Východní Evropa

Most na Ukrajině. Zdroj Pixabay

Michal Lebduška, Anna Jordanová, Roksolana Dryndak, Tereza Soušková, Pavel Havlíček

Tomáš Petříček @TPetricek·Feb 20, 2020
6 let už #Rusko nezákonně okupuje #Krym – dnes na den přesně. Zároveň v těchto dnech separatisté znovu porušili mír i minské dohody u obce #Zolote. Anexi Krymu neuznáváme, už proto, že s okupací máme sami neblahé zkušenosti. #ThisDay #CrimeaIsUkraine

https://twitter.com/TPetricek/status/1230515675254415360

Vojtěch Filip @vojtafilip May 11, 2020
Ministři zahraničí některých států včetně Petříčka vydali prohlášení k 75. výročí konce 2. světové války. Vítězem byla protihitlerovská koalice SSSR, USA a Velké Británie. Vítězem nebyly prohitlerovské jednotky z těch zemí Evropy, které nás dnes chtějí poučovat.

https://twitter.com/vojtafilip/status/1259850438901403648

Andrej Babiš @AndrejBabis·Nov 19, 2019
Je to restart. Nový začátek vztahů s Ukrajinou. Se @ZelenskyyUa jsem se viděl potřetí a pokračovali jsme v přátelské atmosféře. Pozval jsem ho do Prahy, řekl mu, že mám velká očekávání od normandské schůzky a věřím, že se tím přiblíží mírové řešení na východě Ukrajiny. 

https://twitter.com/AndrejBabis/status/1196810549532745728 

Pavel Fischer @PavelFischer Apr 27, 2020

Ruská federace se pod záminkou odstranění Koněvovy sochy drze vměšuje do záležitostí ČR a nevybíravě útočí na politiky. Někteří jsou dokonce pod policejní ochranou. Vláda by se měla tvrdě vymezit! Například poslat domů část přebujelé ruské ambasády v Praze. Nejsme vazalové Ruska!

https://twitter.com/PavelFischer/status/1254799673518428167 

————————–

V regionu východní Evropy došlo za poslední rok k oživení jednání o vyřešení války na východě Ukrajiny v normandském formátu a tlaku na užší rusko-běloruskou integraci. Na Ukrajině se postupně etablovala nová politická garnitura vedená prezidentem Volodymyrem Zelenským, v Rusku se pro změnu Vladimiru Putinovi otevřela cesta k vládnutí až do roku 2036. V první polovině roku 2020 pak východní Evropu silně zasáhla celosvětová pandemie COVID-19. V této situaci prochází na úrovni EU politika Východního partnerství výraznou revizí, ze které by mělo vyplynout další směřování této iniciativy. Z hlediska vztahů mezi ČR a státy východní Evropy patřilo v minulém období k nejdůležitějším změnám výrazné zhoršení česko-ruských vztahů a nastartování užší spolupráce s Ukrajinou, a to především v ekonomické oblasti. Česká zahraniční politika zůstává v regionu východní Evropy aktivní a navazuje na dlouhodobější pozitivní trendy. Ve vztazích se zeměmi jižního Kavkazu k zásadnímu posunu nedošlo. Pandemie COVID-19 pak vedla k výraznému odlivu ukrajinských pracovníků z Česka a ekonomickým důsledkům na obou stranách. Kromě toho se pandemie odrazila i na realizaci projektů z programů MZV, včetně transformační spolupráce, která je v regionu východní Evropy viditelná a dlouhodobě oceňovaná.

Z dlouhodobého hlediska situaci ve východní Evropě i nadále ovlivňuje rusko-ukrajinský konflikt, ve kterém nedošlo i přes dílčí pozitivní změny k výraznějšímu průlomu. Stále platí, že k ukončení války chybí vůle především na ruské straně. ČR se v tomto směru do značné míry omezila na pouhou verbální podporu Ukrajiny, ale zároveň pokračovala v konzistentním přístupu k řešení konfliktu, a na oficiální úrovni nedocházelo k žádným výraznějším negativním jevům, jako například zpochybňování protiruských sankcí.

Na úrovni EU prošla politika Východního partnerství v uplynulém období dynamickým vývojem, a to s ohledem na strategickou reflexi při desetiletém výročí iniciativy a s tím související veřejnou konzultaci zaměřenou na její budoucnost po roce 2020. Procesu revize Východního partnerství se zúčastnily jak všechny členské státy EU, včetně ČR, tak státy partnerské a zástupci občanské společnosti a dalších subjektů, které svými podněty ovlivnily budoucnost této politiky a přispěly k nalezení konsensu v některých sporných bodech. První výsledky této strategické debaty představila Evropská komise v březnu 2020. Některé priority ČR sice byly naplněny, ale česká strana nebyla s výsledky plně spokojena. Hlavním problémem se ukázal být chybějící politický narativ a vize dalšího rozvoje, stejně jako nepřesvědčivý přístup k základním hodnotám vzájemné spolupráce. Mezi členskými státy se vedly spory především o odkaz na evropské aspirace východních partnerů, ve kterých nakonec převážil optimističtější přístup zastávaný i ČR. Evropský parlament přišel s některými konkrétními návrhy posílení vztahů s asociovanými zeměmi a navrhl jejich zapojení do pracovních orgánů Rady a Komise. Aktivní roli ve Východním partnerství sehrálo také české předsednictví skupině V4, které představilo společnou visegrádskou vizi pro budoucnost Partnerství a v rámci Mezinárodního visegrádského fondu zřídilo speciální program „V4EastSolidarity” na podporu východoevropských zemí v době pandemie COVID-19.

Pomník maršálu Koněvovi v pražské Bubenči. Zdroj Wikimedia

Na bilaterální úrovni byly i širokou veřejností nejvíce diskutované vztahy s Ruskem, které charakterizovala relativně silná akce domácích institucí, ale slabá politická vůle. Kontrarozvědka znovu důrazně upozornila na aktivity ruských tajných služeb na našem území, včetně přímých kybernetických útoků na české instituce. Tato varování však někteří vysoce postavení politici v čele s prezidentem Zemanem dlouhodobě zpochybňují. Aktivita prezidenta republiky se sice v posledních měsících snižovala, ale v jeho bezprostředním okolí zůstávají potenciálně rizikové osoby s úzkými vazbami na Rusko.

Ruská strana dlouhodobé usiluje o prohlubování polarizace české společnosti a politické reprezentace pomocí široké palety nástrojů, k čemuž využívá i sympatizující české politiky a aktivisty. Z jedné strany jsou z české politiky slyšet ostrá vyjádření proti ruské agresivní politice, a to například z úst ministra zahraničí Petříčka nebo poslanců orientujících se na lidskoprávní a bezpečnostní oblasti. Z té druhé se premiér k těmto otázkám vyjadřuje pouze sporadicky, zatímco prezident a představitelé některých parlamentních stran Rusko otevřeně podporují či omlouvají. Proto byla česká reakce na současné počínání Ruska v ČR do velké míry omezená. Rozhodnutí o vyhoštění dvou zaměstnanců ruské ambasády v souvislosti s tzv. ricinovou kauzou bylo politicky i mediálně významné jako jednorázová událost, nicméně na celkovém přístupu k Rusku nic nezměnilo.

K výraznému oživení kontaktů na bilaterální úrovni naopak došlo ve vztahu k Ukrajině. Nejvýznamnější událostí byla cesta premiéra Babiše do Kyjeva v listopadu 2019, kdy se český premiér setkal jak s tehdejším premiérem Hončarukem, tak s prezidentem Zelenským. Návštěva, jejíž součástí byla i velká podnikatelská delegace, měla na Ukrajině velmi pozitivní ohlas. Její význam spočíval i v tom, že se jednalo po více než šesti letech o první návštěvu na takto vysoké úrovni.

Cesty do Kyjeva se zúčastnil také ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, což dobře ilustruje aktivnější přístup k Ukrajině z hlediska obchodních příležitostí. Dochází tedy k prohloubení trendu z minulých let a reorientaci české ekonomické diplomacie z Ruska na dlouhodobě perspektivnější ukrajinský trh, který může být atraktivnější i v důsledku dalších plánovaných reforem.

Kromě toho se oživení vzájemných vztahů projevilo i v organizaci historicky prvního česko-ukrajinského diskuzního fóra za přítomnosti obou ministrů zahraničí. Právě fórum má do budoucna potenciál rozšířit spolupráci i o další dimenze vzájemného dialogu a být platformou pro diskusi o opakovaně zneužívané historické tematice, ze které mohou těžit výzkumné instituce v obou zemích. Mezi nejslibnější a zároveň mediálně nejviditelnější iniciativu patřil také Projekt Ukrajina, který má za cíl přivézt ze země do ČR zdravotnický personál a pracovníky z Ukrajiny.

Na jižním Kavkaze je česká diplomacie oceňována pro svůj dobrý vhled do vnitřních poměrů zemí a sdílení zkušeností s transformací po roce 1989, které často předávají neziskové organizace za podpory programu MZV TRANS. Česko-ázerbájdžánské vztahy byly poznamenány kauzou prodeje českých zbraní Ázerbájdžánu, a to i přes vyhlášené embargo na jejich vývoz do zemí podílejících se na válečném konfliktu. Kromě toho byla problematická i neoficiální pozorovatelská mise českých zákonodárců Jaroslava Holíka (SPD) a Květy Matušovské (KSČM) u ázerbájdžánských parlamentních voleb, kam jeli jako soukromé osoby na pozvání ázerbájdžánské vlády. V Moldavsku, které patří mezi prioritní země české rozvojové spolupráce, pokračují dlouhodobě oceňované technické projekty. Výsledky této činnosti však česká diplomacie neumí přetavit do výraznějších politických benefitů. Moldavsko je ve své evropské politice do značné míry izolováno a před nadcházejícími prezidentskými volbami výrazně posiluje své proruské směřování.

 

* * *

Setkání ministrů zahraničí a videokonference lídrů Východního partnerství, které shrnuly proces revize východní politiky EU a ocenily evropské zapojení do řešení pandemie, pomohly východní politiku udržet vysoko na evropské agendě, a to i přes odsunutí původně plánovaného summitu až na březen 2021. Z českého pohledu je důležité, aby nové dlouhodobé priority a cesta k jejich naplnění odpovídajícím způsobem umožňovaly další rozvoj vzájemných vztahů s východními partnery. Budoucí snahou ČR by proto mělo být vyjednat pro Východní partnerství odpovídající finanční podmínky v rámci nového víceletého finančního rámce EU a pokračovat v silném důrazu na základní hodnoty partnerství a prohlubování euroatlantické orientace těch partnerů, kteří o ni jeví zájem. Výzvou pro českou diplomacii bude nejen motivace partnerských zemí k implementaci složitých reforem a otázky bezpečnosti, ale také naplnění tohoto formátu dostatečně ambiciózním obsahem. To platí zejména v případě, že se příští summit Východního partnerství uskuteční během českého předsednictví EU v druhé polovině roku 2022 v Praze. Tuto případnou příležitost by česká vláda měla proměnit v zahraničněpolitický úspěch a vnést do této své dlouhodobé priority další českou stopu s novými prvky. To však vyžaduje určitou dávku fantazie, ale také politický kapitál a diplomatickou kapacitu pro dlouhodobou práci a vyjednávání realistických návrhů pro další rozvoj. Proto by se tomuto tématu měla česká vláda věnovat již dnes.

Ve vztahu k Ukrajině by mělo patřit k prioritám české vlády další posílení ekonomické spolupráce a podpora pokračování vnitřních reforem. Pozitivním signálem by bylo zorganizování zrušené cesty ministra Havlíčka na Ukrajinu, případně také zorganizování konference o ukrajinských reformách v Praze v příštím roce. Ohledně pokračující války v Donbasu by ČR především měla podporovat společnou evropskou pozici a důrazně se ozývat proti jakýmkoli hlasům volajícím po zrušení sankcí. Pro českou armádu by byla přínosem výměna zkušeností s ukrajinskými kolegy, kteří si v uplynulých letech prošli ostrými boji. Kromě toho by se ČR také mohla angažovat v podpoře začleňování ukrajinských vojáků zpět do společnosti či školení armádních psychologů.

Baku, Ázerbájdžán. Zdroj Pixabay

Stávající situace kolem karanténních opatření se dotkla také široké škály zaměstnání, ve kterých mají výrazný podíl ukrajinští pracovníci. Ačkoliv lze do budoucna očekávat jejich pozvolný návrat, nyní se nabízí příležitost k výrazné revizi a zjednodušení procesu nabírání pracovníků, udělování víz a pracovních povolení stejně jako zajištění ochrany pracovních práv. Žádoucí je ztransparentnění celého procesu již na ukrajinské straně a omezení role prostředníků, o což by mohl být obohacen Projekt Ukrajina. Vítanou iniciativou by bylo rozšíření programu MEDEVAC, jak v oblasti školení, tak i v množství poskytovaných odborných stáží pro civilní i vojenský personál, který lze uplatnit i na další spektrum zdravotnických oborů. V dlouhodobém horizontu by nicméně ČR měla mít zájem o návrat kvalifikovaných ukrajinských pracovníků zpět na Ukrajinu, což by pomohlo tamní ekonomice a její udržitelnosti.

Zároveň by se ČR měla snažit o prohlubování spolupráce v kulturní oblasti a šíření dobrého českého jména v regionu východní Evropy a Ukrajiny v EU. Dobrou příležitost k tomu nabízí příští česko-ukrajinské fórum v Kyjevě v příštím roce, stejně jako podpora vzájemných kontaktů.

Mnohem rázněji by ČR měla odpovídat na narůstající tlak z Ruska. V tomto kontextu by byla přínosem užší spolupráce a výměna informací s našimi spojenci v EU a NATO, a také s Ukrajinou, která má s bojem proti ruským dezinformacím a hybridním hrozbám v posledních letech velké zkušenosti. Přímo v ČR by se mělo více přihlížet k bezpečnostním aspektům při zadávání citlivých veřejných zakázek v čele s plánovanou dostavbou jaderné elektrárny Dukovany, reagovat na vysoký počet rizikových zaměstnanců ruského velvyslanectví nebo věnovat výraznější pozornost činnosti prokremelských dezinformačních médií po vzoru baltských států.

Pro to ale ČR chybí jasná koncepce a strategie vztahů k Rusku, která by reflektovala ruský vnitropolitický vývoj, poskytovala oporu pro vzájemné vztahy a zároveň byla sdílena českými politickými aktéry. Ta by měla být dále rozvíjena bilaterálními či multilaterálními iniciativami a měla by nahradit současnou sektorovou i institucionální roztříštěnost ve vztazích s Ruskem. Zatím není jasné, jaký vliv na vzájemné vztahy bude mít nová pozice Rudolfa Jindráka na postu zmocněnce pro česko-ruské vztahy a vzájemné konzultace. 

Na jižním Kavkaze bude pro českou diplomacii zásadní pokračovat v dobře nastavených projektech. ČR by měla využívat renomé, které si v zemích Kavkazu vybudovala, částečně i díky podpoře neziskového sektoru, jež cílí na rozvoj místní občanské společnosti, sdílení českého transformačního know-how a podporu nezávislých médií. Státní orgány by se měly do budoucna důrazněji distancovat od aktivit veřejných činitelů, jejichž soukromé cesty, například za účelem pozorování voleb, mohou mít negativní dopad na českou zahraniční politiku.

Posílení aktivit v oblasti lidských práv a podpory občanské společnosti je také žádoucí v Rusku a v Bělorusku. V tomto směru by mohla ČR vystupovat aktivněji i směrem k ruské společnosti a například šířeji podporovat nezávislá ruskojazyčná média a neziskové organizace. Tento přístup lze uplatnit na různých mezinárodních úrovních, například v rámci Rady Evropy, která zahrnuje reprezentanty od místních samospráv po vládu. V tomto ohledu by se ČR měla snažit o vznik společných iniciativ s dalšími státy EU.

V Bělorusku je také velký potenciál pro posílení kulturní diplomacie a vzájemných mezilidských kontaktů, které souvisí s nedávnou liberalizací vízového režimu pro občany EU cestující do Běloruska i Bělorusy cestující do EU. V tomto kontextu by výhledově bylo vhodné přistoupit ke zřízení Českého centra v Minsku. Kromě toho by česká diplomacie měla podrobně sledovat tlak Ruska na další integraci obou států a případně podpořit Bělorusko i na mezinárodní úrovni. V žádném případě nicméně nelze rezignovat na prosazování lidskoprávní agendy, která bude klíčová i s ohledem na letošní prezidentské volby.

 

KONTEXT

  • Přetrvávající fragmentace české společnosti ve vztahu k Rusku, která kopíruje názorové rozdíly napříč transatlantickou komunitou,
  • Návrat k rusko-ukrajinským jednáním v normandském formátu a výměna zajatců,
  • Aktivní české předsednictví V4 v agendě Východního partnerství a ovlivňování jeho budoucnosti,
  • Tlak Ruska na užší integraci s Běloruskem a otevírání se Běloruska směrem na Západ.

 

SOUČASNOST

  • Bezprecedentní eskalace konfliktů v česko-ruských vztazích,
  • Ekonomický propad v souvislosti s pandemií COVID-19 a odliv pracovní síly z ČR, 
  • Oživení česko-ukrajinských kontaktů v souvislosti s novými vládními iniciativami a organizací česko-ukrajinského diskuzního fóra.
  • Diskuse o dalším směřování a dlouhodobých cílech Východního partnerství na evropské úrovni.

 

DOPORUČENÍ

  • Aktivněji se vymezovat vůči agresivní politice Ruska a začít o vzájemných vztazích uvažovat strategicky, hledat efektivnější a účinnější využití stávajících nástrojů (např. centrum STRATCOM).
  • Výrazně podpořit a převést do praxe konkrétní projekty, např. projekt V4EastSolidarity zaměřený na řešení následků pandemie COVID-19.
  • Využít přerušení pracovně migračních toků v souvislosti s pandemií k reflexi a ztransparentnění procesu nabírání zahraničních pracovníků, udělování víz a pracovních povolení.
  • Výrazněji podporovat občanskou společnost v regionu a pokračovat v projektech technické pomoci obohacených o důraz na politické a demokratizační reformy, včetně vzdělávání a boje proti dezinformacím.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *