Coj žije!

Zdroj: imdb.com

Valerija Šavenková, studentka Metropolitní univerzity. Praha  Přeložila Galina Babak

V srpnu letošního roku se v Praze konala premiéra flmu Léto. Nový  životopisný flm ruského režiséra Kirilla Serebrennikova vznikl podle scénáře  Michaila a Lilie Idovových a vypráví o počátku hudební kariéry Viktora Coje  a undergroundové rockové kultuře Leningradu začátku 80. let.

Režisér filmu se už rok nachází v domácím vězení za obvinění z krádeže  státního majetku. Ruská i zahraniční  média o tomto případu hojně psala  a jeho osobnost i tvorba k sobě proto  v poslední době poutají zájem široké  veřejnosti. 

Léto je neobvyklý, fascinující film,  který vyvolává mnoho nejednoznačných myšlenek a emocí. Natočen je  v černobílém formátu, což divákům  umožňuje, aby se ponořili do atmosféry let, kdy se devatenáctiletý  Viktor Coj seznámil s tehdy již zná   mým rockovým muzikantem Mikem  Naumenkem, který rozpoznal talent  a potenciál mladého kluka. Z jejich setkání později vyrostlo velké přátelství  a tvůrčí spolupráce. Naumenko zemřel  rok po Cojovi, v roce 1991. 

Mike vymyslel první název Cojovy  skupiny Garin i giperboloidy a zorganizoval její vstup do Leningradského  rockového klubu. Byl to on, kdo sezná   mil muzikanta s Borisem Grebenščikovem a skupinou Akvarium, která se  pak podílela na nahrávání debutového  alba Kino. Tak se jmenovala Cojova  další kapela, s níž vstoupil do hudební  historie. 

Další dějová linie vypráví o milostném trojúhelníku mezi Mikem, jeho  manželkou Natálií a Viktorem Cojem.  Mike tu v divácích vyvolává sympatie,  neboť ve vzniklé situaci dokáže projevit porozumění. Výsledkem je, že  milostná linie končí nejasně, jakoby  režisér chtěl zdůraznit, že v porovnání s tvorbou, se skládáním hudby,  které bylo hodně a již můžeme nazvat  hlavní hrdinkou filmu, to nebylo tak  podstatné. 

Velice zajímavý je způsob, jak je  film udělaný. Lehkost a atmosféru mu  dodávají hudební animované vložky  se skladbami zahraničních rockových  muzikantů: Talking Heads, Iggy Pop,  Lou Reed, Mott the Hoople, jejichž  tvorbu hrdinové filmu poslouchali.  Tyto vložky plní i jinou funkci – nabí   zejí něco jako alternativní realitu, kde  hudba „vychází“ z podzemí, což symbolizuje svobodu projevu a tvůrčího  hledání. 

Bohužel ve skutečnosti „nic z toho  neexistovalo“, jak říká Skeptik, postava symbolizující alter ego hrdinů. Co  ale existovalo, to bylo přátelství, hudba, levné víno a odpor proti dusivému  sovětskému systému – prostě romantika 80. let. A o tom film je. 

Samotného Viktora Coje si ve filmu  zahrál korejský herec Tee Yoo, který  je svému hrdinovi k nerozeznání podobný. Film se v roce 2018 promítal  v rámci hlavního programu festivalu  v Cannes a získal zde cenu za nejlep   ší soundtrack.

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *