Jan Kravčík
Na začátku povídání o této mnoha Čechům naprosto neznámé, byť relativně blízké zemi, si uveďme několik základních údajů. Gagauzsko (Gagauz Yeri) je malá autonomní republika na jihu Moldavska. Kromě Moldavska sousedí také s Ukrajinou a rozkládá se na ploše 1 800 km2. Hlavní město se nazývá Komrat (Comrat). Úředními jazyky jsou gagauzština, moldavština a ruština. Počet obyvatel Gagauzska sahá ke 170 tisícům, přičemž Gagauzové tvoří 82,5% obyvatel. Zbytek populace se skládá z Moldavců, Rusů, Bulharů a Ukrajinců. Gagauzská ekonomika je založena především na zemědělství, zejména na pěstování obilí, chovu skotu a vinařství, které má v oblasti velmi dlouhou a dobrou tradici.
Ale jak to všechno začalo. Předci Gagauzů pocházejí z původních oguzských nomádských kmenů Guzi a Uzi. Historické záznamy Byzantské říše zmiňují, že v 11. století kočovný kmen Guzi překročil řeku Dunaj a usadil se v balkánských oblastech Makedonie, Řecka a Bulharska. Po usazení na těchto územích se Guziové vzdali kočování, přijali pravoslavné křesťanství a začali se věnovat zemědělství. Míšením s ostatními turkickými kmeny Pečeněhů, Polovců a Kumánů vzniklo dnešní společenství Gagauzů. Jméno Gagauz údajně pochází z názvu Gokoguz, totiž Modrý Oguz. Oguzové byl jeden z mnoha turkických kmenů, svůj původ od něj odvozují dnešní Turci. Gagauzština je velice podobná krymské tatarštině a turečtině.
V současné době žije na různých územích bývalého SSSR přes čtvrt milionu Gagauzů, z čehož téměř 153,000 žije ve stepích na jihu Moldavska. Gagauzové obývají rovněž Záporožskou a Oděskou oblast Ukrajiny, stejně jako různé oblasti v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Kabardino-Balkarsku a Rumunsku. Malý počet, asi 20 000 Gagauzů, žije v Bulharsku a Řecku. Většina odborníků, to jest historiků, etnografů a filologů, považuje Gagauzy za jeden z původních turkických národů.
Jeho historie je velice pestrá. Již ve 13. století byl v Korbuně na území dnešního Rumunska založen první gagauzský stát známy jako Knížectví Dobrudža, gagauzsky Uzi Ayalet. Toto knížectví vzkvétalo po více než dvě století, než padlo pod nadvládu osmanských dobyvatelů.
Po mnoha letech osmanské nadvlády se Gagauzové mezi lety 1750 a 1846 přesunuli po Dunaji do Ruska, kde se usadili v jižní Besarábii. Jak k tomu došlo? Buďjacké stepi jižní Besarábie obývaly od 16. do 18. století turkické kmeny Nogajské hordy. Před rokem 1807 byla část těchto kmenů carskou vládou přinucena opustit Buďjak a znovuosídlit Krym, Azov a Stavropol. Gagauzští a rovněž bulharští imigranti se tak ocitli v osídleních, která se odchodem Nogajů vyprázdnila. Carská vláda těmto nově příchozím poskytla podporu pro znovuosídlení a obdělávání tohoto území, stejně jako výuku ruského jazyka a písma. Ve stejnou dobu se vydali osídlovat toto území obyvatelé severní Besarábie, sedláci prchající z Ruska před nevolnictvím, němečtí osadníci z Varšavského knížectví a další. Gagauzové osídlili Avdarmu, Komrat, Kongaz, Tomai, Sizmičioi a další nogajské vsi ve střední části buďjacké oblasti. Netrvalo dlouho, a tito noví osadníci pak přetvořili vyprahlé stepi v úrodný zemědělský kraj.
S výjimkou pětidenní nezávislosti v zimě roku 1906, kdy rolnické povstání vyhlásilo autonomní Komratskou republiku, Gagauzanům vládla Ruská říše, po první světové válce Rumunsko a po druhé světové válce Sovětský svaz. Během vlády sovětů Gagauzané neměli žádnou politickou reprezentaci, kulturní projevy byly rovněž omezeny. Během osmdesátých let 20. století zůstal gagauzský nacionalismus pouze intelektuálním hnutím, ale ke konci dekády počal s úpadkem sovětské moci sílit.
Roku 1988 se aktivisté gagauzské inteligence spojili s dalšími národnostními menšinami a vytvořili hnutí pod názvem Gagauzský lid. O rok později uspořádal Gagauzský lid své první shromáždění, jež přijalo rozhodnutí o vytvoření autonomního území v jižním Moldavsku s Komratem jako hlavním městem. V srpnu 1990 se Komrat prohlásil za autonomní republiku, avšak moldavský parlament toto prohlášení anuloval jako neústavní. Gagauzské národní hnutí zesílilo poté, co byla jako úřední jazyk Moldavska přijata rumunština. Multietnické obyvatelstvo jižní Moldávie tak ztratilo důvěru v ústřední kišiněvskou vládu a odhodlalo se k vyhlášení nezávislosti svého regionu.
Související
Podněsterská. Moldavská. RuskáAž 23. prosince 1994 přijal parlament Republiky Moldavsko Zákon o zvláštním právním statutu Gagauzska, jenž dal Gagauzsku právo nezávisle spravovat záležitosti svého politického, ekonomického a kulturního rozvoje a ukončil tak trvající napětí mírovým způsobem. Toto datum je dnes také gagauzským národním svátkem. Mnoho evropských i světových organizací zabývajících se lidskými právy považují Gagauzsko za model úspěšného řešení etnických konfliktů, příklad vskutku hodný následování.
Během následujícího referenda, jež mělo určit přesnou podobu gagauzsko-moldavských hranic, vyjádřilo svoji touhu být zashrnuto do autonomního gagauzského území 30 sídel, zahrnujících 3 města a 27 vesnic. Roku 1995 se konaly první volby do zastupitelských orgánů. Jako první guvernér (baškan) byl zvolen George Tabunšik, předsedou Lidového shromáždění se stal Peter Pašali.
Nyní blíže o politickém a legislativním uspořádání Gagauzska. Gagauzsko je spravováno v podle ústavy Republiky Moldavsko, Zákona o zvláštním právním statutu Gagauzska a republikových a místních zákonů přijatých gagauzským parlamentem. Ten se nazývá Lidové shromáždění a má právo vytvářet a ratifikovat místní legislativu. Každé sídlo v Gagauzsku je v něm zastoupeno alespoň jedním poslancem. Baškan Gagauzska je volen na čtyřleté funkční období a je členem vlády Republiky Moldavsko.
Gagauzsko rovněž přijalo své vlastní státní symboly zahrnující státní znak, státní vlajku a státní hymnu, jež jsou užívány společně s národními symboly Republiky Moldavsko. Současná státní vlajka s pruhy a hvězdami, o jejíž oficiální interpretaci se mi nic bližšího nepodařilo zjistit, nahradila neoficiální tyrkysovou zástavu, na níž byla zobrazena černá vlčí hlava ve žlutém, černě lemovaném kruhu.
Na závěr alespoň pár slov o hlavním městě Gagauzska. Vzniklo během osmanské nadvlády ke konci 17. století jako malá vesnice podél řeky Yalpug. Podle legendy je název města odvozen z tureckého komur-at, to jest „černý kůň“. V těch časech se ve vsi konal veliký koňský trh a rovněž dostih. Pověst praví, že černý kůň patřící místnímu boháči vyhrál prestižní závod a jeho majitel pojmenoval na paměť vítězství nově založenou vesnici Komur-at. To je verze gagauzského buditele Michaila Čakira, jiní historikové se domnívají, že jméno Komrat lze vysledovat až do dávné minulosti kočovných Gagauzů.
Komrat se nachází na křižovatce cest Kišiněv-Cahul-Bukurešť a silnic Beltsi-Ceadir-Lunga-Oděsa. Řeka Yalpug rozděluje město na dvě stejně veliké části s většinou obyvatel žijících na úbočí tří velikých kopců. Roku 1991 byla v Komratu založena první vysoká škola v jižním Moldavsku – Komratská státní univerzita, jež poskytuje Gagauzům možnost poznávat a rozvíjet svůj unikátní jazyk, kulturu a historii. Pro nás může být zajímavé, že komratská univerzita sestává ze čtyř fakult a v současnosti ji navštěvuje více než 1,500 studentů.