Ivana Skálová
Ve středu 7. března 2001 se v prostorách Národní knihovny konala prezentace společnosti Bohemia klub. Zároveň byla v prostorách Slovanské knihovny otevřena výstavka, která představuje průřez sedmiletým působením tohoto klubu bulharských bohemistů.
Společnost Bohemia klub byla založena 20. září 1993 skupinou bulharských bohemistů a čechofilů. Jak se uvádí v informačním listu společnosti, první svého druhu v Bulharsku, jejím základním cílem je upevňovat bulharské poznatky o Čechách a Češích jako součást obecně kulturní poznávací energie národa. Snaží se o to popularizací tradičních i novátorských projevů českého ducha a adaptací bohemistických poznatků na zvláštnosti bulharského sociálního a komunikačního prostoru. Bohemia klub představil jeho předseda doc. Vladimir Penčev, CSc., kterému jsem dodatečně, prostřednictvím elektronické pošty, položila několik otázek.
Podařilo se základní cíle společnosti naplnit a do jaké míry?
Troufám si říct, že tyto cíle byly nejen uskutečněny, ale činnost Bohemia Klubu se navíc rozvíjela v dalších letech novými směry. Jednak širším chápáním poslání klubu a jednak skutečností, že zaujal specifické místo v současné bulharské každodennosti a kultuře. Klub je znám, jeho akce mají úspěch a jsou navštěvovány zdaleka nejen bohemisty. Publikační činnost Bohemia klubu vyplňuje mezeru, která v nových podmínkách (po roce 1989) zůstala po několika státních nakladatelstvích, jež dříve z důvodu socialistické integrace vydávala českou literaturu.
V jakých oblastech vyvíjí Bohemia klub svou činnost?
Těžko se dají určit formální kritéria činnosti, která prakticky nemá formální charakter. Začíná to (jestli to vůbec někde začíná) vydáváním časopisu Homo bohemicus (4x ročně), v němž se obyčejně hravým způsobem prezentuje bohemistická komunita v Bulharsku. Vycházejí zde však také odborné analytické texty z oblasti bohemistiky. V posledních deseti letech jsou čísla tematická, např. o bohemistice na univerzitách u nás, o plovdivské bohemistice, o bulharsko-českém erosu, o bulharsko-české překladovosti, o české literární vědě 90.let, o českém kině, hudbě, divadle atd. K tomu patří i knížky Malé české knihovničky, kde vycházejí překlady české literatury (mj. Erben, Čapek, Vančura, Nezval, L. Klíma, Seifert, Kundera, Hrabal, Škvorecký, Viewegh, J. Kratochvíl ad.) nebo Velké české knihovny, věnované především syntetickým bohemistickým pracím (mj. našich předních vědců jako J. Bačvarov, I. Pavlov, V. Todorov či jejich mladých kolegů E. Makedonské, G. Lenkové ad.), sborníkům (věnovaným Z. Urbanovi či N. Georgievovi) a monografiím (Češi v Bulharsku atd. atd.). Mezi další akce patří prezentace knih, výstavy, přednášky a setkání s českými vědci a umělci, divadelní či recitační inscenace, České dny v bohemistických střediscích v Plovdivu, Blagoevgradu, Burgasu či vzpomínkové večery na české osobnosti, které se zasloužily o rozvoj bulharské společnosti.
Jakou odezvu má působení klubu mezi bulharskou nebohemistickou veřejností?
Zájem o naše akce je viditelný. Mezi desítkami lidí se na nich objevují i významné osobnosti bulharského kulturního a vědeckého života. Některá čísla Homo bohemicus jsou určena širší veřejnosti, v níž mají také odezvu. Námi vydávané překlady mají své místo v bulharské kultuře, o čemž svědčí i recenze v literárním tisku u nás. Jedním slovem – znají nás, a to je podstatou existence klubu.
Jakým způsobem je činnost klubu financována a jakou měrou se na financování podílí česká strana?
Dovolím si říct, že činnost Bohemia klubu probíhá spíše na obrozeneckém základě, což je v nynějších podmínkách úctyhodné. Nikdo z funkcionářů za to nedostává ani halíř. Na začátku klub financoval a uskutečňoval své akce díky podpoře Sofijské univerzity Klimenta Ochridského, Open Society Fund, Českého centra v Sofii a sponzorů. Nyní je situace u nás složitější. Zvolili jsme proto cestu ucházení se o granty vypisované českými státními institucemi. Už jsme dostali grant od Ministerstva zahraničních věcí (Odbor kulturních a krajanských vztahů) na naší vydavatelskou činnost a od Ministerstva kultury na překlady z české literatury. Chtěl bych využít možnosti co nejsrdečněji za ně poděkovat. Tyto granty bohužel nestačí na celý náš vydavatelský program. Momentálně sháníme prostředky na zajištění vydávání Velké české knihovny, zatím neúspěšně. Další akce se nám zatím zajišťovat daří, uvidíme, jak dlouho… V souvislosti s tím se nemůžu nezmínit o úzké spolupráci s Českým centrem v Sofii. Převážná část našich akcí se uskutečňuje právě díky centru a jsem si jistý, že v tom budeme i nadále pokračovat. Pomáhají nám i České velvyslanectví a Česko-slovenský klub. Vždy máme za sebou i Sofijskou univerzitu. Všem jim – srdečný dík.
Spolupracujete s českými univerzitami či jinými institucemi a jakým způsobem?
Co se týká spolupráce s českými univerzitami, se slavistickými strukturami na FF UK v Praze nám to určitě jde. V posledních letech se uskutečnila řada společných akcí (např. vědecké konference u nás i u vás) a doufám, že budeme ve spolupráci i nadále pokračovat. Rozvíjí se úzká spolupráce s IZV UK a FHS UK. Za účasti Bohemia klubu byly uspořádány nejen konference, ale byl také zajištěn studijní pobyt českých studentů v Bulharsku (výsledky jsou viditelné ve vědeckém tisku i v jejich vědeckém zaměření), stejně jako bulharských studentů tady. Navíc, jestliže se uskuteční chystaný magisterský program v oboru balkanistiky, bude to další příležitost ke spolupráci.
V čem vidíte případné zlepšení této spolupráce?
Několik faktů ukazuje na to, že cesta ke zlepšení spolupráce je spíše dálnicí. Bulharští studenti se s obtížemi dostávají do českého prostředí (což je žádoucí pro jejich výuku) v době, kdy je volný pohyb studentů v celé Evropě samozřejmostí. Dobrých pět let nepůsobí na žádné bulharské univerzitě (ani na Sofijské, ani na Nové bulharské v Sofii, ani na Jihozápadní v Blagoevgradu, ani na Plovdivské, ani na Burgaské, ani na Velikotrnovské, tj. všude, kde je bohemistika jako obor zastoupena) český lektor. Za sebe bych řekl, že se už několik let snažím navázat kontakt mezi Jihozápadní univerzitou v Blagoevgradu a některou českou univerzitou. Byla to Opava, byly to České Budějovice, byla to Olomouc a … nic. Zůstávám však optimistou…
Co nového se na půdě Bohemia klubu v nejbližší době chystá?
Ještě v březnu proběhne v českém centru prezentace našich posledních vydání – Homo bohemicus 4/2000 a překladu knihy Jiřího Kratochvíla Má lásko, postmoderno. Na začátku dubna bude prezentace překladu Občana Monte Krista Vladimíra Macury, který vyšel v nakladatelství Panorama. Chystáme spolupráci s dalším bulharským nakladatelstvím – Atika. Jinak připravujeme další čísla Homo bohemicus věnovaná vztahům mezi českou bulharistikou a bulharskou bohemistikou, číslo věnované památce zakladatele Bohemia klubu Veličko Todorovovi, politologické číslo (s americkou účastí). Do Malé české knihovničky chystáme překlady K. Čapka, J. Demla, K. Michala, I. Klímy. Ve Velké české knihovně vyjdou např. práce A. Penčevové o mechanismech přechodu z folklórní k literární baladě u Erbena a M. Mladenovové z oblasti medievistiky. Máme samozřejmě i další nápady, jako je uspořádání konference o bulharské bohemistice v 21. století, ale všechno je otázkou možností a (bohužel) peněz. Uvidíme…
Na závěr bych chtěl využít možnosti pozdravit všechny, kdo mají vztah k Bulharsku, Bulharům a bulharské kultuře.