Předlouhé hradby stonské

Vyrazíte-li v létě k moři na chorvatský poloostrov Pelješac, nemůžete mi­nout měs­tečko Ston a blízké monumen­tální hradby táhnoucí se v impo­zantní délce pěti kilometrů a strážící vstup na poloostrov. Ston je další z mnoha položek na seznamu chor­vatských architekto­nic­kých kuriozit a určitě se vyplatí sez­námit se s ním blíže. Jde totiž o jedno z prvních měst v Ev­ropě, jež bylo pos­ta­veno podle urba­nistického plánu.

Ston a jeho sourozenec Mali Ston stojí v místech, kde se poloostrov spojuje s pe­vninou a přirovnání k dvojici stráž­ných nikterak nekulhá. Jedná se totiž po Dubrov­níku o dvě nejopevněnější města někdejší Dubrovnické republiky. Výstavba velkory­sého fortifikačního systému započala ve 14. století, poté co Dubrovník odkoupil bo­hatý Pelješac od dynastií, kterým do té doby patřil – srbskému králi republika zaplatila vysokou cenu a s bosenským bánem byl dojednán roční pronájem.

Od­dělení poloostrova od pevniny mohutnou a neobvykle dlouhou hradební zdí a plá­novaná vý­stavba obou městeček je ně­kterými his­toriky považována za největší fortifikačně-urbanistický po­čin v tehdejší Evropě. Bylo také co chránit – sůl ze ston­ských odsolovacích polí byla jed­ním z pilířů dubrovnic­kého bohatství a z něj vyplývajícího kul­tur­ní­ho rozmachu repu­bliky. Ston se také měl stát opěrným bo­­­dem Dubrovnic­kých při plánované ex­panzi dál do střední Dal­mácie.

Jak vlastně celá hradební soustava vypadá? Ston je opásán vlastními, kilometr dlouhými hrad­ba­­mi, které tvo­ří nepra­vi­­del­ný pě­tiúhelník s vě­žemi v rozích. Od severozápadního rohu se hradby zvedají k vrcholku hory Pozvizd, kde se s­po­jují se stejnojmennou pevností, a od svého severovýchodního rohu se táhnou přes horskou šíji na její druhou stranu, kde se napojují na hradby Malého Stonu. V jiho­západním koutě stonských hradeb stojí největší městská pevnost Veliki kaštio. Od ní se zeď táhne dál na východ podél pobřeží. Celý tento komplex budovali Dub­rovničtí mezi lety 1333-1506, a přestože byl částečně poškozen nedávným země­třese­ním v roce 1996, hradby jsou postupně renovovány a jejich část je zpřístupněna pro turisty.

Pro ty však zpravidla nejsou zajímavé jen obdivuhodné zdi či dodnes fungující od­­solovací pole, většinou sem míří také kvůli ústřicím a mušlím z Malostonské zátoky. Tato pod­mořská re­zervace s průzračně čis­tou vodou je plná dřevěných sádek s chutnými mlži, kteří platí za největší delikatesu i na britském královském dvoře.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *