Noví ruští hrdinové – Are you gangsters? – No, we’re Russians!

Milena Gvozdenović

S příchodem perestrojky na ruskou společensko-politickou scénu koncem osmdesátých let dvacátého století padla železná opona a Rusko bylo přes noc zaplaveno nekotrolovaným množstvím nylonových punčoch, coca-coly a pochopitelně, amerických filmů. Rusové hltali špatně dabované snímky a Arnold Schwarzenegger poprvé vyslovil slovo „báťuška“.

Domácí filmová produkce téměř zanikla a prakticky stejný osud potkal i filmové projekce v kinech. Koncem 90. let se však situace pomalu začala měnit a režiséři staré i mladé generace, která vyrostla na domácí tvorbě, ale dostala i lekci amerického filmu, začali tvořit filmy v domácím prostředí, s nízkým rozpočtem a velmi zřetelnými a přesnými žánrovými hranicemi.

Nejnavštěvovanější ruské filmy dnes používají recept amerického žánru, ale mají domácího hrdinu, na domácí scéně a v domácích společenských podmínkách. „Specifická ruská cesta“ a „Západ nás zničí“ jsou stará, překonaná klišé. Jedním z nových, vlivných a zajímavých ruských režisérů je Alexej Balabanov (1959). Sám tvrdí, že se ruská kinematografie musí transformovat ve velký průmysl, jinak ani nemá smysl, aby existovala. Lidem už prý nepřijde tak zábavné jít do kina. Pokud dřív chodili, dnes jim stačí zmáčknout tlačítko dálkového ovládání a nehnout se ze svého gauče…

Přesto se dnes v ruských kinech vyskytuje 350–400 filmů, z nichž mezi nejlepšími patnácti jsou čtyři ruské provenience. Nejnavštěvovanějšími filmy minulého roku byly Válka (Vojna, 2002) Alexeje Balabanova a Hvězda (Zvězda, 2002) Nikolaje Lebeděva. Oba filmy jsou válečné, první pojednává o válce v Čečensku a druhý o druhé světové válce.

Ve filmech se rodí noví ruští hrdinové! A mají všechno vlastní – způsob myšlení, hodnoty, hudbu, budoucnost.

Noví hrdinové

Film Bratr (Brat, 1997) byl natočen za půldruhého měsíce a s minimálním rozpočtem. V té době byla v Rusku extrémně populární braková literatura. Režisér Balabanov si přečetl jeden takový román jménem Antikiller a rozhodl se natočit film o gangsterech jen proto, že to bylo moderní. Oslovil herce Sergeje Bodrova mladšího a hudbu pro ně napsal Vjačeslav Butusov, frontman populární skupiny Nautilus Pompilius. Okamžitě po své premiéře se Bratr stal kultovním a současně komerčně nejúspěšnějším filmem roku. Tento nejdůležitější ruský „nemichalkovovský“ film 90. let je také prvním ruským akčním filmem, který odpovídá standardům světového blockbusteru. Režisér i scénárista Balabanov ukázal, že tento žánr ovládá a že má svůj názor na to, co se koncem 90. let v Rusku děje.

Prezentace filmu na festivalu v Cannes měla vliv na počáteční vztah kritiky k Bratrovi. V nablýskaném Cannes roku 1997 bylo ruským filmovým kritikům obzvláště nepříjemné shlédnout ruský film plný marasmu, špíny, bezdomovců, drog, prostitutek a kriminálníků. Zdálo se jim, že Balabanov udělal film právě pro Západ, tak, aby odpovídal představám o „temném Rusku“, které se formovaly před koncem perestrojky. Kritika psala, že se Balabanov snažil Západu ukázat, že jestli v Rusku existuje „hrdina naší doby“, pak je to „killer“ – nájemný zabiják. Jaká chyba!

Na první pohled jednoduchý Bratr i nadále vyvolává zanícené diskuze v novinách, na internetu, a dokonce i na vědeckých sympoziích či zahraničních konferencích o novém ruském filmu. Především hlavní hrdina Danila Bagrov není nájemný vrah, nýbrž obyčejný mladík, který se ocitnul v obtížné situaci. Hrdina nemá minulost. Jediné co víme je, že se právě vrátil z armády. Říká, že nebyl ve válce, že byl „na štábu“. Válka je něco, o čem hrdina nemluví. Hrdina nemá otce. Dospívání bez otce je v Rusku častý, globální problém a stereotyp „ruského dětství“.

Absence minulosti Danily Bagrova se obvykle vysvětluje žánrem filmu o osamělých gangsterech. Svobodný, amorální, romantický vrah nepotřebuje minulost, není na nikoho a nijak vázán. Ale v Bratrovi se věci mají trochu jinak. Čečensko je ošklivá minulost. Bagrov ji vytěsní ze svědomí, ale podvědomí se nenechá oklamat – proto Danila zabíjí tak lehce a bezstarostně.

Ve filmu se mluví o touze po národní sebeidentifikaci, o snaze mladého člověka necítit se jako součást celoproletářské, nýbrž celonárodní věci. Všechny Danilovy více či méně nebezpečné výroky na adresu Kavkazanů, Židů a Američanů jsou v podstatě snahou hrdiny vymezit skupinu, ke které patří, vylučovací metodou. Celé se to točí kolem nejrůznějších skupin – třídních, národnostních, profesních. Existují „Rusové“, „Němci“, „Židi“, „barevní“, „zabijáci“, „režiséři“, „naši“ a „ne-naši“. Touha po sebeidentifikaci tak přivádí hrdinu ke xenofobii.

Hudba v Balabanových filmech je vždycky ruská. Režisér tak chce popularizovat ruskou scénu, zejména rockovou. Působivá zatmění jsou dalším z prvků, které utvářejí styl filmu. Obraz se postupně zatmí a po chvíli opět objeví. Po zatemnění není jasné, jestli uběhla minuta, nebo týden. Neexistuje linie, rovnováha, život je tvořen impulzy. Stejně tak má divák dojem, že film existuje, trvá i po zatemnění, ale že jemu jsou selektivně ukazovány pouze části onoho života. Zatemnění se mohou shodovat s „černými dírami“ v hrdinových vzpomínkách. To, co divák neviděl, si možná ani Danilo nepřál vidět, a proto si na to nevzpomíná. Jedním z pravidel je, že není vidět, jak hrdinu bijí, mučí nebo ponižují. Jako důkaz, že se to stalo, se hrdina objevuje s ranami na tváři. Strup na hrdinově tváři je v podstatě Balabanův fetiš.

Milostné scény jsou scény v posteli přicházející postfaktum, přičemž je Balabanov maximálně redukuje. Jeho hrdinové v posteli nepijí kávu nebo koňak, krmí se studenými nudlemi ze smaltovaného hrnce. To je každodennost ruského hrdiny a postel je místem jejího odhalení.

Co plyne z celého akčního příběhu? Hrdina je stále hodný ruský chlapec, který se ocitl v těžké době. Psalo se o něm, že je variantou Robina Hooda, ale on je spíše hloupým Honzou (Ivan-durak), ze kterého se najednou stal Robin Hood. Navíc Robin Hood má svoji ideologii, zatímco Danila Bagrov ne.

Bratr 2

Bratr 2 (Brat–2, 2000) byl natočen s mnohem vyšším rozpočtem. Za první tři měsíce promítání vydělal milion dolarů jen v kinech. Brat 2 (ve výslovnosti slyšíme bratva – břitva…) je ruskou odpovědí Jamesi Bondovi a „antisovětskému filmu“ obecně. V tomto filmu se postava Danily Bagrova znatelně změnila. Balabanov ho zatížil čečenskou minulostí a on se o ní neodvažuje promluvit. Kromě živé minulosti, která z Bagrova dělá reálnější postavu, se na plátně objevují i známé osobnosti hrající samy sebe. Reální lidé, kteří udělali kariéru v showbusinessu, se stávají virtuálními osobnostmi, hrdiny masové kultury, a Balabanov toho využívá. Akční části snímku jsou rovněž ironické – Danila zabíjí ohromné množství nepřátel jako ve videohrách.

Balabanov z hrdiny bez ideologie vytvořil hrdinu s ideologií. V Bratrovi zabíjel kohokoliv jen proto, že mu bratr říkal „buď oni, nebo my“ a že je to dobré pro Rusy. V Bratrovi 2 se Danila bije proti zlu na straně dobra. Dobro – to jsou „naši“, Rusové, s výjimkou „novozbohatlíků“, kteří jsou také zlo. Zlo jsou zkrátka ti druzí – „odporní negři“, „ukrajinská chamraď“ z Chicaga a „lakomí američtí buržousti,“ kteří unášejí „naše“ a objednávají si v Rusku videokazety s pravými vraždami a znásilněními.

Danila byl osamělý, ztracený člověk, pouze na pohled klidný, ale ve svém nitru postrádá oporu, nemá žádný jasný životní cíl. A stává se představitelem a personifikací národního hněvu. Jestliže v prvním dílu Balabanov prezentoval jistý stav národa, v druhém dílu zabodoval díky národním fobiím, z nichž tou hlavní je Amerika. Bratr 2 se stal vědomou odpovědí na filmy Zlaté oko (Golden Eye), Světec (Saint), Mírotvůrce (Peacemaker) a jiné dřivější hollywoodské hity, v nichž Američané porážejí ruské záporňáky.

Danila Bagrov odjíždí do Ameriky, aby splatil dluhy a vrátil každému co jeho jest. Bratr 2 je prvním ruským filmem, ve kterém Rusové bijí Američany. Danila v něm osvobodil prostitutku Dášu ze spárů „odporných negrů“, pomstil válečného kamaráda Kosťu a vrátil jeho bratrovi peníze, které mu uloupil „lakomý americký buržoust“. Zatímco američtí záporňáci nadávali nebo plakali, ruský hrdina odrecitoval dětskou básničku o lásce k vlasti. Tak se z Danily Bagrova stal nový ruský hrdina. Objevil se dokonce i reklamní slogan: „Bagrov je náš bratr a Putin je náš prezident“.

Válka

Balabanovův film Válka se ještě neobjevil na plátnech kin a ruská veřejnost se už rozdělila na ohnivé zastánce a líté protivníky nového díla talentovaného režiséra a scénáristy.

„Toto není Bratr 3. Toto je Válka“ – tak zněl slogan, pod kterým se film objevil. Tentokrát se Balabanov dotkl pro současnou ruskou společnost nejbolestnějšího tématu – války v Čečensku. Přestože je plná hrůz, surovosti a nesmiřitelnosti, Válka není o válečných událostech, nýbrž o lidech ve válce. Válka je tedy nejdřív psychologický, a teprve potom válečný film.

Válka, o které se nesmělo hovořit v Bratrovi vůbec a v Bratrovi 2 málo, je zde ukázána ve své nahotě. Scény, které se odehrávají v Čečensku, jsou skutečně natočeny v této zemi, se skutečnými Čečenci, kteří se účastnili války a kteří ve filmu hovoří svým jazykem. Stejně tak jsou pravé i zbraně použité ve filmu.

Válka je ukázána v příběhu hlavního hrdiny, který ve vězení rozpráví s novinářem, jehož tvář není vidět. Film vyzařuje pravdivost a přibíjí diváky do sedadel kina, bez ohledu na to, že nepřináší žádná nová, neznámá fakta, nýbrž hovoří o tom, co všichni vědí. Tedy každý v Rusku to nepochybně ví, ale stejně jako Bagrov v Bratrovi o tom nechce přemýšlet, natož mluvit.

Film je výrazně dynamický, každá scéna přináší novou událost, když už ne prostor pro děj. Válka je také road movie – hrdinové jsou v neustálém pohybu. Čečna, Moskva, Londýn, Petěrburg, Tobolsk, Vladikavkaz…

Hlavním hrdinou Ivan Jermakov. Toho ztvárnil mladý herec Alexej Čadov. Jeho příprava na roli spočívala v pobytu ve „válečné zóně“ – jedl s vojáky z jednoho hrnce a naučil se střílet z několika druhů zbraní. Jermakova zajali Čečenci dva týdny před demobilizací. Dva roky předtím, před odchodem do armády, nevěděl, že jde do války a byl k tomu přinucen. Viděl, jak lidem utínají hlavy, prsty, a to on jako čečenský zajatec natočil a vystavil na internetu. Z války se vrátil jiný, stejně jako všichni. Jedním z témat filmu je i vztah společnosti vůči navrátilcům z války. Doma v Tobolsku Ivana nečeká nikdo a nic dobrého.

Ve filmu Bratr nevíme, kdo je hrdinův otec, stejně jako ruské děti dnes nevědí, kdo byl jejich dědeček a v které bitvě zahynul. Čečenec ve filmu zná všechny své předky do sedmého kolena a ví, s kým jeho dědové válčili. Další téma – ztráta kořenů.

O filmu Válka se hovoří nejčastěji v souvislosti s politickou korektností, protože „všichni Čečenci nejsou teroristi“. Mnohem důležitější věcí, kterou by se ruská veřejnost měla zabývat, je přezkoumání sebedestruktivní úlohy Rusů v čečenské válce.

Ve filmu existují minimálně dvě pravdy, protože existují i dvě znepřátelené strany – ruská a čečenská. Pokud by se na film podíval Rus i Čečenec, oba by řekli, že je dobrý, a měli by naprosto rozdílný názor na to, o co ve filmu jde. Balabanov si nevymýšlí, jednoduše bere příběhy ze života a překládá je do jazyka filmu. Co se politické korektnosti či nekorektnosti týče, tyto kategorie v jeho snímcích neexistují. Alexej Balabanov je „antipoliticky korektní“. Film, který v dětství ovlivnil Balabanova nejvíc, je prý Balada o vojákovi (Ballada o soldatě) Nikolaje Čuchraje. „On nelhal, jako ostatní“…

Pokračování příště…

Významné věci, něco vskutku dobrého a hodnotného se děje v současné ruské filmové tvorbě. Alexej Balabanov svými snímky a svými „novými ruskými hrdiny“ ovlivňuje formování nového ruského filmu. Bude zajímavé sledovat, co dál se bude dít ve filmech Divokého východu, filmech Alexeje Balabanova.

Hollywoodská producentská společnost Paramount Pictures nedávno navrhla Alexeji Balabanovovi spolupráci. Balabanov v souvislosti s tím prohlásil, že nemůže natáčet film s počítačovou tématikou, protože tomuto žánru vůbec nerozumí, a že bude dělat to, co umí a co je pro něj zajímavé.

Začátek natáčení nového filmu Američan (Amerikaněc) byl naplánován na 1. listopadu 2003. Říká se, že ruští hrdinové tentokrát vezmou útokem Irkutsk a New York…