Osud Českého koutku v Kladsku

Zdeněk Víšek

Dějiny našeho národa nejsou pouze dějinami Čechů a Moravanů, kteří dnes v počtu více než deseti mi­li­onů žijí na území České republiky, ale také historií po­četných i méně početných národnostních menšin, které si dosud v několika evropských státech i v zámoří udržují vědomí svého českého původu.

Česká řeč je dosud živá mezi etnickými Čechy v rumunském Banátu, české školství stále existuje v oblasti chorvatského Daruvaru a v hlavním městě Rakouska dosud vychází menšinový tisk. Krajanské hnutí je aktivní ve Spojených státech i v Kanadě. Tlaku přirozené asi­mi­lace dokonce odolává i česká menšina ve vzdálené Ar­gentině. Naopak české osídlení ukrajinské Volyně za­niklo v důs­ledku událostí druhé světové války, neboť po jejím ukončení došlo k poválečné repatriaci volyňských Čechů do staré vlasti.

Válečné a hlavně poválečné události rovněž předzname­naly zánik české menšiny na území dnešního polského Kladska, kde v tzv. Českém koutku, na dohled českých hranic u Náchoda, žila po staletí osobitá česká etnická skupina. Zatímco české menšiny v zahraničí vznikaly v důsledku ekonomické migrace v 19. a ve 20. století, české etnikum v Kladsku bylo zajímavým příkladem pů­­vod­ního his­torického osídlení. Toto české osídlení Klad­ského výběžku před rokem 1938 představovalo také je­­diný příklad, kdy česká jazyková hranice přesahovala českou historickou hranici, jež se roku 1918 stala státní hranicí nově utvořené Československé republiky.

Kladsko a český stát

Kladsko, historické území mezi Orlickými a Rychlebskými horami, bylo součástí českého státu již od konce 10. sto­letí. Kladsko si však v rámci Čech udržovalo určité samosprávné postavení, což dokládá i existence vlastního sněmu. Od 13. století přicházeli do země na pozvání českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II. němečtí kolonisté, kteří postupně mění národnostní charakter Kladska ve prospěch německého etnika.

Město Kladsko (německy Glatz, polsky Kłodzko), které se nalézá v samém středu stejnojmenného regionu, se­­­hrálo významnou politickou roli za vlády Jiřího z Po­dě­­brad. Český král roku 1462 povýšil Kladsko na suve­rénní hrabství, součástí českého státu však zůstávalo i nadále.

V kladském chrámu Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1364 pohřben první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. O někdejším českém vlivu ve městě Kladsku svědčí také barokní sochy českých světců sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, jež tvoří sochařskou výzdobu zdejšího gotického mostu, vzdáleně připomínajícího pražský Karlův most. Další připomínkou české minulosti Kladska je městský znak, jemuž dominuje dvouocasý bílý lev v červeném poli.

Roku 1578 vydal císař a král Rudolf I. nařízení o ne­od­lučování Kladska od Čech. Součástí českého státu pře­­stalo být Kladsko roku 1742, kdy bylo po vojenské po­rážce císařovny Marie Terezie – společně s téměř ce­lým Slezskem – anektováno vítězným Pruskem. Roku 1871 se pak stalo součástí sjednoceného Ně­meckého císařství.

Český koutek v Kladsku

Po pruské anexi roku 1742 bylo Kladsko postupně ger­manizováno a český živel byl postupně zatlačován k ny­nější česko-polské hranici na jihozápadě Kladska. V této části Kladského výběžku, která je dosud oz­na­čována jako Český koutek (něm. der Böhmische Winkel, polsky Kątek Czeski) se až do konce druhé světové války udržela čeština jako jazyk každodenní komunikace, přes­tože roku 1870 byly pruskými úřady uzavřeny všechny české školy v Kladsku. Čeština byla rovněž vytlačena z kostelů a bohoslužby se konaly pouze v něm­čině.

Na počátku 20. století konal v Kladsku své etnografické výzkumy spisovatel a folklorista Josef Štefan Kubín, který prostor Českého koutku (40 km²) vymezil následujícími deseti obcemi a osadami: Slaný, Březová, Žakš, Blažejov, Velká Čremná, Jakubovice, Stroužné, Buko­vina, Nouzín a Ostrá Hora. Jediným měs­tečkem v Čes­kém koutku byla Chudoba (německy Bad Kudowa, polsky Kudowa-Zdrój). Toto lázeňské místo bylo však v době Kubínových výzkumů již z větší části poněmčeno. Josef Štefan Kubín zachytil jazyk, zvyky a tradice místních Čechů ve svých četných knihách a studiích – Po­vídky kladské (1908), Lidomluva Čechů kladských (1913), Kladské písničky (1925) a České Kladsko (1926).

Češi v Kladsku před druhou světovou válkou

 Celkový počet Čechů v Kladsku v 18. a 19. století je možno pouze odhadovat, ale mohl dosahovat až několika desítek tisíc. Roku 1902 zde Kubín napočítal celkem 5250 osob českého původu. Úřední říšské prameny roku 1910 zaznamenaly 10 557 osob, pro něž byla čeština mateřským jazykem.

Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 někteří výz­namní představitelé české kultury (Alois Ji­rásek, F. X. Šalda a v neposlední řadě i Josef Štefan Kubín) požadovali připojení Kladska či alespoň Českého koutku k Československu. Tento požadavek oficiálně vznesl na mírové konferenci v Paříži 5. února 1919 i mi­nistr za­hraničí Edvard Beneš. Vítězné velmoci z první světové války ale nebyly nakloněny změnám českých historic­kých hranic. Avšak ani sami kladští Češi o při­pojení k ČSR neusilovali, neboť memorandum žádající ná­vrat Českého koutku do Čech nikdo z nich v lednu 1919 ne­podepsal. Více než sto padesát let trvající germani­zace učinila z kladských Čechů do značné míry loajální ob­čany německého státu.

Podle německých úředních zdrojů žilo roku 1925 v Kladsku 5889 Čechů. Oficiální statistické údaje z roku 1933 – tedy z doby po převzetí moci nacisty – vykazovaly 2890 osob české národnosti. Jejich skutečný počet byl však nepochybně vyšší. Roku 1937 bylo nacistickými úřady nařízeno důsledné poněmčení všech názvů českých obcí v Kladsku. Nacistické moci nebyl dokonce přijatelný ani německý název Schlaney ryze české obce Slaný, neboť v něm příliš za­znívalo její původní české jméno. Proto tato vesnice, ležící v těsné blízkosti československých hranic, byla přejmenována na Schnellau. Stejně tak byla přejme­no­vána například i obec Stroužné, jejíž německé jméno Straußeney bylo změněno na více německy znějící Straußdörfel.

Postavení českého obyvatelstva se výrazně zhoršilo v době druhé světové války, ale až její konec nečekaně přinesl kladským Čechům dosud nepoznané utrpení.

Vývoj v Kladsku po roce 1945

Porážka Německa v květnu 1945 a následné připojení bývalého pruského Slezska včetně Kladska k polskému státu postavilo místní Čechy do zcela nové situace. Z Kladska začala nová státní moc vyhánět ně­mecké obyvatelstvo a do země začali ihned přicházet polští osídlenci, kteří ztratili své domovy na východě Polska. Polské úřady tehdy kladským Čechům začaly za­bavovat jejich majetky včetně nemovitostí, které pře­dávaly polským repatriantům. Čechům byly rovněž odpírány potravinové lístky a mnozí z nich byli polskými policej­ními orgány dokonce uvězněni či se stali obětí fyzických útoků.

Neskrývaným záměrem polských úřadů bylo při­nutit kladské Čechy k útěku do Československa. Od září 1945 do dubna 1946 opustilo Kladsko pod nevybí­ravým nátlakem 1811 Čechů, kteří našli nové domovy především na Náchodsku a Hronovsku. Počet čes­kých uprchlíků se do června 1947 zvýšil na 2709 osob. Někteří Češi odešli či byli odsunuti společně s kladskými Němci také do západních okupačních zón v Německu. V Českém koutku zůstalo po válce asi 1500 Čechů, kteří se ocitli v nejistém právním a ekonomickém postavení.

Na obranu kladských Čechů se opakovaně postavila čes­koslovenská vláda i české veřejné mínění. V prosinci 1945 byl v Praze založen Svaz přátel Kladska, jehož vý­konným předsedou byl zvolen významný literární kritik a účastník protinacistického odboje Václav Černý, rodák z Jizbice u Náchoda. Již v létě 1945 vedl Černý na Pražský hrad delegaci kladských Čechů, kteří u prezidenta Beneše požadovali připojení Kladska, pří­padně pouze Českého koutku k Československé repub­lice. Tyto snahy kladských Čechů, které byly podporo­vány i čes­koslovenskou vlá­dou, však narazily na prudký odpor Polska a nesetkaly se ani s pochopením vítězných vel­mocí, pře­devším Sovětského svazu. Postupimská konference v srpnu 1945 potvrdila polskou správu nad bývalými německými územími, tedy i nad Kladskem. Dne 10. března 1947 byla ve Var­šavě uzavřena českoslo­­ven­sko-polská smlouva, v níž čes­ko­slovenská vláda uznala nové poválečné státní hranice.

V důsledku této smlouvy byla jako určitý polský ústupek v Chudobě zřízena česká škola. Tato jediná česká škola v Kladsku byla však již o sedm let později pro nedostatek žáků uzavřena. Počet česky mluvících občanů začal v důsledku přirozených demografických změn, asi­mi­lace a migrace výrazně klesat.

Etnograf a pokračovatel díla J. Š. Kubína Jaromír Jech při svých folkloristických výzkumech v Čes­kém koutku v listopadu 1957 napočítal asi 500 česky ho­vořících obyvatel. Časopis Lidé a země v roce 1984 počet v Kladsku žijících Čechů odhadl na několik desítek.

Český koutek dnes

Stopy české přítomnosti v Českém koutku jsou překva­pivě patrné i dnes, třebaže v uply­nulých de­setiletích došlo k faktickému zániku zdejší kdysi po­měrně početné české menšiny. Podle posledních etno­grafických výz­kumů Kristýny Hladíkové z Karlovy univerzity v Praze zde v roce 2004 žily poslední čtyři klad­ské Češky. I když někteří místní občané, například ve Slaném (Słone), v Chudobě a ve Stroužném (Pstrążna), češtinu poměrně dobře ovládají, nejde o potomky kladských Čechů, nýbrž o rodilé Poláky, kteří v minulých letech dojížděli či stále dojíždějí za prací do České republiky.

Výrazné svědectví o přítomnosti Čechů v této části Pol­ska ovšem podávají – možná poněkud symbolicky – náhrobní kameny s četnými českými jmény na hřbi­to­vech ve Slaném, v Chudobě, Čremné (Czermna) a ve Stroužném. Jména jsou na náhrobcích většinou uvedena v poněm­čené podobě – poměrně rozšířená jsou zde jména Bartonitschek, Be­nesch a Lelek. Z náhrobků je možno někdy také zběžně vyčíst i dílčí momenty jednotlivých lidských osudů místních Čechů – Hier ruht in Gott Franz Stuchlik, Machtgrund 1853-1940 či Maria Gebauer, geb. Paulitschek 1855-1938. Označení hrobů je někdy strohé, avšak i skromné údaje mají vypovídací historickou hodnotu – Anna Skoda 1922-1943, Adolf Ro­kytensky 1882-1953, Anna Sadlo 1910-1971… Některé zdejší hroby, zvláště ve Slaném, jsou označeny zcela českými jmény – Břetislav Homoláč 1885-1962, Maria Kopáčková 1889-1977…

Na hřbitovech ve Slaném a v Čremné je pak možno oje­-diněle spatřit dokonce i několik hrobů se souvislými českými texty, z nichž ten nejrozsáhlejší se nachází na náhrobku Anny Máslové v Čremné: Zde v Pánu odpočívá moje milá manželka, naše dobrá matka Anna Máslova, roz. Kubínova, naroz. 8. března 1869 ve Velké Čermné, zemř. 16. prosince 1914 ve Ždárkách. V tomto stánku tichosti, pozůstalím k žalosti, drahá matka, žena odpočívá, věčnost buď ji milostivá.

V některých obcích Českého koutku však žádné hmotné památky připomínající české osídlení dohledat nelze, na­příklad v Jakubovicích, kde však v minulosti stávala boží muka s nápisem v češtině. Některé menší vesnice či osady nebyly po druhé světové válce osíd­leny a za­nikly (Blažejov, Březová, Nouzín) nebo byly pře­mě­něny v léčebné a rekreační areály (Bukovina, Ostrá Hora).

 Český historický vliv v Kladsku nebyl před rokem 1989 v lidovém Polsku z politických důvodů příliš zmiňován, v současné době je však český podíl na rozvoji Kladska opět připomínán. Roku 1999 byl v Čremné u Chudoby od­halen památník tří kultur. Součástí tohoto památníku jsou pa­mětní desky, které v jazyce polském, českém a ně­mec­kém připomínají podíl jednotlivých etnik na rozvoji této obce slovy: Čechům, Po­lákům a Němcům, kteří přispěli k hmotnému a kulturnímu roz­voji Čremné od roku 1354. Vděční občané Čremné v roce 1999.

Zajímavou obcí s českou historií je rovněž Stroužné, vzdálené několik kilometrů od Čremné. V této obci na­lezneme mimo jiné venkovský skanzen kovářského rodu Jansů s česky mluvícími průvodci i domek jedné z po­s­ledních kladských Češek, osmasedmdesátileté paní Houškové, jež dosud hovoří archaickým kladským ná­řečím. Zajímavou připomínkou české minulosti Strouž­ného je i pamětní deska věnovaná návštěvám T. G. Ma­saryka. Na desce s polsko-českým textem, jež byla odhalena v září roku 2004, se mimo jiné uvádí: V letech 1901 a 1903 navštívil své evangelické sou­věrce v obci Stroužné a Bukovina Tomáš Garrigue Masaryk. Člověk víry, filosof, státník, první prezident Československé re­publiky v le­tech 1918-1935…

Příběh českého osídlení Kladska se na prahu 21. století definitivně uzavírá, avšak Český koutek svou minulostí stále přitahuje pozornost mnoha českých folkloristů, historiků, studentů i běžných turistů.