V další části naší malé slovanské encyklopedie si přiblížíme některá řemesla a práce, jimž se staří Slované věnovali. Převážná většina obyvatelstva se samozřejmě živila zemědělstvím, chovem domácích zvířat, rybolovem a lovem divoké zvěře. Postupně se začaly rozvíjet i nezemědělské způsoby obživy, vznikala řemesla, která se v průběhu času dále dělila na specializovanější a zaměstnávala další jedince. Nás zajímají především počátky a proto se zaměříme na raný středověk, tedy na období původní slovanské jednoty, jejího rozpadu a vzniku prvních středověkých států.
BrtnictvíChov včel v lesích, v dutinách stromů, tzv. brtích. Chovatel se nazýval brtník. Brtnictví se vyvíjelo z původního prostého sbírání medu z hnízd divokých lesních včel. Med byl v pravěku i v raném středověku velmi důležitou složkou potravy nahrazující cukr. Med i vosk byly také předmětem obchodování. Rozvoji brtnictví napomáhalo i značné zalesnění slovanských území. S rozvojem chovu včel se postupně brtnictví vydělilo jako samostatný obor. Brtě byly umístěny obvykle vysoko v kmenech stromů, což ochraňovalo včely před útoky většiny zvěře. Brtníci se do brtí dostávali pomocí ostrví, či železných půlkruhových předmětů. Místa, kde se brtě nacházely, byla ohrazena a stromy označeny. Postupem času začali staří Slované také vyrábět dřevěné úly, které byly rovněž umístěny v lesích. Nejstarším a dnes klasickým způsobem se med vybíral vykuřováním včel a následným vyjmutím pláství s medem. V raném středověku se také v některých oblastech platila medem daň.
Barvení látekJeště do raného středověku se k barvení látek ve slovanském prostředí užívalo výhradně rostlinných a živočišných barviv, o čemž svědčí celá řada archeologických nálezů. Získávala se především barva červená (z rostlin či drcením vybraných bezobratlých živočichů), žlutá (z rostlin), modrá a hnědočerná (z dubové kůry). Další kombinace pak vznikaly mísením barev.
BednářstvíVýroba nádob ze dřeva s kovovými prvky. Klasická vědra a okovy s kovovými pásky znali staří Slované už ve 3.–4. století. V raném středověku byla bednářská výroba poměrně rozšířena. Postupně se začaly vyrábět i bečky, sudy, díže, škopky a také první vodovody (Novgorod Veliký). Při výrobě těchto předmětů se užívaly obyčejné a také již specializované nástroje. Jako samostatné řemeslo se ve slovanském prostředí bednářství vydělilo patrně ještě v raném středověku.
BobrovnictvíBobrovníci tvořili specializovanou skupinu obvykle knížecích pomocníků, kteří se specializovali na práci s bobry. Stavěli si přechodná obydlí u řek v místech, kde žilo větší množství bobrů, na které dohlíželi, hlídali je před pytláky a predátory a také lovili. Bobří kůže patřily k cenným předmětům obchodu. Z bobřího ocasu se také získávala substance považovaná za léčivou. Názvy míst, kde tito bobrovníci sídlili přešly někdy i do názvů místních.
HornictvíNavazovalo na staré tradice patrně ještě z mladší doby kamenné. Dobývala se měď, cín a v pozdějších dobách i jiné kovy. První zprávy o těžbě kovů u Slovanů jsou z 10. století (Ibráhím ibn Jákúb). U balkánských Slovanů se navazovalo přímo na antické tradice, Slované východní většinu spotřeby pokrývali dovozem. Těžba kovů byla obvykle pod přímým dohledem knížete či správce. Další rozvoj těžby kovů pak souvisel s příchodem kvalifikovaných horníků ze západní Evropy od 12.–13. století.
Hrnčířství Výroba keramiky z pálené hrnčířské hlíny. Původně se keramika (ve starších dobách nepálená) vyráběla podomácku podle aktuálních potřeb. Na konci starověku se i ve slovanských oblastech začíná objevovat specializované řemeslo – hrnčířství, nejprve bez hrnčířského kruhu. U Slovanů se pod vlivem Byzance začíná z hrnčířství vydělovat výroba cihel, kachlů a tašek (od 10. stol.). Od této doby se také pozvolna začíná uplatňovat glazurování keramiky.
HutnictvíRozvíjelo se u Slovanů patrně již před naším letopočtem. Hutnictví železa souviselo s výskytem nerostů, které železo obsahují (hematit, limonit) a které se hojně na Slovany osídlených územích vyskytovaly. Sám proces tavby probíhal v hliněných i kamenných píckách cylindrického tvaru, někdy zahloubených do země. Jako palivo se používalo dřevěné uhlí. Dosahovalo se teplot přibližně 1100-1300 stupňů Celsia. Slované používali železné předměty ještě před stěhováním národů. Hutníci byli často nazýváni rudníky.
KamenictvíHrálo v hospodářství starých Slovanů poměrně menší roli. Kámen se užíval k výrobě jen některých nástrojů a předmětů – žernovy, závaží, brousky, přeslice apod. Užíval se granit, pískovec, lupek, vápenec aj. Kámen se dále používal při stavbách opevnění, svatyň či některých významných staveb, rámcově od 9. stol. u západních Slovanů a od 10. stol. u východních. Jižní Slované byli s kamennými stavbami konfrontováni již při svém příchodu.
KolářstvíVýroba kol u Slovanů navazuje rámcově již na produkci lidu lužické kultury (1400 – 300 př. n. l.). Vyráběla se kola plná a později také loukoťová. Kolářství úzce souviselo s potřebou vozů pro dopravu, pro vojenské potřeby. Koláři obvykle mívali ještě své zemědělské hospodářství.
Kovářství Ceněné řemeslo – kováři byli často chápáni také jako potencionální čarodějové, neboť pracovali s ohněm. Kováři zpracovávali železo od hutníků pro výrobu nezbytného zemědělského nářadí a zbraní. Kováři používali již ve starých dobách různé techniky práce se železem, modernější metody se objevují už od 11. stol., kdy se také profiluje většina klasického náčiní a pomůcek pro kovářskou práci. V dalších stoletích se z kovářského řemesla vydělovali specialisté na výrobu jednotlivých druhů nástrojů, nářadí či zbraní. Kováři obvykle působili v každém trochu větším sídlišti.
Východní EvropaKovotepectvíU starých Slovanů zahrnovalo výrobu ozdob ze stříbra, bronzu, olova, cínu a méně též zlata. Slované kovy odlévali (viz hutnictví) do forem. Vyráběly se ozdoby, spony, kříže, nádoby atd. Výroba se na území Bulharska a Moravy objevuje v 8. stol., u Chorvatů a Srbů v 9. stol. a u Rusů v 10. stol. Postupně vznikala specializovanější řemesla, která se věnovala jednotlivé výrobě zvlášť (zlatnictví, šperkařství aj.).
SklářstvíS výrobou skla se Slované seznámili v prvních stoletích našeho letopočtu. Nejstarší místa, kde se sklo vyrábělo, byla odkryta v Bělorusku (2.–5. stol.) a na Ukrajině (3.–6. stol.) Většího rozšíření dosáhla sklářská výroba v 8.–9. stol. a hlavně pak v 11.–12. stol. Vyráběly se především skleněné korálky, šipky, některé nádobí, kroužky apod. Sklářské výrobky nebývaly složité, umělecké kusy se většinou importovaly z rozvinutějších zemí.
Tesařství Jedno z nejstarších řemesel u starých Slovanů vůbec, neboť úzce souviselo se stavbou obydlí. Zpočátku v sobě soustředilo veškerou práci se dřevem, později se z něj vydělovala další řemesla, např. stolařství. Největšího rozvoje dosáhlo řemeslo v oblastech Podlesí, severní Rusko, Karpatech aj. Tesaři původně stavěli dřevěné konstrukce – obytné domy, hospodářské stavby, studny, svatyně, mostky, ale i konstrukce obranné – kostry valů, brány. Ke své práci tesaři používali velké množství nástrojů a nářadí. Podle vykopávek v Kyjevě, kde byla odhalena polozemnice – tesařská dílna, je patrné, že množství speciálních seker, pil apod. se používalo již v 12.–13. stol.
TkalcovstvíJe rozšířeno již od neolitu. Vyráběly se tkaniny lněné, konopné a vlněné (z ovčí vlny a kozí srsti), vlákna a provazy. Užívání tkalcovských stavů je prvně doloženo u západních Slovanů v 10. stol. Tkaly se hrubší i jemnější látky, některé se barvily, jiné nikoliv. Zprvu tkaly ženy doma, později se objevují i specialisté, kteří se tkaní věnují jako hlavní práci (od konce 10. stol.).
Výroba alkoholuKromě mléka a vody pili staří Slované i alkoholické nápoje – pivo a medovinu. Písemné doklady je zmiňují od 9. století, ale pily se již dávno před tím. Alkoholické nápoje se užívaly také ke kultovním účelům. Víno se začalo mezi Slovany šířit až s příchodem křesťanství.
Výroba kobercůRozvíjela se u Slovanů nejpozději od 10. stol. Koberce sloužily především jako ozdoby knížecích sídel a k exportu.
Výroba obuvi Úzce souvisela ještě v raném středověku s bohatstvím jednotlivce. Většina lidí chodila přes léto naboso, jen přes zimu nosili láptě pletené z lýka. Zdobená obuv z kůže doplněná i kožešinou byla určena jen pro movitější jedince, obvykle z knížecího okruhu. Produkce obuvi byla místní, jen okrajově importovaná.
Výstavba obydlíVe slovanském prostředí se obydlí i hospodářské objekty stavěly ze dřeva. Pouze v oblastech s jeho nedostatkem se používala hlína, pletené konstrukce či sláma. Práce se dřevem nebyla příliš náročná a dřevěné stavby měly slušné tepelné vlastnosti. Kámen se užíval maximálně pro stavbu sakrálních objektů, hlavně až od 10. století. Dřevěným obytným stavbám předcházely typické slovanské zemnice a polozemnice (stavby zcela či částečně zapuštěné do země).
Zpracování rohů a rohovinyObvykle kravské rohy a rohovina byly používány starými Slovany pro výrobu hřebenů (často bohatě zdobených), rukojetí, rydel, ozdobných zakončení luků apod. Výrobci těchto předmětů používali již v raném středověku řady speciálního náčiní a nástrojů. Právě na výrobcích z rohů a rohoviny se široce uplatnilo slovanské výtvarné umění.