Ivana Skálová
Dne 18. března proběhla v prostorách Polského institutu v Praze panelová diskuze na téma Demokratizace na Ukrajině: možnosti česko-polské spolupráce. Jejími hosty byli poslankyně Evropského parlamentu Grażyna Staniszewska, senátor Edvard Outrata, velvyslanec ČR na Ukrajině Karel Štindl, politologové Grzegorz Gromadzki a Rafał Sadowski, poslanec Sejmu a místopředseda Polsko-ukrajinské parlamentní skupiny Marek Kuchciński, poslanec Petr Mareš a novinářka Petruška Šustrová. Následující příspěvek se pokusí stručně shrnout to zásadní, co zde zaznělo.
Přestože tématem měla být česko-polská spolupráce při demokratizaci Ukrajiny, nepodařilo se diskuzi udržet zcela v jeho rámci. Většina diskutujících dřívě či později sklouzla k doznívajícím událostem loňského roku na Ukrajině, nejnovějšímu vývoji, vztahům mezi východem a západem země či vztahy Ukrajiny a Evropské unie.
Senátor Eduard Outrata uvedl, že jako jeden z hlavních problémů Ukrajiny poslední doby vnímá právě udržení národní celistvosti. Hovořil o nutné opatrnosti při zdůrazňování národních tradic, které však zemi nezasahují na celém území stejně. Jedná se především o rozdílnou mentalitu západních oblastí, které byly součástí Rakousko-Uherska a oblastí východních.
Karel Štindl označil tento problém za „džina vypuštěného z láhve“ východními regiony během tehdejší volební krize a za jeden ze signálů potřeby vytvoření celoukrajinské politické scény. Nebezpečí, že vznikne několik silných regionálně identifikovaných stran, je poměrně velké. Nelze totiž zapomínat na to, že podpora voličů kandidátovi Viktoru Janukovyčovi byla v těchto oblastech velmi významná, hovoří se až o 11,5 milionu hlasů. Názorům na nebezpečí rozpadu Ukrajiny, byť jen politickému, oponoval Marek Kuchciński tím, že politici z východních regionů se nyní spíše snaží o kompromis s vítězným Juščenkem, bez něhož by v podstatě nemohli působit. Uvědomují si, že jejich pole působnosti je mnohem větší v rámci celého státu, než na případném odděleném území.
Diskutující se shodli na tom, že především ve stabilizaci ukrajinské politické scény je velký prostor pro pomoc z české a polské strany. Podle Karla Štindla má však Polsko větší počet intelektuálů a politiků, kteří Ukrajinu znají lépe, a proto jejich pomoc bude pravděpodobně účinnější. I česká strana má však jisté zkušenosti s vytvářením politického spektra a i zkušenosti získané vstupem do NATO a EU zde mohou být přínosem.
K otázce znalosti ukrajinských poměrů a informovanosti o událostech na Ukrajině vyslovil zajímavý postřeh Petr Mareš, když porovnával počet zmínek o Ukrajině v polském tisku a našich médiích. Český přístup popsal takto: „My jsme v televizi viděli centrum Kyjeva (…), ale kvalita té informace spočívala pouze v tom, že jsme asi patnáctkrát za sebou slyšeli, že atmosféra je velmi podobná atmosféře u nás v listopadu – ale co se tam děje, to se český divák, pokud neměl možnost se informovat jinde, nedozvěděl.“
Myroslav LajukMédia v období politické krize zmínila také Grażyna Staniszewska, která ale hovořila o médiích ukrajinských. Ta hrála zásadní roli v prezidentské kampani především na východě země, kde např. převažují ruskojazyčné noviny redigované v Moskvě, s jednotlivými reginálními přílohami. Velký vliv tu má i ruská státní televize, místní gubernátoři totiž v podstatě znemožnili vysílání opozičních kanálů. Rusové na východě Ukrajiny tak neměli možnost získat takové informace jako třeba rusky mluvící obyvatelé Kyjeva. Navíc místní „agora“ na Náměstí nezávislosti byla místem, kde se informace předávaly bezprostředně.
Velmi diskutovaným tématem byly vztahy Ukrajiny a Evropské unie. Eduard Outrata považuje za zásadní vlastní pocit Ukrajinců, že jejich země je na cestě do Evropské unie. Jakékoliv opačné signály a pochybnosti o perspektivě sjednocení Evropy považuje za kontraproduktivní. Dnes je podle jeho slov patrná změna evropského přístupu k přijímání nových členů oproti 80. letům, kdy byly nadšeně přijímány Řecko, Španělsko a Portugalsko. Přestože je Ukrajina zemí velkou a svým způsobem zaostalou, Evropská unie by si měla umět vytvořit takovou pozici, aby ji integrace velkého národa neohrozila. Poslankyně Staniszewska přidala svůj názor, že Evropská unie neměla ponětí co způsobí tím, když přijme státy zpoza železné opony. Je zřejmé, že po přijetí prvních osmi z těchto států budou následovat další a staří členové Unie jsou tím náhle zaskočeni. Staniszewska zmínila také slova belgické kolegyně z Evropského parlamentu, která zřejmě velice pregnantně vyjádřila podstatu problému, totiž: „Vy to (rozšíření EU o Ukrajinu) proklamujete a my to musíme zaplatit“. Jde tedy svým způsobem o obranu bohatých států proti chudším, které chtějí také zbohatnout.
Evropské unie se v tomto směru zastal velvyslanec Štindl. Západoevropské státy si podle něj v těžké konfrontaci se Sovětským svazem, Polskem, Československem a dalšími státy bloku vytvořily hospodářské společenství a posléze Evropskou unii, která se řídí jistými pravidly, takže jejich obavy jsou zcela pochopitelné. Ukrajinci by si ale měli uvědomit, že už sama cesta k systémovým prvkům jako jsou tržní ekonomika, právní stát či demokracie evropského typu je velmi cenná bez ohledu na to, zda na jejím konci bude přijetí do Unie či nikoliv.
K otázce naší pomoci Ukrajině na této cestě je zajímavé zmínit slova Gregorze Gromackého, který upozornil na to, že lobbingu ve prospěch Ukrajiny se v evropských strukturách účastní pouze Polsko, Litva a Maďarsko. Je pro něj velmi překvapivé, že v této skupině chybí Česko a Slovensko. V Unii se vytvořily v podstatě dvě silné skupiny států, jedna ukrajinské připojení silně podporující, druhá zásadně odmítající. Zbytek jsou země, které nezaujaly stanovisko, nýbrž vyčkávací postoj, a mezi nimi je mimo jiných také Česko. Podle senátora Outraty je však prvořadým úkolem postkomunistických zemí v EU, aby se obavy z dalšího rozšíření nestaly všeobecným hlasem v Unii. Co se týká Ukrajiny konkrétně, Gromacki dodal, že důležitý bude další vývoj – pokud se jí bude dařit, počet příznivců připojení jistě vzroste, neboť podle jeho názoru už oranžová revoluce ukázala, že Ukrajinci Evropany jsou.