Novinky na seznamu Světového dědictví UNESCO

Architektonický, obytný a kulturní kom­plex rodiny Radzivilů v Njasviži(Bělorusko)

Rezidence šlechtického rodu Radzivilů (pol. Ra­dziwiłł) se nachází v obci Njasviž ve středním Bělorusku. Z rodu Radzivilů, jehož příslušníci stavěli a vlastnili zámecký komplex od 16. století do roku 1939, po­cházely jedny z nejvýznamnějších osobností evropské historie a kultury (například jeden z nejvýznamnějších před­stavitelů reformace na Litvě, vévoda Mikuláš Radzivil zvaný Černý, mecenáš knihtisku a zakladatel mnoha kalvinistických škol). Díky těmto osobnostem se městečko Njasviž stalo ve své době střediskem věd, umění, řemesel a architektury.

Architektonický komplex tvoří zámecká re­zidence a chrám Těla Páně s při­leh­lými stavbami. Zámek se skládá z deseti vzá­jemně pro­po­jených budov, které vytvá­řejí architektonický celek kolem šesti­úhelní­kového nádvoří. Ve své době se paláce a chrám staly vzory pro vývoj archi­tek­tury ve východní Evropě a Rusku.

Historické centrum města Jaroslavl(Ruská federace)

Jaroslavl se rozkládá na soutoku řek Volhy a Kotorosli nějakých 250 kilometrů seve­rovýchodně od Moskvy. Jaroslavl se už od 11. století rozvíjela jako významné ob­chodní středisko. Dnes je proslulá zej­ména svými četnými pravoslavnými chrámy ze 17. století a je vynikající ukázkou reformy urbanistického plánování, kterou carevna Kateřina Veliká nařídila všem ruským měs­tům roku 1763. Město bylo obnoveno v neo­klasicistním stylu na základě kruhového urbanistického konceptu, přičemž si však uchovalo některé z nejvýznamnějších his­torických budov. Zároveň zůstaly docho­vány prvky ze 16. století ve Spaském kláš­teře (Spasskij monastir), jednom z nej­starších klášterů v oblasti horního Povolží, jenž byl vybudován koncem 12. století namístě pohanského chrámu a během staletí přestavován.

Okolí Starého mostu ve Starém městě v Mostaru(Bosna a Hercegovina)

Historické město Mostar, rozkládající se podél hlubokého údolí řeky Neretvy, zís­kalo svoji podobu v 15. a 16. století jako osmanské pohraniční město a v 19. a 20. sto­letí pod správou rakousko-uherské monarchie. Mostar se proslavil svými starými domy a pochopitelně Starým mostem (Stari most), po jehož strážcích (mostari) byl pojmenován. Tato uni­kátní archi­tek­tonická památka, pos­tavená roku 1566 proslulým dvorním architektem sultána Sulejmana Nádherného Mimarem Haj­rud­di­­nem, byla zni­čena v bosenské válce chor­vatským ge­ne­rálem Slobodanem Pral­jkem roku 1993. Nedávno byl za přis­pění mezinárodního spo­lečenství a vědecké komise zřízené organizací UNESCO re­konstruován, a to spo­lečně s mnoha významnými stavbami Starého města. Tyto památ­ky v předosman­ském, osman­ském, stře­­domořském i zá­pado­evrop­ském stylu jsou vý­jimečným příkladem multikulturního městského osídlení. Obno­vený Starý most a mostarské Staré město je symbo­lem usmíření, mezinárodní spolupráce a sou­­žití různých kulturních, etnických a nábo­ženských společenstev.

Kunya-Urgenč (Turkmenistán)

Kunya-Urgenč se nachází v severozápad­ním Turkmenistánu, na jih od řeky Amu­-darji. Kdysi to bylo hlavní město krá­lovství Chorezm, jež bylo součástí říše perských Achaj­menovců, později bylo téměř zničeno Čingischánem, aby postupně podlehlo turkizaci a kon­cem 16. století se stalo součástí Chivského chanátu. Staré město je plné pa­mátek zejména z 11. až 16. století, včetně me­šity, brány karavanseraje, pev­ností, mau­zoleí a mina­retu. Tyto památky jsou důkazy výjimečných architek­to­nických a řeme­­slnických úspěchů a vymo­žeností, jejichž vliv zasáhl i Írán a Áfghánistán a poz­ději v 16. století i architekturu Mogulské říše v Indii. 

Město-muzeum Gjirokastra (Albánie)

Historické město Gjirokastra, ležící v údolí řeky Drinos na jihu Albánie, je unikátním exemplářem zachovalého osmanského města postaveného zemědělci a rolníky velko­statku.

Ústředním bodem města je citadela ze 13. století, z níž se naskýtá překrásný výhled na typické věžovité domy (turecky kule). Tyto částečně opevněné stavby vzni­kaly od 17. století a jsou charakteristické pro celou oblast jižního Balkánu, přičemž v Gjirokastře se zachovalo několik výji­mečných exemplářů, a to i z počátku 19. století.Kule má vysoké základy, první patro, které je obýváno přes zimu a druhé patro, kde se žilo přes léto a teplejší období. Inte­riéry jsou bohatě zdobeny a vymalovány květinovými motivy. V městě najdeme také původní bazar, měšitu z 18. století a dva kostely ze stejného období.

Struveho geodetický oblouk (Norsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Ruská federace, Uk­rajina, Moldavsko)

Struveho oblouk je řetězem výzkumných triangulačních bodů táhnoucích se z Hammerfestu v Norsku až k Černému moři, při­čemž prochází deseti zeměmi a je dlouhý přes 2 820 kilometrů. Tyto výzkumné body byly postaveny mezi léty 1816 a 1855 astronomem Georgem Wilhelmem Struvem a jednalo se o první přesné měření dlou­hého úseku poledníku. To pomohlo určit přesnou velikost a tvar, respektive zakři­vení naší planety a znamenalo dů­le­žitý krok ve vývoji přírodních věd a topo­gra­fického mapování. Navíc se jednalo o vý­jimečný případ vědecké spolupráce mezi vědci z různých zemí a také o příklad spolupráce mezi různými panovníky kvůli vědeckým účelům.

Původní oblouk se skládal z 258 hlavních triangulačních bodů s 265 hlavními sta­nič­ními body. Do seznamu světového dě­dictví bylo zaneseno 34 původních staničních bodů s různými značkami, například kameny s vyvrtanými otvory, železné kříže, mo­hyly či kamenné obelisky.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *