Online encyklopedie migrace aneb vytáhnout vědu z poslucháren do ulic

Mít stereotypy a předsudky není projevem zlého rasismu. Lidské vědomí má přirozené instinktivní sklony jevy kolem nás zvěcňovat, projektovat do neznámého naše vlastní představy. Jednotlivý člověk nikdy není věcí a není určován kolektivní charakteristikou nebo podstatou, zobecňování nám ale pomáhá v neznámých a vzdálených věcech se orientovat. Tyto obecné obrazy poté koriguje vzdělání jako poznání pravdivého kontextu lidí, případně bezprostřední osobní setkání s lidmi samotnými, je-li to možné. Soudit druhé lidi není zlé, zlé je pouze soudit je předem a nespravedlivě. Otázkou tedy není, jak netíhnout ke stereotypizaci lidí, ale jak mít dostatek pokory a snahy nechat se vzdělávat, být připraven svůj názor v případě potřeby upravovat i vůbec být ochoten uvažovat racionálně. Vedle poptávky jde pak o dostatečnou nabídku vzdělávání.

Právě tzv. Migrační krize v roce 2015 plně vyjevila nejen možnosti manipulace s informacemi a malou schopnost mediální gramotnosti, ale také problém zásadního nedostatku znalosti kontextu jevů u celoevropské široké veřejnosti, tj. pomyslného celoživotního vzdělávání každého z nás (nechci mluvit o problémech školství). Dramatická situace vyvolávala logicky extrémně zrychlený a nepřehledný tok dílčích informací, které vyžadovaly takřka neustálé vyhledávání a zaznamenávání všech událostí, což bylo náročné i pro zkušeného novináře, natož laika, v jehož popisu práce rozhodně není a nemá být neustálé vyhledávání a kritické zpracovávání všech informací. Pominu-li zkreslující informace, kolem neustále proudilo také nepřeberné množství ověřených fakt: dostatečně kvalitní zpravodajskou práci stále odváděly zahraniční redakce veřejno-právních médií, neziskové organizace přinášely pravidelně monitorující zprávy o humanitární situaci docela neznámých uprchlíků nebo nejpreciznější statistiky, a několik tisíc evropských dobrovolníků vyprávělo svědectví o setkání s těmito lidmi na srbských loukách. Fakta jako dílčí informace ale bylo třeba interpretovat a správně zasadit do celistvého obrazu skutečnosti. I proto u běžných lidí (myšleno ne novinářů ani expertů v tématu) přirozeně vznikaly zkreslené představy vystavěné pouze na zkratkách několika zachycených informací a na dojmech. V této situaci měla sehrát svou klíčovou roli evropská akademická obec, která by vysvětlovala tolik potřebný kontext situace a těchto lidí: odkud přišli, co se děje v jejich zemích, jaká byla situace v přeplněných tureckých uprchlických táborech, proč se vydali na nebezpečnou cestu nebo proč směřovali výhradně do Německa a Skandinávie. Až poté jsme měli soudit individuální osoby podle jejich jednání.

Malou snahou řešit problém nedostatečného odborného hlasu v mediální sféře a ve veřejnosti je nový projekt Online encyklopedie migrace, který před půlrokem založili studenti při Karlově Univerzitě ve snaze vtáhnout strategicky důležité humanitní a sociální vědy opět do veřejné debaty. Nový dlouhodobý projekt je stále teprve na začátku a značně limitován možnostmi dobrovolnické práce, jeho cílem je ale vytvořit po vzoru jiných výkladových slovníků internetový, interaktivní a odborně-popularizační slovník fenoménu migrace a aktuálních politicko-společenských jevů v Evropě a regionech, odkud vždy v konkrétním čase směřuje nebo dříve směřoval do Evropy migrační proud lidí. Studuje daný migrační tok, její příčiny, dopady, širší souvislosti i teoretický rámec problémů. Tato encyklopedie nechce vytvářet další kampaňový think-thank, suplovat práci médií ani nahrazovat velmi širokou a otevřenou internetovou encyklopedii Wikipedii, chce ale vytvořit postupně mezinárodní univerzitní platformu, kde se pomocí standardní vědecké práce laikům vysvětluje kontext vždy v daném roce aktuálních jevů podle zmíněného kritéria. Webová platforma pracuje s interaktivní mapou Evropy a přilehlých regionů, kam se v hierarchicky seřazených vrstvách vnáší krátká a srozumitelná analytická nebo výkladová hesla z celého spektra různých humanitních a sociálních věd, které se web snaží vzájemně propojit. Texty má doprovázet také široký soubor ilustračních materiálů (natočené příběhy migrantů, přeložené výkladové animace nebo krátké dokumentární filmy aj.). Tento dlouhodobý výkladový nástroj by se nakonec jednou mohl stát pomyslnou «křižovatkou», kde budou v dalších vrstvách webu k dispozici a vždy okomentované také veškeré monitorující zprávy lidsko-právních neziskových organizací (Amnesty International, UNHCR, Komisař OSN pro lidská práva aj.), jiné vzdělávací projekty akademiků i jejich odborné studie v plném rozsahu. Encyklopedie nebude přinášet názory a řešení, bude ale dlouhodobě poskytovat široký popis, analýzu a výklad vždy aktuálních jevů, včetně jejich příčin a dopadů.

Tímto způsobem chce Online encyklopedie migrace dnes studovat také aktuální jevy spojené s migrací ze zemí východní Evropy do EU: vychází se od popisu politické, právní, ekonomické i společenské situace v Rusku, na Ukrajině, Bělorusku nebo zemích Kavkazu a střední Asie, následně se hlouběji studují historické i kulturní kořeny situace, která je příčinou dané migrace. Online encyklopedie migrace tak není pouze encyklopedií migrace jako takové, ale spíše encyklopedií současného politicko-společenského světa nahlíženého prizmatem migrace.

Encyklopedie nyní obsahuje pouze velmi hrubou základní kostru hesel, měla by být ale postupně i díky nutné profesionalizaci rozvíjena v dalších letech tak, aby mohla v každém roce sloužit novinářům, politikům, studentům a učitelům středních a vysokých škol i celé široké veřejnosti v ČR i zemích EU jako kvalitativní nástroj, který bude vždy «po ruce», a na který se bude možné odkazovat. Autorem projektu je nezisková organizace Online encyklopedie migrace, z.s. ve spolupráci s několika českými i postupně zahraničními univerzitami a českým mediálním partnerem HlidaciPes.org. Autory všech hesel ale budou vždy sami akademici, studenti specializující se na daná témata ve spolupráci s jejich akademiky jakožto recenzenty , nebo jiní specialisté v oboru. V tomto může být Encyklopedie migrace skutečně výhradně společnou prací celé akademické obce v ČR i zahraničí.

Vzdělávání není a nemá být nějakým garantem soucitu a solidarity k lidem, má být pouze nutným předpokladem pro možnost vzájemného pravdivého poznávání se, dialogu, soudu i případné integrace, která je vždy oboustranným společenským procesem. Nereagovat ale dostatečně na falešné a příliš silné stereotypy může znamenat konec svobodné a pluralitní společnosti vůbec. Jako členové akademické obce tak nesmíme opomíjet naši morální, občanskou i společenskou zodpovědnost, jelikož prázdné místo po vědě může kdykoliv zaujmout něco jiného, co vědou není.