Jan Kravčík
V rámci již v záhlaví avizovaného rozšiřování obzorů se na stránkách Navýchodu hodláme vrhnout i do oblasti obzorů hudebních. A proto otevíráme jakési provizorní hudební okénko, abychom z něj jednou za měsíc vyhlédli za hranice naší vlasti a ukázali si, jaké že to skupiny a interpreti halasí v nedalekém okolí, potažmo na východ od Aše.
Zeptáte-li se dnes kteréhokoliv Slovince na skupinu Siddharta, snad každý bude vědět o kom je řeč. Aby ne. Slovinsko je maličké a tak obrovský úspěch, jakého dosáhla tato šestice mladíků ve věku od 21 do 23 let nelze přehlédnout. Natož přeslechnout…
Skupina Siddharta byla založena roku 1995, když se dali dohromady Tomi M. (kytara, vokály), Primož B. (kytara, zadní vokály), Primož M. (basová kytara) a Boštjan M. (bubny) a shodli se právě na tomto jménu. Nejprve se učili hrát na klasických hitech americké rockové školy, ale zanedlouho začali psát své vlastní skladby – jednou z prvních byla píseň Stipe.
Svůj název skupina převzala z knihy Hermanna Hesseho. Kapela se totiž nadchla hlavní myšlenkou knihy, totiž tím, že k dosažení svých cílů není nutné poslouchat příkazů a pravidel druhých, ale naopak naslouchat hlasu svého srdce a chovat se podle svých zásad.
V tomto duchu pokračovala cesta za slávou. Koncem roku 1996 hoši nahráli své první demo (14 vlastních písní), udělili několik interview a jejich skladby byly uvedeny v lublaňském klubu K4. Tehdy také skupina přijala nového člena, saxofonistu Ceneho R. Roku 1997 byla skupina představena společně s dalšími slibnými slovinskými skupinami na koncertu Tivolski Pomp. Pro kompilaci dokumentující tuto událost zvolili píseň Lunanai. Poté následovalo první televizní vystoupení ve stejnojmenném populárním pořadu Pomp.
Od této chvíle se také datuje jejich spolupráce s nahrávacím studiem Tivoli, kde jim s nahráváním několik dní pomáhal i Anders Kallmark (spolupracující mimo jiné s Massive Attack či Des’ree). Postupně se začínali scházet i sponzoři, kteří svými příspěvky vylepšovali tak potřebný a zatím nízký rozpočet. K tomu se přidal i výdělek z vystoupení v několika menších lublaňských klubech. Ve studiu k výslednému zvuku přispěl i klavesista Tomaž O. R., jenž se později stal stálým členem skupiny. Právě klávesy a saxofon dotvářejí ten pravý a nezaměnitelný siddhartovský sound.
Album Id vyšlo v květnu roku 1999 a ohlas médií byl obrovský. Kromě vlastních vystoupení kapela dělala předskokany Liquidu, Leningradským Kovbojům či kapele Dog Eat Dog. Neshody s původní nahrávací společností byly důvodem ke změně labelu – kapela zakotvila ve stáji Multimedia Records.
A proč právě Id? Tento termín kapela převzala z psychoanalytické teorie Sigmunda Freuda, v níž id reprezentuje lidské instinkty, nejtemnější a pudovou stránku lidské duše. Siddharta soudí, že písně z tohoto alba jsou odrazem jejich podvědomí a proto je toto jméno více než patřičné.
Id bylo vydáno znovu koncem října 1999 a Siddharta na něj přidala jeden bonus track, svoji první skladbu Stipe. Vzápetí následoval jejich první videoklip Pot v X (Cesta do X). A po něm to přišlo. I přes předchozí aktivní podporu médií a široké, ale spíše lokální skupiny fanoušků, v tomto momentu Siddharta otřásla samotnými základy slovinské pop scény. Koncerty se stávaly většími a většími díky záplavě fanoušků ze všech koutů Slovinska. Album se stalo nejprodávanější domácí deskou ve Slovinsku – s ohledem na velikost trhu je 5000 prodaných kusů skutečný trhák. Udělená interview, natož autogramy, raději nikdo nepočítá…
Jako jedna z nejslibnějších nových skupin byla Siddharta pozvána k vystoupení na předávání cen slovinských médií Viktorji 2000. Hoši pozvání přijali a zahráli jednu ze svých nejlepších skladeb – Lunanai – společně s jedním z posledních „nezkažených“ slovinských rockerů – Vlado Kreslinem. Strhující vystoupení kapela zakončila demolicí nástrojů a vybavení scény před očima celého národa demonstruje tak, že skutečná rocková kapela by měla hrát živě a nikoliv na playbacku, jak se tomu dělo na výše zmíněné akci. Záběry z této show posloužily pro druhý videoklip.
Zákonitě následovalo co muselo. Na předávání slovinských hudebních cen Zlati petelin (Zlatý kohout) kapela obdržela tři ceny – nováček roku, rockové album roku a album roku. Společně s četnými předchozími cenami a enormní pozorností veřejnosti a médií si hoši ze Siddharty získali pověst největšího a nejrychlejšího slovinského průlomu posledních dvaceti let. Jejich význam je však ještě větší. Jako první slovinská kapela smazali hranici mezi alternativou a hlavním proudem, a navíc – Siddharta je odlišná. Až se budete v létě nudit a nebudete mít co dělat, zapátrejte svým hvězdářským dalekohledem směrem k Triglavu – ta nejjasnější hvězda na slovinském nebi, to je Siddharta…