Obchod s lidmi vnímáme jako celospolečenský problém Rozhovor s Jasminou Dimiškovskou, koordinátorkou makedonské pobočky organizace La Strada

Ivana Skálová

Za účelem prevence mezinárodního zločinu obchodování se ženami byla v roce 1995 založena mezinárodní nevládní organizace La Strada. Dnes její síť sdružuje kromě zakládajícího Nizozemí i osm zemí střední a východní Evropy – Bělorusko, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Českou republiku, Makedonii, Moldavsko, Polsko a Ukrajinu. Koordinátorce makedonské pobočky jsme položili několik otázek při příležitosti její návštěvy v ČR a vystoupení u kulatého stolu Rádia Svobodná Evropa.

 V čem spočívá spolupráce makedonské La Strady s jejími „sesterskými“ organizacemi?Země sítě La Strada spolupracují navzájem, každý člen spolupracuje s ostatními členskými zeměmi při výměně informací, při repatriaci obchodovaných osob, při asistování obětem obchodování a tak dále. Také vypracováváme společné plány regionální činnosti v oblasti boje proti obchodování s lidmi.

Jak se vám daří spolupracovat se státními orgány či institucemi?Makedonie je v oblasti specifická tím, že jako první z balkánských zemí vypracovala národní akční plán boje proti obchodování s lidmi. Vytvořili jsme komisi, v níž spolupracují vládní i nevládní organizace, a to na záviděníhodné úrovni, protože na počátku bylo těžké s vládními institucemi vůbec navázat kontakt. Naše spolupráce začala před čtyřmi lety a spolupracujeme na konkrétních případech i prevenci, navzájem si vyměňujeme informace. Makedonie je také první z balkánských zemí, jež uvedla do provozu vládní středisko, kde jsou ubytovány oběti obchodování, zpravidla po dobu, než jim jsou vyhotoveny nové dokumenty. Poté se vracejí domů.

ČR stále ještě neratifikovala Palermský protokol (dokument o prevenci, potírání a trestání obchodování s lidmi přijatý roku 2000), Makedonie jej ratifikovala letos. Není to trochu pozdě?Ano, letos v září… Je to trochu pozdě, ale my jsme tuto konvenci podepsali a začali implementovat v podstatě ihned, aby makedonský postup odpovídal evropským standardům. Pozdější ratifikace nic nemění na tom, že k naplňování ustanovení Palermského protokolu již docházelo.  Význam podpisu Palermského protokolu spočívá pro Makedonii v tom, že jeho ustanovení se stala základem pro vládní politiku v této oblasti, jakéhosi národního plánu boje proti obchodování s lidmi. Zároveň se stal základem pro změny v právním řádu tak, aby jeho definice postihovala problém obchodování komplexně, a takto je dnes zakotvena v makedonském trestním zákoníku.Ratifikace je jedna věc, ale skutečné uvedení do praxe vyžaduje mnoho peněz, úsilí a lidských zdrojů především ze strany vlády. A Makedonie je malá a velmi chudá země…

Z kterých zemí pocházejí nejčastěji osoby obchodované do Makedonie?Největší počet obětí pochází z Rumunska, dále z Moldavska, Ukrajiny, Běloruska, Bulharska. V posledních dvou letech jsme jako obět obchodování evidovali i jednu českou státní příslušnici.

Je vaše země z větší části cílovou zemí, nebo pouze tranzitní?Makedonie je zemí cílovou i tranzitní. O přesných počtech obětí ovšem neexistují oficiální údaje, protože naše policie nemá dostatečně rozvinutou spolupráci s policiemi okolních zemí.Pokud však oběti nemají to štěstí, aby byly v rámci policejní akce vysvobozeny z nočních klubů, hotelů a podobných zařízení, buď v nich dále zůstávají nebo se dostávají dále do Itálie, Albánie, Kosova či do Řecka.

Jaké jsou perspektivy vaší práce, myslíte, že se věci vyvíjejí k lepšímu?Můj osobní názor je, že nyní panuje jakési ticho před bouří. V první polovině letošního roku bylo v našem tranzitním středisku ubytováno pouze šest obětí, což někteří hodnotí jako úspěch naší práce a domnívají se, že jsme již v tomto boji zvítězili. Já mám však obavy z toho, že se kriminální struktury pouze stáhly „pod zem“… Obchodování s lidmi se z nočních klubů stáhlo do soukromých bytů a domů, je mnohem hůře odhalitelné a je mnohem těžší jeho oběti ochránit. Navíc dnes máme dost důkazů o jakémsi „interním“ obchodu. Na západě a jihovýchodě země, které jsou posety městečky a vesnicemi, obchodování za účelem využití v „sexuálním průmyslu“ rapidně vzrostlo. Souvisí to s celkovými ekonomickými a sociálními podmínkami v zemi, s mobilitou obyvatelstva a mnoha dalšími faktory. Až se nám podaří tyhle struktury rozbít, budeme mít jistě mnohem víc práce než v minulých letech.

Jaké místo zaujímá obchodování s lidmi mezi ostatními problémy, které současnou Makedonii sužují?Je to problém poměrně zásadní. Začalo se o něm vážněji diskutovat někdy v roce 1997. Dnes se povědomí o něm u institucí a vládních i nevládních organizací neustále zvyšuje a dá se říct, že jde o téma v celé společnosti poměrně známé. Do roku 2000 lidé nerozlišovali mezi obchodováním s lidmi a prostitucí, což byl ale problém celosvětový.Rozšíření problematiky na všechny formy exploatace je dnes reflektováno i v Makedonii. Ta je dnes zemí původu nejen žen, ale i mužů a dětí obchodovaných na nucené práce například v zemědělství, zvláště do Řecka a dalších sousedních zemí, za účelem prodeje orgánů a tak dále. Je to tedy vnímáno jako velký společenský problém, který se však netýká jen Makedonců, ale i menšin – Albánců, Romů, kteří byť pocházejí z odlišného sociálního prostředí a tradic, jsou také součástí tohoto komplexního tématu.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *