Valerija Šavenková, studentka Metropolitní univerzity. Praha Přeložila Galina Babak
V srpnu letošního roku se v Praze konala premiéra flmu Léto. Nový životopisný flm ruského režiséra Kirilla Serebrennikova vznikl podle scénáře Michaila a Lilie Idovových a vypráví o počátku hudební kariéry Viktora Coje a undergroundové rockové kultuře Leningradu začátku 80. let.
Režisér filmu se už rok nachází v domácím vězení za obvinění z krádeže státního majetku. Ruská i zahraniční média o tomto případu hojně psala a jeho osobnost i tvorba k sobě proto v poslední době poutají zájem široké veřejnosti.
Léto je neobvyklý, fascinující film, který vyvolává mnoho nejednoznačných myšlenek a emocí. Natočen je v černobílém formátu, což divákům umožňuje, aby se ponořili do atmosféry let, kdy se devatenáctiletý Viktor Coj seznámil s tehdy již zná mým rockovým muzikantem Mikem Naumenkem, který rozpoznal talent a potenciál mladého kluka. Z jejich setkání později vyrostlo velké přátelství a tvůrčí spolupráce. Naumenko zemřel rok po Cojovi, v roce 1991.
Mike vymyslel první název Cojovy skupiny Garin i giperboloidy a zorganizoval její vstup do Leningradského rockového klubu. Byl to on, kdo sezná mil muzikanta s Borisem Grebenščikovem a skupinou Akvarium, která se pak podílela na nahrávání debutového alba Kino. Tak se jmenovala Cojova další kapela, s níž vstoupil do hudební historie.
Další dějová linie vypráví o milostném trojúhelníku mezi Mikem, jeho manželkou Natálií a Viktorem Cojem. Mike tu v divácích vyvolává sympatie, neboť ve vzniklé situaci dokáže projevit porozumění. Výsledkem je, že milostná linie končí nejasně, jakoby režisér chtěl zdůraznit, že v porovnání s tvorbou, se skládáním hudby, které bylo hodně a již můžeme nazvat hlavní hrdinkou filmu, to nebylo tak podstatné.
Velice zajímavý je způsob, jak je film udělaný. Lehkost a atmosféru mu dodávají hudební animované vložky se skladbami zahraničních rockových muzikantů: Talking Heads, Iggy Pop, Lou Reed, Mott the Hoople, jejichž tvorbu hrdinové filmu poslouchali. Tyto vložky plní i jinou funkci – nabí zejí něco jako alternativní realitu, kde hudba „vychází“ z podzemí, což symbolizuje svobodu projevu a tvůrčího hledání.
Bohužel ve skutečnosti „nic z toho neexistovalo“, jak říká Skeptik, postava symbolizující alter ego hrdinů. Co ale existovalo, to bylo přátelství, hudba, levné víno a odpor proti dusivému sovětskému systému – prostě romantika 80. let. A o tom film je.
Samotného Viktora Coje si ve filmu zahrál korejský herec Tee Yoo, který je svému hrdinovi k nerozeznání podobný. Film se v roce 2018 promítal v rámci hlavního programu festivalu v Cannes a získal zde cenu za nejlep ší soundtrack.