Lenka Daňhelová
Polský básník a prozaik Paweł Szydeł se narodil v roce 1963. Je ideovým autorem a spoluzakladatelem internetového literárněuměleckého čtvrtletníku Pobocza a od roku 1998 jeho šéfredaktorem. Vydal sbírky básní Niebo nie dla nieobecnego (Nebe nikoliv pro nepřítomného, 2000) a Złorzeczę prawu ciążenia (Proklínám zákon přitažlivosti, 2005). Jeho básně byly přeloženy do češtiny, srbštiny, běloruštiny, slovenštiny. Žije v Jastrzębci.
padají jedna za druhou královské sosny
podřezané motorovou pilou
na stěžně nejkrásnějších jachet kterými tví kumpáni obeplouvajíc bornholmský ostrov vyrážejí s tebou na severní a norské moře a možná dokonce za příznivého severního větru míjejí stíny dávných dobyvatelských plachetnic plujících do tajemného cádizu dorazí nejprve ke skalnatému pobřeží kalisté a později po stopách řeckých lodníků do hlavního města válečných achajů poklonit se řeckým bohům po jejichž oltářích každý rok šlapou miliony párů značkové obuvi
na kuchyňský stůl po kterém se možná kutálí žlutá a červená jablka přímo ze stromu který jsi zasadil vlastníma rukama u svého vesnického domu a potom nábytek ten bude už jenom obtížným dědictvím pro tvoje moderní děti které kupují ovoce výhradně v hypermarketu
na zápalky a jejich důmyslné krabičky na kterých se dnes nepíšou hesla že děti a zápalky to je požár protože naše děti už mají daleko hrozivější zábavy než banální špejle povlečené z jedné strany sírou
na papír kterého je přece tolik potřeba aby mohly vyjít ranní noviny pro každého kdo chce vědět že na druhém konci planety současně nenávratně umírají další úplně nevinný kolemjdoucí a jiným způsobem nevinný terorista
na rakev která shnije současně s tvým mrtvým tělem
píseň o nádherném ostrově Tiula
Polsko před třiatřiceti letyhodně se o tom mluví a zpívá v písních že na konci Západního oceánu za posledním z ostrovů kam ještě nedorazila žádná ani obchodnická ani rybářská a dokonce ani vojenská loď leží vytoužená Tiula krajina kde jsou všichni veselí a v řekách teče víno a med
ale i tam chlapi s osmahlými obličeji a s rameny širokými jako vrata od stodoly hned po východu slunce vyrážejí na pole v potu tváře orají nepřístupnou skoupou zem házejí do ní zrno a potom se dlouho a trpělivě modlí ke svým náladovým bohům a čekají na hojnou úrodu která téměř nikdy nevystačí do následujících žní
rybáři podobně jako ti z Pernambuca Bangladéše anebo z Egejského moře ve svých malých směšných lodičkách každý den vyplouvají na lov aby v podvečer se sklopenými hlavami sušili a opravovali staré doslouživší sítě které se možná právě zítra zaplní až po okraj obrovskými treskami halibuty a platejsy
pastýři odhánějíce vyhladovělé vlky ženou svoje bečící hubená stáda každý den stále dále a dále od ohrady tam kde ještě není tráva úplně suchá až na druhou stranu strmých nevraživých hor
dokonce kupci kterým všichni závidí čas od času přepadnou lupiči a oni tak tak zachraňují život ztrácejíce přitom celý svůj majetek
jen někdy večer všichni berou na tancovačku svoje zpocené tlusté ženské velkými tlapami tvrdými jak pecen chleba je popadají za rozložité boky a opilí se točí v rytmu hudby a potom se omámení vracejí do svých ubohých starých chat aby bez vášně a co nejrychleji zplodili další krk k živení
a jenom jeden vesnický hlupák co nemá pořádně co na práci aby se těm druhým ještě chtělo žít skládá novou píseň o nádherném ostrově Tiula kde jsou všichni veselí a v řekách plyne víno a med
přeložila Lenka Daňhelová