Jaroslav Otčenášek
Etnogeneze, neboli etnický vývoj každého národa, je komplikovaný a dlouhodobý proces. Podílí se na něm obvykle velké množství skupin – předchůdců dnešních národů. Každý moderní evropský národ má etnický původ smíšený, skládající se leckdy i ze složek neindoevropských. Lze bez nadsázky říci, že v každém z nás kolují geny mnoha starých národů.
Není našim cílem debatovat o definici pojmu současný národ, ale chceme vás v rámci cyklu Malý přehled slovanských počátků seznámit se starými slovanskými kmeny, které se podílely na etnogenezi moderních slovanských národů. Bohužel je z nedostatku dat svět starých Slovanů v mnoha směrech značně temný a diskutabilní. Mnoho Slovanů navíc zůstávalo dlouhou dobu názvově nerozlišeno. Tak se hovoří např. o karantánských Slovanech (předchůdcích dnešních Slovinců a zčásti Rakušanů) či o nadilmeňských Slovanech (jedni z předchůdců novodobého ruského národa) apod.
Při sestavování přehledu slovanských kmenů čerpáme z polské encyklopedie Mały słownik kultury dawnych Słowian (Varšava 1988) a nejnovějších poznatků na poli etnologie. Lze jej tedy považovat za další příspěvek do nekončící diskuze o slovanských počátcích.
Češi
Západoslovanský kmen, který se nejpozději v průběhu 8. stol. usadil na území kolem řek Ohře, Labe a dolního toku Vltavy v dnešní České republice. Záhy se rozpadl na větší množství skupin – Lučané, Děčané, Litoměřičané aj. Největšího významu časem nabývají Češi usazení kolem sídlišť Praha, Levý Hradec aj. a pod vedením knížecího rodu Přemyslovců si postupně podrobují ostatní Čechy a další kmeny sídlící v české kotlině. České knížectví se po zániku Velké Moravy stalo součástí Svaté říše římské národa německého. Český kmen se významnou měrou podílel na etnogenezi pozdějšího českého a zčásti rakouského a německého národa.
Děrevljané
Východoslovanský kmen sídlící v oblasti Pripjaťského Polesí v dnešním jižním Bělorusku a na severozápadní Ukrajině. První hradiště Děrevljanů vznikají v 7.–8. stol., centrem se stává Iskorosteň. V průběhu 9.–10. stol. Děrevljané postupně upadají do závislosti na sílící sousední Kyjevské Rusi. Po protikyjevském povstání v roce 945 bylo centrum kmene spáleno a Děrevljané podlehli Kyjevské Rusi. Podíleli se na etnogenezi pozdějšího běloruského a ukrajinského národa.
Dregoviči
Východoslovanský kmen usídlený v prostoru mezi Pripjatí až k pramenům Němenu a Dviny v dnešním Bělorusku. V průběhu 11.–12. stol. pronikali Dregoviči až k Bugu. Starší baltské obyvatelstvo (především litevské kmeny) již v průběhu 9. stol. podlehlo slavizaci či se odstěhovalo dále na západ. V průběhu 10. stol. se území obývané Dregoviči stává součástí Kyjevské Rusi. Správní jednota Dregovičů byla v průběhu 11. stol. rozbita a následně podléhají původně sousedním knížectvím. Dregoviči se podíleli na etnogenezi pozdějšího běloruského národa.
Druguviči
Jihoslovanský kmen z širšího okolí Soluně, zmiňovaný v období 7.–10. stol. Podle historických zpráv Druguvičům již v 2. pol. 7. stol. vládla vlastní knížata. V průběhu 9. stol. postupně podléhají Byzanci, jíž platí tribut. Ještě v 10. stol. měli Druguviči v rámci Byzance vlastní autonomii a do 12. stol. vlastní biskupství podléhající Soluni. Druguviči se podíleli na etnogenezi moderního makedonského a z menší části i řeckého národa.
Doudlebové
Východoslovanský kmen usazený na západě dnešní Ukrajiny a ve východním Polsku. Dle tradovaných zpráv byli silně utiskováni Avary. Sám název Doudlebové se užíval do 9.–10. stol., následně se kmen rozdělil na tři části. Jedna se přestěhovala (neznámo kdy) do oblasti jižních Čech, druhá, nejmenší, se podle dochovaných zpráv usídlila na řece Muře v dnešním východním Slovinsku a chorvatském Mezimuří a třetí zůstala na tradičním kmenovém území. Ta se později rozštěpila na další dvě skupiny – jedna se začala nazývat Volyňané a druhá Bužané, podle řek Volyň a Bug. Doudlebové se podíleli na etnogenezi moderního polského, českého, slovinského a okrajově i chorvatského a maďarského národa.
Charváti
1) Jihoslovanský kmen usazený na území dnešní Dalmácie, středního a východního Chorvatska a západní Bosny. Původně sídlil tento kmen nejspíše v dnešním jižním Polsku (jako tzv. Bílí Charváti), odkud se rozešel dvěma směry. Část patrně zůstala usazená na původním území. Informováni jsme ale jen z nejistých pramenů byzantské provenience (Konstantinos Porfyrogenétos). Většina Charvátů se tedy v 7. stol. usadila na území dnešního Chorvatska a části Bosny a Hercegoviny, kde v 9. stol. nabývají i politické samostatnosti a v 10. stol. i království (král Tomislav). Časté jsou války s Byzancí a Franskou říší. V roce 1102 je Chorvatsko spojeno personální unií s Uhrami. Jihoslovanští Charváti se podíleli na etnogenezi pozdějšího chorvatského a bosňáckého národa. 2) Část tzv. Bílých Charvátů, která se usadila v dnešních východních a severovýchodních Čechách, kde si vytvořila vlastní knížectví. To podlehlo koncem 10. stol. rozpínajícímu se přemyslovskému státu. Západoslovanští Charváti se podíleli na etnogenezi pozdějšího českého národa. 3) Třetí část Charvátů patrně zůstala usazena na území dnešního jižního Polska a následně se stala součástí polského státu. Tito Charváti se podíleli na etnogenezi polského národa.
Jezerci
Jihoslovanský kmen usídlený na jihovýchodě poloostrova Peloponésos v dnešním Řecku. První zmínky o Jezercích pocházejí až z 10. stol. od Konstantina Porfyrogenéta, kdy jsou od roku 941 vedeni jako plátci daní Byzantské říši. V průběhu 12.–13. stol. podlehli helenizaci. Jezerci byli součástí etnogeneze novodobého řeckého národa.
Kriviči
Východoslovanský kmen usazený v povodí Dviny, Dněpru a Volhy na západě dnešního Ruska. Vzhledem k tomu, že Kriviči obývali poměrně rozsáhlá území, dělili se záhy na menší skupiny podle správních oblastí (např. kolem hradišť Smolensk a Polock vzniklých v 9.–10. stol.). Sousedili s baltskými kmeny Latgalů, Aukštaitů, Jatvingů aj. (předchůdci dnešních Lotyšů a Litevců) a vzájemně se ovlivňovali. V průběhu 9. stol. se Kriviči postupně dostávají pod nadvládu Kyjevské Rusi. Pouze Polock si vytvořil vlastní knížectví, které si udrželo delší dobu samostatnost. Kriviči se podíleli na etnogenezi pozdějšího ruského národa.
Mazovjané
Západoslovanský kmen usídlený v oblasti středního toku řeky Visly ve středním a středovýchodním Polsku. Územní rozvoj kmene probíhal hlavně v 11. stol. Mazovské knížectví se po rozpadu Polska v roce 1138 stalo jedním z údělných knížectví, ale dále se dělilo. Mazovjané se podíleli na etnogenezi pozdějšího polského národa.
Milingové
Jihoslovanský kmen usídlený na jihu Peloponésu, v sousedství Jezerců. První zmínka o tomto kmeni je opět od Konstantina Porfyrogenéta z 10. stol. Na rozdíl od Jezerců si své etnické povědomí uchovali déle, až do ovládnutí území Osmany v průběhu 15. stol. Teprve následně podléhají helenizaci. Milingové se podíleli na etnogenezi novodobého řeckého národa.
Moravané
1) Západoslovanský kmen usazený na středním a dolním toku řeky Moravy, na území dnešní střední a jižní Moravy, západního Slovenska a Dolních Rakous. V pramenech se objevují až počátkem 9. stol. Postupně vzniká silný stát nazývaný Velká Morava, který ovládá území dnešních Čech, Moravy, části Slezska a Haliče, západní a střední Slovensko, západní Maďarsko a Dolní Rakousy. Díky kontaktům s Byzancí dochází r. 863 k christianizaci (svatí Konstantin a Metoděj). Velká Morava neustále soupeří s Franky a nakonec počátkem 10. stol. podléhá nájezdu Maďarů. Moravané se podíleli na etnogenezi novodobého českého, rakouského a slovenského národa. 2) Jihoslovanští Moravané jsou patrně druhou částí Moravanů, která se usadila na území dnešního jižního Srbska asi v průběhu 7. stol. Tito Moravané se podíleli na etnogenezi pozdějšího srbského národa.
Obodrité
1) Západoslovanský kmen usídlený na severovýchodě dnešního Německa mezi Baltským mořem a řekami Sprévou a Labem. Obodrité se tu usadili nejpozději v průběhu 7. stol. a záhy se kmen začal rozpadat na menší skupiny (Reregové, Gliňané, Warnované, Črezpěňané, Ránové aj.), které v průběhu 8.–9. stol. založily řadu knížectví. Ta bojovala proti Sasům, ale i proti sobě navzájem. Sasové i Dánové pozvolna ovládali území Obodritů, kteří pak v průběhu 11.–12. stol. ztratili samostatnost. Relikty polabské slovanštiny jako mluveného jazyka se udržely až do 18. stol. na území Glině (Lüneburg). Obodrité se podíleli na etnogenezi novodobého německého národa. 2) Část Obodritů se patrně usadila i na březích Dunaje kolem dnešního Bělehradu. Ti se pak podíleli na etnogenezi pozdějšího srbského národa.
autor cyklu je pracovníkem Etnologického ústavu AV ČR