Martin Mikeska
Nad hlavní silnicí spojující Jadran se Sarajevem, pouhé tři desítky kilometrů od moře se na stráni nad tyrkysově zelenými vodami Neretvy bělají stavby Počitelje, jednoho z nejzachovalejších a nejhezčích orientálních měst na Balkáně. Jeho bezpečí po staletí strážily dvě pevnosti stojící na kopci nad městem.
Předpokládá se, že Počitelj založil bosenský král Štěpán Tvrtko I. koncem 14. století, první písemné zmínky o městě pocházejí z roku 1444. Po pádu Bosenského království a krátkém obsazení města (1463–1471) vojskem uherského krále Matyáše Korvína bylo až do roku 1878 součástí Osmanské říše. Na jeho rozvoj měla sice vliv osmiletá přítomnost uherského vojska, dnešní tvář však městu dala osmanská nadvláda, a to především její první dvě století – 16. a 17., kdy byly postaveny všechny významné stavby, které se zachovaly dodnes – mešita, imaret (veřejná vývařovna), mekteb (základní náboženská škola), medresa (vyšší náboženská škola), hamam (turecké lázně), han (zájezdní hostinec) a sahat-kula (hodinová věž).
S nástupem rakouské okupace v roce 1878 město velmi rychle přišlo o svůj strategický význam, vyplývající z jeho pozice na důležité cestě spojující jadranské pobřeží se Sarajevem a začalo upadat. Nenadálý úpadek však byl požehnáním pro původní architekturu, která se díky této skutečnosti dochovala dodnes. V 70. letech minulého století zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce tehdy již zchátralých budov, z města se stala turistická atrakce a vznikla zde umělecká kolonie.
Během války v Bosně a Hercegovině (1992–1995) byli z města chorvatskými jednotkami vyhnáni Bosňáci, kteří zde do té doby tvořili většinu. Jejich domy a všechny ostatní stavby upomínající na jejich přítomnost byly podminovány či vypáleny. Nepřekvapí proto, že v roce 1996 bylo město zařazeno na seznam stovky nejohroženějších památek světa. V roce 2000 naštěstí započala jeho celková obnova.
Spojení Orientu a Středozemí
Počitelj byl po pět staletí strategicky významným městem, ze kterého bylo možné kontrolovat důležitou cestu vedoucí údolím Neretvy. Svou architekturou a vnitřním uspořádáním patří mezi menší hradbami obehnaná města středozemsky-orientálního rázu. Prolínání vlivu Mediteránu a Orientu je nejlépe vidět na vzhledu obytných budov. Stavby bez omítky, kdy struktura jednotlivých přesně a hladce tesaných světlých stavebních kamenů zůstává patrná, jsou typické spíše pro města ve Středomoří než v Osmanské říši. Podobně i domovní štíty se sedlovými střechami – oproti po celém Balkánu rozšířeným valbovým střechám, které naopak štíty neznají. Rozdílná jsou i okna – orientální domy jich mívají více a blíž u sebe – s případnými arkýři tak tvoří jakési řady, kdežto u domů ovlivněných Mediteránem bývají menší a bývá jich i méně. Co se vnitřního uspořádání obytných staveb týče, orientálnímu domu dominuje jedna velká obývací místnost, kdežto v domech ve středomořských oblastech bývá více menších místností. K orientálním domům přiléhají vnitřní, uzavřené, často obývané dvorky. Je-li takových „obytných celků“ více pohromadě, tvoří celé bloky.
K významným dominantám města patří sahat-kula – štíhlá vysoká věž čtvercového půdorysu s hodinami zakončená střechou ve tvaru pyramidy. Mešita Šišmana Ibrahim-paši (známá také jako mešita Hadžiho Alije) z 16. století je jednou z nejhezčích mešit klasického stavebního stylu Osmanské říše v Bosně a Hercegovině vůbec. Největší obytnou stavbou ve městě a rovněž jednou z dominant Počitelje je dům Gavrana Kapetanoviće z 16.–17. století, komplex sestávající ze dvou menších a jedné větší budovy rozdělené na mužskou a ženskou část.
To, co vám však zůstane v paměti patrně ještě dlouho po zastávce v Počitelji, je celkový ráz zdejší krajiny, zasazení městečka do ní a malebné stavby rozmístěné ve stráni ve tvaru amfiteátru. A budou-li vám dole při cestě zdejší ženy nabízet fíky, neodmítejte je, pozdější vzpomínky na kamenné pěšinky a skrytá schodiště, které vás provedly skrytými zákoutími na početné vyhlídky, dostanou tu správnou nasládlou příchuť Orientu.