Vilnius za pět minut dvanáct

Kateřina Hošková

Litva jako jeden z pobaltských států se pomalu dostává do povědomí cestovatelů – a právem. Z 3 600 000 Litevců jich přes 550 000 žije v hlavním městě Vilniusu. Vilnius, rozlohou velký asi jako Brno, má řeku, kopce i boha­tou historii. Navíc se probouzí z dlouhého zimního spánku. Je v pohybu a mění se do­slova ze dne na den. Stejně jako mnoho měst východní Evropy slepě přejímá i nega­tiva měst západních. Pro návštěvu je tedy za pět minut dvanáct. Pokud máte den, dva, to důležité z Vilniusu uvidíte. Pokud „obětujete“ času více, město pochopíte.

Do Vilniusu se dostanete autobusem, vla­kem i letadlem. Hromadná doprava funguje dobře, doporučuji hned po příjezdu koupit mapu a nějakého průvodce (napří­klad InYourPocket, kde najdete aktuální kul­­tur­ní přehled, seznam hostelů, hotelů, mu­­zeí, památek atd.).

Vilnius je bohatě prostřený stůl s ruským borščem, italskou pizzou a kubánským dout­­níkem nakonec. Ruské pravoslavné kos­tely, úzké uličky „po italsku“ a „kubánské“ kované balkony oprýskaných domů. To vše vytváří jedinečnou atmosféru a kok­tejl paradoxů. Schoulené dvory se starými stromy, dětmi a prádlem plápola­jícím ve větru. Dřevěné domky mezi pa­ne­láky. Šeď sídlišť i skleněné mrakodrapy, soci­a­listické sochy i busta Franka Zappy, sta­roušci hrabající voňavé seno před panelákem i nažehlení byznysmeni s černými kufříky, ruch velkoměsta i klid venkova. Hlavní třída vyšperkovaná ob­chody „zá­pa­ďáckých“ značek a drahými kavárnami i za­prášené ulice značkované toula­vými psy. Ukázněná zeleň i borový les uprostřed města. Symbolem by mohl být Zelený most se socialistickými sochami dělníků, v pozadí s barokním kos­telem a troufalými mrakodrapy. Toto je Vilnius právě teď.

Žmonés – Lidé

Čím více na sever, tím uzavřenější, ale! Když už se s vámi Litevci dají do řeči, jsou velmi příjemní a ochotně vám pomohou. Navíc pokus promluvit litevsky boří ba­ri­éry stejně jako pokus cizince u nás promluvit česky. Ve středu města na vás čeká pří­jemná obsluha restaurací i personál ob­chodů, kteří tu čekají na „své turisty“. Čím více ale půjdete do „neprozkouma­ných“ míst, tím více autentičtějších a zajíma­věj­ších setkání vás čeká. Dva bezdomovci provozující vzájemnou úpravu sestřihu vlasů u řeky, osamělá prodavačka s těmi nejlepšími koláči nebo místní pobuda na­bízející s širokým bezprostředním a bez­zu­bým úsměvem svůj balkon jako jedi­nečné místo pro focení – za pár drobných. Obecněu starší generace není problém ruština, u mladší zase angličtina. Město je navíc plné cizinců.

Centras

Z hlavního náměstí s katedrálou můžete vyrazit po Gediminasově prospektu, široké hlavní třídě, která připomíná jakékoli jiné evropské město. Obchody, kavárny a zase obchody, ale také národní divadlo, balet, opera, hlavní pošta a knihkupectví. Na opačnou stranu se dostanete ke Gedi­minasovu hradu a do moře zeleně. Ze zbý­­vajících dvou směrů vás první přes řeku zavede například na trh a druhý do starého města a k nedaleké univerzitě.

Universitetas

Univerzita se nachází v centru hned vedle sídla prezidenta. Tvoří ji několik částí po­­­stavených v různých stylech, neboť se v prů­běhu času neustále rozrůstala. Uv­nitř najdete několik dvorů, kašnu, malé, ale kvalitní knihkupectví, příjemnou ka­­várnu (prý z bývalé márnice), věže (z jedné se dá po domluvě fotit), kostel a průchod další kavárnou na hlavní ulici (Pilies gatvé) starého města. Pokud rádi bloudíte, prozkoumejte ji i zevnitř. Ve spleti chodeb, dvorů, knihoven a schodů se dá najít svět města v jiném měřítku.

Upé – Řeka

Řeka Neris celé město obtáčí svými boky tiše, nevzrušeně a v příjemném tempu. Vilňané ji využívají sportovně (lodi, ry­ba­ření…), odpočívají u ní, zamilovaně se tu procházejí. Ostatně u Zeleného mostu stojí obrovskými písmeny nápis: Miluji Tě. Že by vzkaz obyvatel řece? Její mladší sestra Vilnia se vlní mezi starým městem a specifickou čtvrtí, kterou byste neměli minout.

Užupis – Místo za řekou

Připravte si pas! Vstupujete totiž na území státu Užupis. Místní umělecká čtvrť je na sebe opravdu hrdá. I její tvář se pomalu, ale jistě mění. Jestli hledáte příjemnou nostalgii polozapomenutých dvorů, vy­prahlých uliček a oprýskaných zdí, je nejvyšší čas. Pokud toužíte po neupravené femme fa­tale, budete zaskočeni silnou vrstvou jejích líčidel. Nejen Užupis, ale celé město je totiž v dobrých rukou vizážistů – ře­meslníků, zedníků, jeřábů a investorů. A staví se a opravuje a staví. Užupis začíná být turisticky atraktivní, ale i tak je tu pěkně. Ulice lemují příjemné kavárničky a galerie. Asi uprostřed Kriviu gatvé vás obslouží v kavárně se zahradou, odkud uvidíte staré město s parky a řekou jako na dlani. Na hlavním náměstí se na vysokém sloupu vznáší socha anděla. Chrání obyvatele a snad i nově příchozí. Andělové se v růz­ných podobách objevují po celém městě. S láskou od místních umělců. Když se vy­dáte z náměstí doprava, narazíte na desku s užupijskou ústavou. Pokud se místní podle ní opravdu řídí, je to tedy ráj na zemi.

Turgus – Trh

Pokud vám nákup v obchodě připadá nutný ale nudný, vydejte se na Kalvariju gatvé. Cestou se po levé straně sice tyčí mrakodrapy, ale paradoxně hned za nimi se krčí vilniuské slumy. Fotografování není doporučováno. Po pravé straně jeden z mnoha pravoslavných kostelů a hned za ním úžasné lidské mraveniště, změť tvarů, chutí, barev, vůní, ovoce, zeleniny, hbitých rukou a všeho, co potřebujete. Sušené houby zavěšené na provázcích, zavařeniny plné brusinek, ryby, domácí sýr, ale také knihy, boty, brýle, utýraní papoušci a hejna holubů. Nejlépe chutná výborný litevský chléb odkrojený sympatickým domorodcem z pecnu o rozměrech 1×1 metr. Tomu, kdo propadne kouzlu tržiště, doporučuji také květinový trh na rohu ulic J. Basanavičiaus a Mutinés. Neskutečné hřbitovní věnce. Desítky růží vyskládané nad sebou tvoří barevné kontrasty, směsici vůní a barev.

Kapinés – Hřbitovy

Až zatoužíte po chvíli klidu, vydejte se napřekrásné hřbitovy, jaké u nás opravdu ne­máme. Antakalnio kapinés, Saulés ka­pi­nés a pře­devším Bernardinu kapinés v Užu­pisu a Rasu kapinés na okraji města,se sta­rými náhrobky uprostřed lesa ve sva­zích, mají neopakovatelnou atmosféru.V jakémkoli počasí. Ale hlavně na sklonku dne při nej­lepším světle – nebo na Du­šičky. Největším zážitkem byl pro mne objev sta­rého ži­dovského hřbitova za křižovatkou mezi Kriviu gatvé a Olandu gatvé. V malé stráni zarostlé vysokou trávou leží ná­hrob­ky s těžko čitelnými nápisy. Když jsem tu byla naposled, stavěla se tu brána a zeď. Hřbitov bude zřejmě obnoven.

Kultúra

Nabídka je široká po celý rok. Během září a října (kdy jsem ve Vilniusu pobývala), probíhají nejrůznější festivaly. Hned v září jsou to Dny hlavního města (Sostinés die­nos). Ulice ožijí pouličním divadlem, gale­riemi pod širým nebem, jídlem, pitím, lidmi, operou, ohňostrojem, performery, folklorními soubory a promítanými filmy. Přelom září a října patří zase mezinárodnímu di­­­va­­delnímu festivalu (Sirenos), který pro­bíhá po vícero divadlech městských, a fol­ko­vé­mu festivalu ve Vilniaus mokytoju namai (Vilniaus g. 39), kde se pořádají i jiné koncerty, výstavy a kurzy po celý rok.

Po celém městě narazíte na nespočet ga­le­rií, muzeí a divadel. Z galerií doporučuji třeba Rútos ve dvoře na Vokieči g. 28 a galerii černé keramiky v Užupisu. Z mu­­zeí pak Muzeum a galerii jantaru na Šv. Mykolo g. a pro trochu mrazení po zádech také Muzeum KGB na Auku g. 2a. Nachází se totiž přímo v budově, kde KGB sídlila. Součástí prohlídky jsou i podzemní chodby s bývalými celami.

Milovníkům stříbrného plátna by mohla po­sloužit Lietuva na Pylimo g. 17 nebo pří­jemné artové kino Skalvija na A. Goš­tauto g. 2/15 hned u řeky, kde probíhají nejrůznější festiválky. Nabídka divadel je také široká, sou­časným režisérem číslo jedna má být Oskaras Koršunovas. Jeho Romeo a Julie je opravdu silným zážitkem, stejně tak Mistr a Mar­kétka.

Opera a balet sídlí na A. Vienuolio g. 1. Z budovy je příjemný výhled na noční Vil­nius a lístky se dají koupit v přízemí budovy každý všední den. Zajímavým úka­zem je oblékání návštěvníků. Zatímco u nás je zvykem oprášit společenský oblek či šaty, Litevci přijdou klidně v riflích. O něčem to možná vypovídá, ale proti gustu žádný dišputát.

Naktinis Vilnius – Noční Vilnius

Městem vládne příjemná kosmopolitní at­mosféra. Hlavní ulice starého města – Pilies gatvé – je plná kaváren se za­h­rádkami, hospůdek, obchodů a cizinců. Za živou hudbou se dá zajít do klubu Brod­vejus nebo do velmi příjemné ča­jov­no-kavárny Balti drambliai (Vilniaus g. 41). Sklepní prostory, vegetariánská jídla, velký výběr čajů. Pokud nejste zrovna ve­getariáni a máte chuť na tradiční litevskou kuchyni, určitě vás nezklame Aukštaičiai Restoranas nebo Žemaičiu Smuklé. Pře­hled všech barů, živé muziky či hospod s tradiční kuchyní najdete v každém infor­mačním centru, například v radnici.

Vietos – Místa

Hned za hlavním náměstím s katedrálou se vypíná Gediminasův hrad. Jde spíše jen o věž, ale pro Litevce je to důležitý symbol slavné minulosti. Každý vám od­vykládá legendu o založení města. Navíc je odtud pěkný výhled. Ještě dál za hra­dem se na slunci lesknou tři bílé kříže. Kdysi tu prý byli zabiti františkánští mniši. Město je doslova obsypáno kostely ka­to­lickými, nekatolickými i pravoslavnými. V něk­terých z nich se konají výstavy či koncerty. V jiných jsou nemocnice nebo i věz­nice. Vilnius je spíše barokní, ale gotické kostely najdete také. Jeden z nich si prý Napoleon chtěl „odvézt“ do Francie. Kdo ví, co je na tom pravdy, ale bez klášterů a kostelů by Vilnius nebyl tím, čím je. Ve čtvrti Jeruzal si můžete projít Kal­várii, která končí u zajímavého kostela s hřbi­to­vem ve stráni.Kromě známých turistických cílů existuje ale plno míst, které objevíte většinou na nej­méně očekávaných místech. Vilnius jako fotogenická blondýna jich má bez­počet. A vystavuje se opravdu ze všech stran. Ve starém městě jsou to tiché kostely, parky, uličky a výhledy. V Užupisu hned u řeky po­malovaný dům, místo non­konformní kultury a místních „hipíků“. Kolem řeky mů­žete projít velkou část města. Na hlavním náměstí mezi věží a katedrálou se v zemi krčí „Stebuklas“ (zázrak), stačí si stoupnout, otočit se a něco si přát. Třeba aby nepršelo.

Lietuva-lietus – Litva-déšť

Když bude přesto pršet, můžete si atmo­sféru léta přivolat v útulné hospůdce Afrika na Pilies g. 28 nebo na radničním ná­městí ve voňavé pekárně, kde vám při­praví čer­stvé mléko s citronovou šťávou. Při­pomíná naše bohužel už téměř neexistu­jící  „mléčné bary“. V Barbacanu na Bokšto g. 19 je sympatický filmový klub a hospoda. Navíc pár kroků odtud se nachází „bastila“ s jedním z nejhezčích výhledů na město. Pro tiché rozjímání o právě poz­návaném městě se na ulici Literatu schovává čajovna. V soukromém bytě si místní čajomilec vykouzlil malý ráj na zemi.

Kaip anksčiau – Jako dříve

Pokud se vám zastesklo po starých ča­sech, vydejte se městskou hromadnoudopravou do čtvrtí Pašilaičiai a Fabijoniškés. I to je Vilnius. Na mapě nám tvary zástavby připomínaly vajíčka nebo spíše brambory. Zvědavost zvítězila a je to sku­tečně zážitek! Tak odporné sídliště se jen tak nevidí. Vajíčka jsou tvořeny silni­cemi, které v kruhu obtáčí pane­láky. Ale tím ná­padi­tost barokního so­cialistického umělce zda­leka nekončí! Mezi ošklivými paneláky se tyčí ještě dvakrát tak větší ve tvaru houby – s rozšířenými vršky. Umělcova kuchyně nám stačila jednou. Lékem může být nedaleká čtvrť Žvérynas – sídlo vel­vyslanectví a také příjemných dřevěných domů utopených v zeleni, mírně při­po­mí­najících Skandinávii. Navíc je tu karaimská modlitebna – kenesa.

Pokud vás houbovitý tvar paneláku přece jen inspiruje, na houby můžete kdekoliv. My jsme zkoumali lesy za našimi kolejemi Kamčatka (Název vskutku sedí. Bez to­pení do prvních mrazů a třeba i týdenní výpadky teplé vody osazenstvo příjemně semkly. U horkých čajů se řešila otázka přežití a stav našich skříní. Nejčastějšími výkřiky bylo: Teče?? – Ne!!).

Na litevských lesích příroda opravdu ne-šetřila. Tolik hub a brusinek u nás prostě není. Pokud vás ovšem místní nepřed­běh­nou. Les je už brzy zrána plný Litevců s ige­litkami a kyb­líky, kteří pak s úlovkem spěchají na trh.

Jeruzalém severu

Židovský hřbitov v Užupisu není samo­zřej­mě jedinou památkou svého druhu. Židy pozval na Litvu už kníže Vytautas, aby se podíleli na rozvoji měst. Vilnius se stává duchovním centrem židů v Evropě. Je na­­zýván Jeruzalémem severu. V 19. a 20. sto­letí je město zdrojem židovské renesance, stojí tu 102 synagogy, knihovny, školy, vě­decká instituce, nakladatelství… Před druhou světovou válkou Židé tvoří již třetinu obyvatel Vilniusu. O době nás­le­dující vypovídá podoba města sama o sobě. Z bývalých židovských čtvrtí nezbylo té­měř nic, jen hlavní synagoga a pár za­chráněných nápisů na domech.

Samotné hledání je ale obohacující. Tomu, kdo se zajímá o historii židovské komunity, doporučuji navštívit muzea, především Vilniaus Gaono Muziejus na Paménkalnio g. Pro mě osobně nejsilnějším zážitkem byla návštěva židovského centra na univerzitě, kde jsem měla možnost popovídat si se starou paní, která přežila druhou světovou válku. Společně jsme se nad starými fotografiemi Vilniusu přenesly o pár dese­tiletí zpátky. V právě zmíněném muzeu visí hned u dveří fotografie rozvětvené ži­dov­ské rodiny. Pouze dvě osoby jsou tu zakroužkovány – ty, které přežily. Jednou z nich je i tato obdivuhodná a stále energická paní.

Pár praktických rad závěrem…

Hromadná doprava funguje podobně jakou nás, horší je to v noci, kdy hromadná přestává fungovat, ale trolejbusy a autobusy nahradí levné taxíky. Česká amba­sáda sídlí v nové budově ve čtvrti Žvérynas na Biruts g. naproti nemocnici.