Ohroženy nejsou obory „malé“, nýbrž ty, jež nedisponují učiteli, schopnými přesvědčivě prokázat svoji odbornou činnost, obory nezaštítěné docenty a profesory. Je třeba se starat, aby všechny naše specializace potřebné zajištění měly a vzkvétaly, to je náš společný úkol.