Marija Šupicová
Ačkoliv se Srbsko stále více dostává do povědomí české veřejnosti, i nadále je spojováno především s válečnými konflikty, jež se odehrály na území bývalé Jugoslávie během 90. let, či s aktuální kosovskou otázkou. Konkrétnější představy o problematice tohoto regionu si však na základě zpráv ve sdělovacích prostředcích běžný jedinec neutvoří. Jestliže povědomí Čechů o této oblasti i nadále zůstává skrovné, nelze to tvrdit o českém vědeckém prostředí, jehož zájem o problematiku celého Balkánu má úctyhodnou dlouholetou tradici.
Z tohoto prostředí (konkrétně z brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR, Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity a Ústavu slavistiky Filozofické fakulty MU) vzešla myšlenka uspořádat sympózium, jež by se věnovalo některým z ožehavých témat srbského regionu. Sympózium proběhlo v Brně 23. dubna 2007. Jeho hmotným výsledkem je nedávno vydaný sborník Současné Srbsko: Politika, kultura, Evropská unie (nakladatelství Albert, Boskovice 2007, 160 s.), jenž redigoval Václav Štěpánek. Sborník obsahuje všechny příspěvky, které zazněly na sympóziu a jež se, jak samotný název napovídá, zabývají aktuálními společensko-politickými a kulturními problémy této balkánské země.
V pravém slova smyslu úvodním je příspěvek Václava Štěpánka, jenž se zamýšlí nad aktuálními problémy, se kterými se potýká srbská společnost, za jejichž jádro považuje zejména kosovskou otázku. Autor poukazuje i na některé další skutečnosti, které srbské společnosti brání v dosažení žádoucí úrovně vyrovnání se s tíživou minulostí posledních dvou desetiletí a v hladkém vstupu do procesu evropské integrace. Autor příspěvku Kultura v době hledání identity Željko Milanović pojednává o z pohledu vyspělé evropské společnosti poněkud přežitých hodnotách, na nichž staví soudobá srbská kultura. Konkrétní podobu meziregionální spolupráce Jihomoravského kraje a srbského Šumadijského okruhu nám přibližuje Igor Poledňák, zatímco Richard Stojar podává nástin ztíženého průběhu integrace Srbska do evropské bezpečnostní struktury. Konstelace sil v srbském politickém spektru a atypické chápání jeho „levého“ a „pravého“ pólu jsou předmětem zájmu Srđana Prtiny. Václav Štěpánek ve svém příspěvku pojednávajícím o vztahu srbské církve a státu potvrzuje, že srbské prostředí je v mnoha ohledech nestandardní. Poukazuje na v evropském kontextu neobvyklou míru klerikalizace společensko-politického života a rozvíjí úvahu nad jejími příčinami. Věra Stojarová ve svém příspěvku analyzuje některé ze zásadních faktorů ohrožení nejen vojenské bezpečnosti Kosova. Takzvaným Novopazarským sandžakem, který se jeví jako další potenciální oblast ohrožující stabilitu regionu, se zabývá Věra Smejkalová. Přehled uzavírají příspěvky Spolupráce s haagským tribunálem Heleny Hýblové a příspěvek Miloslava Hada analyzující politiku, s níž Evropská unie přistupuje k západnímu Balkánu.
Ač nevelký svým rozsahem podává tento sborník komplexní nástin kulturního a společensko-politického prostředí současného Srbska. Uvážíme-li jeho další hodnotu, a sice aktuálnost zpracovaných témat, lze říci, že zajistil Srbsku na jistou dobu určitý primát. Doufejme, že na publikace, které by nám přiblížily současnou problematiku dalších zemí z regionu, nebudeme čekat dlouho.
Současně s výše představenou publikací vyšel sborník věnovaný jednomu z nejvýznamnějších představitelů česko-srbských vztahů – Františku Alexandru Zachovi. I jeho vzniku předcházelo sympózium uspořádané u příležitosti 200. výročí narození šiřitele myšlenky slovanské spolupráce a Brňana F. A. Zacha, jenž se stal zakladatelem srbského vojenského školství a v srbském prostředí zanechal nesmazatelnou stopu. Příspěvky jednotlivých badatelů (Ladislava Hladkého, Ivana Dorovského, Suzany Rajićové, Richarda Stojara a Vlastimila Schildbergra st.) podávají poutavé informace o Zachově životě a jeho působení v tehdejším Srbsku.
(František Alexandr Zach (1. 5. 1807–14. 1. 1892) byl český vojenský teoretik a voják působící v Srbsku a generál srbské armády. Byl velmi aktivním panslavistou, bojoval v mnoha válkách. V Srbsku je velmi uznáván, v Brně je po něm pojmenována Zachova ulice. Narodil se v Brně v rodině hostinského. V roce 1824 maturoval na německém gymnáziu v Brně, vystudoval práva ve Vídni a pracoval jako úředník v různých místech místní samosprávy na Moravě. Bojoval v polském povstání v roce 1830 na straně Poláků, poté žil ve Francii, protože se bál pronásledování ze strany rakouských úřadů. V exilu se věnoval teorii vojenství, poté odešel do Srbska, kde se zúčastnil bojů za nezávislost. Události roku 1848 ho zastihly v Praze – byl členem delegace, která se zúčastnila Všeslovanského sjezdu za Čechy a Slováky. V roce 1849 se vrátil do Bělehradu, kde působil jako pedagog a voják. Založil srbskou vojenskou akademii, na níž později dlouhou dobu působil, byl rádcem knížete Michala Obrenoviće, posléze získal hodnost generála (vůbec nejvyšší hodnost, jakou kdy Čech získal v zahraniční armádě) jedné ze čtyř srbských armád a zúčastnil se války s Turky v roce 1876, ve které byl raněn a přišel o nohu. V roce 1882 se vrátil do českých zemí, žil v Brně, kde také v roce 1892 zemřel. Pohřben byl s okázalými poctami, jaké se prokazovaly zesnulým rakouským generálům.)