Poetická zastavení v srdci východní Litvy

Josef Miškovský

Litva patří k zemím s velkým počtem menších měst, jejichž vzhled a atmosféra jsou provinční zpravidla v tom nejlepším slova smyslu. Jedním z takových nenápadných, příjemných a zajímavých litevských městeček je i Anykščiai, které se nachází ve zvlněné krajině východní Litvy nazývané Aukštaitija.

Jezera a bludné balvany

Krásu okolního kraje podtrhují hluboké listnaté, březové i borové lesy lemující malebný tok řeky Šventoji a jejího přítoku Anykšta, které přes Anykščiai protékají. Krajina kolem Anykščiai je bohatá také na jezera. Jsou ledovcového původu a většinou vyplňují ploché sníženiny zahrazené morénami. Východně od Anykščiai v národním parku Aukštaitija jsou na rozsáhlé plošině jezera vzájemně propojena a vytvářejí tak „jezerní labyrint“, jak bývá národní park někdy označován v turistických brožurách.

S pozůstatky po činnosti kontinentálního ledovce, který sem naposledy sahal ještě před přibližně 12-15 tisíci lety, se v krajině kolem Anykščiai můžeme setkat i na dalších místech. Pozornost návštěvníků poutají například bludné balvany. Tyto kameny o průměru až několik metrů sem byly ledovcem přivlečeny ze severu na vzdálenost stovek kilometrů. a lze se s nimi setkat i na jiných místech severní Evropy, ale i u nás.

Jižně od Anykščiai se u silničky uprostřed lesa nachází asi nejznámější litevský bludný balvan zvaný Puntukas, který svými rozměry 6,9 x 6,8 x 5,7 metru patří také k největším. Do balvanu byly v roce 1943 vytesány portréty litevských průkopníků letectví Steponase Dariuse a Stasyse Girėnase. Tito letci, kteří dlouhodobě pobývali v USA, uskutečnili v červenci roku 1933 (tedy pouhých šest let od prvního úspěšného přeletu Atlantického oceánu Charlesem Lindberghem) pokus o přelet Atlantiku bez mezipřistání. Na plánované trase z New Yorku do Kaunasu měli uletět přes 7000 kilometrů. Letadlo pojmenované Lituanica řídili bez použití navigačních přístrojů a za nepříznivých přírodních podmínek, přesto dokázali urazit téměř celou plánovanou vzdálenost. V důsledku špatné viditelnosti a pravděpodobně i technické závady se však jejich letoun zřítil nedaleko německé obce Soldin (dnes Pszczelnik na území Polska) a oba letci zahynuli. K dosažení Kaunasu chybělo pouhých 650 kilometrů letu. Darius a Girėnas se brzy stali jedněmi z největších hrdinů litevské novodobé historie a jsou zobrazeni například na bankovce v hodnotě 10 litevských litů – na rubu bankovky je pak vyobrazen jejich letoun Lituanica.

Inspirace spisovatelům

Anykščiai nabízí nebývalé „žně“ pro příznivce literární historie. Právě tajuplnost okolních lesů, říček, tůni a jezer byla zřejmě inspirací několika významným litevským spisovatelům, kteří v místě pobývali. Mezi nimi vyčnívají především osobnosti Antanase Baranauskase, Jonase Biliūnase a Antanase Vienuolise.

Antanas Baranauskas byl nejstarším z uvedené trojice literátů – narodil se v Anykščiai roku 1835, zemřel v roce 1902. I diky šíři svých aktivit byl typickým představitelem období národního obrození – kromě poezie se věnoval také matematice, lingvistice a působil též jako biskup v Sejnách (nyni Polsko). Jedno z jeho raných literárních děl, romantická poema Anykščský bor (Anykščių šilelis – dnes též název tamější přírodní rezervace) napsaná pod vlivem Mickiewiczových básní, patří k nejdůležitějším dílům litevské literatury. Prvně vyšla v roce 1861 a Baranauskas chtěl jejím napsáním (podobně jako jiní národní obrozenci v různých zemích) mimo jiné prokázat, že litevský jazyk je pro psaní poezie dostatečně bohatý. Baranauskas svými literárními díly výrazně přispěl k legitimizaci litevského jazyka a kultury. Jiný slavný litevský básník Maironis o něm proto prohlásil, že „nebýt něj, nebyli bychom ani my“. S Baranauskasovým životem a dílem se lze seznámit v muzeu, které stojí v Anykščiai v parčíku nedaleko mostu přes řeku Šventoji.

Zmíněné muzeum je věnováno nejen Baranauskasovi, ale také druhému z místních básníků Antanasi Vienuolisovi, vlastním jménem Žukauskasovi. Také on pochází z této oblasti – narodil se v roce 1882 v nedaleké vesničce Užožeriai a zemřel v Anykščiai roku 1957. Byl představitelem litevského realismu a autorem řady románů a dramat, z nichž se řada odehrává v okolí Anykščiai. Studoval na gymnáziu v lotyšské Liepāji, kde se setkal se svým vrstevníkem Jonasem Biliūnasem (1879-1907), dalším básníkem, spisovatelem a obrozencem narozeným nedaleko Anykščiai ve vesnici Niūronys. Biliūnas během svého krátkého života pobýval kromě Liepāji také v Německu, Švýcarsku a v sanatoriu v polském Zakopaném, kde zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo zahrnuje převážně poemy a krátké povídky ovlivněné vlastními životními zkušenostmi.

Turistické zajímavosti

Oblast Anykščiai vedle přírodních a literárních památek nabízí také několik turistických rarit a zajímavostí. Ve vesničce Niūronys, kde se – jak už víme, narodil básník Biliūnas, se dnes nachází nejen jeho malý památník, ale také muzeum koní. Kromě prohlídek tu nabízejí také projížďky na koních okolními lesy.

Skutečnou raritou je ale úzkorozchodná železnice spojující Panevėžys, Anykščiai a Rubikiai. Jedná se o torzo někdejší delší železnice vystavěné postupně na konci 19. a na začátku 20. století. S délkou 68 kilometrů se prý jedná o nejdelší souvislou úzkokolejku v Evropě (pravda, pokud sečteme délku dvou navazujících úseků naší nejznámější úzkokolejky mezi Novou Bystřicí, Jindřichovým Hradcem a Obrataní, dostaneme se na délku téměř 80 kilometrů). Vlak na trati dosahuje maximální rychlosti 40 kilometrů za hodinu a vzdálenost mezi Panevėžysem a Anykščiai zvládne za 1 hodinu a 40 minut. Na trati nejezdí pravidelné spoje – vlaky vyjíždějí jen při zvláštních příležitostech nebo na objednávku. Cesta touto technickou památkou umožňuje seznámit se ještě blíže s oblasti kolem Anykščiai a dokresluje její malebnost.