Lenka Daňhelová
Narodila se 10. května 1952 v Lublani ve Slovinsku, vystudovala Filosofickou fakultu lublaňské univerzity. Získala Schwentnerovu cenu za průkopnickou práci v Plečnikově knihkupectví. První práce jí otiskla revue Sodobnost, poté publikuje ve všech významných literárních časopisech. Vydala tři sbírky poezie: Madeira (1993), Hedvábí a len/Silk and flax (1997) a Lublaň (2004). Prvním jejím filmem byl Náš Jurij Souček (RTV Slovenija, 1999). Realizovala hudebně-literární performance Trůn poezie (Prestol poezije/The Throne of Poetry, 1997 slovinská premiéra, pak několikrát hrána v USA a Kanadě). Pořádala tzv. Metavečery v knihkupectví Konzorcij, sedmdesát rozhovorů s domácími i zahraničními tvůrci. Přeložené básně pocházejí ze sbírky Madeira.
–
Co by bylo
vidět,
kdyby nebyl
nikdo,
kdo by se
díval?
–
V mlze je díra.
Často vidím, že to tak není,
že exaktnost nemá lesk.
Překáží mi chaos a libovolná
krátkozrakost.
Platím za zdánlivou poetičnost rozervané duše.
Nedej Bože, aby si někdo myslel, že navrhuji
zavedení analogie.
–
Upadla jsem s talířem plným koláčků.
Kde zůstane čas, když se
třešeň sezobne?
Léto vždycky chce,
jara nepřemohou bouře.
Je tu spousta tajemství.
–
Jsem tak sama
v těch záhybech.
Může se člověk někam ohlédnout,
když se dvakrát rozmyslí?
Může se rozmyslet, když se dvakrát ohlédne?
Bůh mě šetří, ne já Jeho.
–
Jsem tu proto, abych vyslovila obrazy
a myšlenky odstrčila?
Když úkosem hledí a mumlají
cosi o protekci, dám nejkrásnější šperk,
aby si obvinění vzpomněli na zasloužená privilegia.
Já také mhouřím oči, neboť všichni se raději schovávají,
než hledají.
Vyprávíš o jihu, o pokojových slunečních hodinách,
o hrozné nepřesnosti.
Jsem tu proto,
neboť obrazy nejsou spolehlivé
a prasklinami se šíří temnoty?
Jelikož nejlepší stav na čele zůstane,
když mu prostírám na sněhobílém plátně?
Jelikož je v myšlenkách tolik dobroty
a tobě je zima?
La base di questa filosofia e` molto semplice.
Já jsem tu jen proto,
abych milovala.
–
Přepisujeme se.
Knihovník z Alexandrie to tak chtěl.
Diktují také ti,
kdo nikdy nepíší
a po nich to voní poezií.
–
Čas se smršťuje.
Jistě všichni, kdo se nedotknou,
zemřou?
Najít se poslepu:
v hrozných neřádech velkoměsta
& nádherných zmatcích,
při prorokovaných přechodech, když se moře
rozestoupí.
–
Noc dvou velikých rudých růží.
Jedenáctá kopie se vykreslí na bílé zdi.
Všechny ostatní obrazy popadají dolů.
(jak zjistíte, že jde o události?
budete snít.)
–
Z noci časů země vysype hvězdu
v nepochopitelné samotě.
Samou láskou unavené děti.
Putování cestou deště, cestou meruněk,
které se chvějí v temném srpnu mlžné země.
Popel nesčetných skřítků svátý do koutů.
Drát a prapor a dvacet let.
Šestý patriarcha neprošel kolem.
Jakési podivné bytosti hospodaří se svými
děsivými prostředky.
Do češtiny přeložil Aleš Kozár