Jan Kravčík
Zatímco slovinský tolar je mrtvý dávno, slovenská koruna pomalu chladne a pouze nějaký čas se bude ohřívat jen v dlaních směnárníků. Na seznamu „vyhynulých“ měn se však zřejmě za nedlouho ocitnou také litevský lit, lotyšský lat, estonská a švédská koruna, bulharský lev, maďarský forint a další valuty nových i starých členských států EU. Z výše zmíněných kandidátů však pouze Pobaltí má oficiálně připravený design „národních“, tedy rubových stran euromincí.
Slovinsko
Podívejme se nejdřív na výtvarné zpracování eur země, která jej ze zemí tzv. východního bloku přijala jako první. Návrhy slovinských výtvarníků Miljenka a Maji Liculových a Janeze Boljky byly veřejnosti poprvé představeny v říjnu roku 2005. Tvoří ji celkem osm originálních návrhů pro každý z osmi druhů mincí v nominální hodnotě 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů a 1 a 2 eur. To mezi zeměmi razícími vlastní euro mince nebývá běžnou praxí – kromě Slovinska tak široký výběr motivů nabízí jen Rakousko, Řecko, Itálie a San Marino a například konstituční monarchie Beneluxu si vystačí jen s podobiznami svých panovníků.
Na jednocentové minci se nachází motiv čápa z někdejšího dvacetitolaru. Na dvoucentové minci je zobrazen kamenný stolec korutanských knížat, na pěticentové je hlavní motiv obrazu Ivana Grohara Rozsévač, který však oproti předloze místo obilí rozsévá hvězdy. Deseticentová mince ukazuje Plečnikův návrh budovy slovinského parlamentu a nápis Katedrala svobode. Dvaceticentové mince zobrazují dvojici vesele uhánějících lipicánských koní společně s nápisem Lipicanec. Padesáticentová mince pak nese kombinované vyobrazení vrcholku národní hory Triglavu, nad ním znázorněné souhvězdí Raka, v jehož astronomickém období země získala roku 1991 nezávislost, a první slova vlastenecké písně Jakoba Aljaže Oj Triglav moj dom. Na jednoeurové minci se nachází busta protestantského reformátora Primože Trubara, okolo nějž je umístěn nápis Stati inu obstati (Existovat a obstát). A konečně na dvoueurech nalezneme siluetu hlavy básníka romantizmu Franceho Prešerna a první verš sedmé strofy slovinské národní hymny Zdravljica, pocházející z jeho pera.
Užití motivu tzv. Knížecího kamene (německy Fürstenstein) na dvoucentové minci vyvolalo menší politickou rozmíšku s představiteli rakouské spolkové země Korutany. Kámen, ve skutečnosti fragment starověkého římského sloupu, který byl používán při korunovacích korutanských knížat, se nyní nachází v muzeu v Celovci (Klagenfurtu), hlavním městě rakouských Korutan. Tehdejší korutanský hejtman Jörg Haider proti použití motivu této památky protestoval, avšak tehdejší slovinský ministr zahraničí a dnešní zvláštní zmocněnec slovinského premiéra pro zahraniční záležitosti Dimitrij Rupel tenkrát odmítl se jeho protestem vážně zabývat. Mírnou kontroverzi vyvolali rovněž lipicáni, mnohými Rakušany považované za jeden ze symbolů jejich země, ale v této záležitosti zdravý rozum zvítězil a žádný oficiální protest proti „chovancům” hřebčína v Lipici nebyl podán. Zajímavostí rovněž je, že slovinská eura jsou prvními, která nesou na lícní straně upravenou mapu Evropy – ta dříve zobrazovala pouze západní část kontinentu.
Slovensko
Zatímco ražbu zhruba 230 milionů slovinských euromincí v hodnotě přibližně 80 milionů eur výběrové řízení přidělilo finské mincovně Rahapaja, Slováci si své euro mince razí sami – kde jinde než ve slavné mincovně v Kremnici. Jejich sériová ražba byla zahájena 19. srpna 2008 a jejím výsledkem je 500 milionů kusů v celkové hodnotě přes 167 milionů eur. Náměty slovenských euromincí vybrali slovenští občané ve veřejné anketě už v listopadu roku 2005 a Národní banka Slovenska jejich takřka konzervativní výběr zohlednila. Slovenské jednocenty, dvoucenty a pěticenty tak zobrazují oblíbený motiv tatranského štítu Kriváň, jehož autorem je Drahomír Zobek. Kriváň, považovaný za symbol ochrany svobody a svébytnosti slovenského národa, se nacházel už na slovenském dvacetihalíři a v dobách socialistického Československa to dotáhl až do státního znaku, na hruď českého lva. Mince v hodnotách 10, 20 a 50 centů nesou rovněž klasické vyobrazení charakteristické dominanty slovenské metropole – Bratislavského hradu. Autory tohoto námětu jsou Ján Černaj a Ivan Károly, zatímco motiv na jednoeurové a dvoueurové minci vytvořil Ivan Řehák. Je jím dvojkříž na trojvrší – tedy erbovní znamení ze slovenského státního znaku, původem z uherského znaku královského. Za pozornost stojí i zamítnuté návrhy slovenských euromincí, na kterých nalezneme například Spišský hrad, svaté Cyrila a Metoděje, kříž z Veľké Mače známý z někdejší desetikorunové mince či dvě středověká zpodobnění Panny Marie s Ježíškem.
Východní EvropaPobaltí
Málokdo ví, že Litva se již mohla stát členem eurozóny společně se Slovinskem v roce 2007. Evropská komise ji však odmítla, protože překročila pohyblivé a dle řady ekonomů sporné kriterium nejvyšší možné inflace jen o 0,07 procentního bodu. Neuspěly protesty, že kriterium, odvozené od průměru tří zemí s nejnižší inflací v celé EU (a nikoli v eurozóně!), je od základu pochybené. O nepřijetí Litvy tak rozhodla abnormálně nízká inflace v Polsku a Švédsku, kde tato nemá s eurem nic společného. EK však trvala na dodržení pravidel Maastrichtské smlouvy z roku 1992. Marně experti upozorňovali, že při samotném zakládání eurozóny nesplnilo kritérium veřejného dluhu sedm zemí včetně Itálie a Německa a že Řecko falšovalo údaje a klíčové kritérium rozpočtového deficitu nesplnilo vůbec. Litva tedy na zavedení mincí se starodávným symbolem Vytise, jehož autorem je stejně jako u současné litevské měny sochař Antanas Žukauskas, musí počkat. Současná vysoká inflace ji navíc tuto vidinu vzdálila prý až o další čtyři roky.
Také Lotyšsko a Estonsko už dávno představily své návrhy vlastních eur. Estonci byli první, už v prosinci roku 2004 u nich ve veřejné anketě zvítězil design Lembita Löhmuse, který představuje jednoduchá silueta mapy země společně se slovem Eesti a dvanacti hvězdami. Lotyši si narozdíl od svých sousedů vybrali návrhů více – na mince v hodnotě 1, 2 a 5 centů umístili malý státní znak, na mince 10, 20 a 50 centů velký státní znak a na jednoeurové a dvoueurové minci je profil tváře lotyšské dívky. Autory těchto návrhů je výtvarnice Ilze Kalniņa. I Lotyšsko však muselo své záměry na vstup do eurozóny přehodnotit a stejně jako Estonsko již termíny přijetí eura o pár let odložilo.
A kdo dál?
Také Bulhaři si už vybrali podobu svého eura. Ve veřejném hlasování v červnu 2008 zvítězilo vyobrazení tzv. Madarského jezdce – raně středověkého skalního reliéfu, který je památkou UNESCO. Maďarsko a Česko prý vyhlásí soutěž na vlastní podobu eura v roce 2009, zatímco v Polsku nedávno proběhl neoficiální konkurz organizovaný deníkem Rzeczpospolita, jehož výsledky budou předány k posouzení Polské národní bance. Bezkonkurenčním vítězem se stal symbol tzv. Bílého orla, tedy figura ze státního znaku známá i ze současných minci. Druhým, rovněž ne zpochybněným kandidátem se stala podobizna papeže Jana Pavla II. Třetí návrh, který oslovil Poláky, je logo odborového hnutí Solidarita. Pozoruhodné je, že další slavné polské osobnosti typu Koperníka, Chopina či Skłodowské-Curie byly odmítnuty pro jejich kosmopolitnost nebo multinacionální identitu.