Aleš Kozár
Primož Repar (1967) je slovinská osobnost spojující mnohé břehy. Břehy literární, národní i osobní. V Lublani pořádá již několikátý rok za sebou ve svém časopise Apokalipsa mezinárodní soutěž o nejlepší haiku, sám vydal celou sbírku těchto básní pod názvem Alchymie srdečního pulsu (1998). Výbor z těch nejzajímavějších mohli čeští čtenáři najít v prosincovém čísle časopisu Host.
Primož Repar stál také u zrodu projektu Revija v reviji/Časopis v časopise, který zprostředkovává vzájemné ukázky z různých středoevropských časopisů. V projektu je zapojen mimo slovinské Apokalipsy již zmíněný český Host, slovenský Romboid ad.
Nyní přinášíme ukázky z překladů Reparových haiku z již zmíněné sbírky Alchymie srdečního pulsu. Na nepravidelném půdoryse tří veršů otvírá každá báseň něco z osobní úzkosti, utkvění v proudu proměn citů a myšlenek. Japonská trojverší proslavily průzračné reflexe krajiny, v nichž se zračily pocity a úzkosti člověka. Reparovy básně tématicky spíš vycházejí z evropské tradice reflexivní poezie a dovolují tak prolnout oba způsoby pronikání k hloubce slova a pečlivého setřiďování vnitřních dějů v intimním vesmíru každého z nás.
Přitažlivost hledání: nit vzdáleného pohledu, jenž hledá klubíčko.
Nádoba plná květin právě na dně tichého očekávání Útěk – sám před přílivem: rozedrané skalnaté pobřeží pramoře
Úctyhodný poklid naděje, že před bouřkou mrak nebude odvanut
Štvaná zvěř, které pijí krev, umírá, čekaje špalek
Probuzené tělo uhýbá palčivému cejchu Tvých úst
Jeden v druhém se stápíme. Sami na tom božím světě
Na skle květ, na květu zář měsíce, již nepotkáš
Má milá, sladce spi, ať krev má se v tobě probudí
Mé pálící oči hledají mast pod hořícím keřem.
Naříká vnitřek, z dutiny se ježí orchidea očí