Lenka Daňhelová

Narodila se 10. května 1952 v Lublani ve Slovinsku, vystudovala Filosofickou fakultu lublaňské univerzity. Získala Schwentnerovu cenu za průkopnickou práci v Plečnikově knihkupectví. První práce jí otiskla revue Sodobnost, poté publikuje ve všech významných literárních časopisech. Vydala tři sbírky poezie: Madeira (1993), Hedvábí a len/Silk and flax (1997) a Lublaň (2004). Prvním jejím filmem byl Náš Jurij Souček (RTV Slovenija, 1999). Realizovala hudebně-literární performance Trůn poezie (Prestol poezije/The Throne of Poetry, 1997 slovinská premiéra, pak několikrát hrána v USA a Kanadě). Pořádala tzv. Metavečery v knihkupectví Konzorcij, sedmdesát rozhovorů s domácími i zahraničními tvůrci. Přeložené básně pocházejí ze sbírky Madeira.

Co by bylo

vidět,

kdyby nebyl

nikdo,

kdo by se

díval?

V mlze je díra.

Často vidím, že to tak není,

že exaktnost nemá lesk.

Překáží mi chaos a libovolná

krátkozrakost.

Platím za zdánlivou poetičnost rozervané duše.

Nedej Bože, aby si někdo myslel, že navrhuji

zavedení analogie. 

Upadla jsem s talířem plným koláčků.

Kde zůstane čas, když se

třešeň sezobne?

Léto vždycky chce,

jara nepřemohou bouře.

Je tu spousta tajemství.

Jsem tak sama

v těch záhybech.

Může se člověk někam ohlédnout,

když se dvakrát rozmyslí?

Může se rozmyslet, když se dvakrát ohlédne?

Bůh mě šetří, ne já Jeho.

Jsem tu proto, abych vyslovila obrazy

a myšlenky odstrčila?

Když úkosem hledí a mumlají

cosi o protekci, dám nejkrásnější šperk,

aby si obvinění vzpomněli na zasloužená privilegia.

Já také mhouřím oči, neboť všichni se raději schovávají,

než hledají.

Vyprávíš o jihu, o pokojových slunečních hodinách,

o hrozné nepřesnosti.

Jsem tu proto,

neboť obrazy nejsou spolehlivé

a prasklinami se šíří temnoty?

Jelikož nejlepší stav na čele zůstane,

když mu prostírám na sněhobílém plátně?

Jelikož je v myšlenkách tolik dobroty

a tobě je zima?

La base di questa filosofia e` molto semplice.

Já jsem tu jen proto,

abych milovala.

Přepisujeme se.

Knihovník z Alexandrie to tak chtěl.

Diktují také ti,

kdo nikdy nepíší

a po nich to voní poezií.

Čas se smršťuje.

Jistě všichni, kdo se nedotknou,

zemřou?

Najít se poslepu:

v hrozných neřádech velkoměsta

& nádherných zmatcích,

při prorokovaných přechodech, když se moře

rozestoupí.

Noc dvou velikých rudých růží.

Jedenáctá kopie se vykreslí na bílé zdi.

Všechny ostatní obrazy popadají dolů.

 

(jak zjistíte, že jde o události?

budete snít.)

Z noci časů země vysype hvězdu

v nepochopitelné samotě.

Samou láskou unavené děti.

Putování cestou deště, cestou meruněk,

které se chvějí v temném srpnu mlžné země.

Popel nesčetných skřítků svátý do koutů.

Drát a prapor a dvacet let.

Šestý patriarcha neprošel kolem.

Jakési podivné bytosti hospodaří se svými

děsivými prostředky.

Do češtiny přeložil Aleš Kozár

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *