Petr Machálek
Jan Plešinger (1973), vystudoval ruská a východoevropská studia na FSV UK v Praze. Od března 2006 pracuje v Moldavsku pro Rozvojový program OSN (UNDP) a pro českou zahraniční rozvojovou spolupráci (MZV ČR). V rámci UNDP Moldova má na starosti projekty týkající se nevládních organizací a občanské společnosti. Pro Českou republiku zejména monitoruje už realizované projekty, dále vyhledává nové možnosti a stará se o koordinaci s moldavskou stranou a ostatními dárcovskými zeměmi.
Jak dlouho pracuješ v Moldavsku? Co tě sem přivedlo a co konkrétně děláš?
V Moldavsku pracuju od března 2006. Přivedla mě sem touha vyzkoušet něco nového, možnost profesionálně se uplatnit a jistý vztah k této zemi daný tím, že už jsem v ní byl předtím jako turista, a že se dohovořím rumunsky a rusky, čili oběma jazyky, kterými se tu především mluví. A čistě z praktického hlediska mě sem přivedl konkurs Ministerstva zahraničních věcí ČR, který byl vypsán na podzim roku 2005. Česká diplomacie hledala člověka, který by byl ochoten z půli se věnovat projektům české zahraniční rozvojové spolupráce, a z půli práci v Rozvojovém programu OSN pro Moldavsko. Rozvojovou spoluprací se zabývám profesně už osm let. Předtím jsem pracoval v Člověku v tísni a ve FoRS, Českém fóru pro rozvojovou spolupráci. Takže v podstatě v Moldavsku jen navazuju na to, co dělám delší dobu.
Když se v České republice vysloví Moldavsko, často se dodává, že to je chudobinec Evropy. Co je na tom pravdy?
Mám tendenci Moldavanům trošku stranit, takže řeknu, že to není pravda, i když při pohledu ze střední Evropy se to tak může jevit. Třeba moldavský venkov je opravdu hodně chudý, ale na druhou stranu při srovnání s ukrajinským, rumunským nebo bulharským venkovem to žádný rozdíl není. A pokud ano, tak spíš směrem k lepšímu. Co na něm zaráží, je prázdnota vesnic. Z některých odjela skoro celá produktivní populace za prací do zahraničí, hlavně do Ruska, do Itálie, do Portugalska, do Turecka. Mně se třeba stalo, že jsem se úplnou náhodou dostal do jedné vesnické školy na rodičovské sdružení, a místo rodičů tam v lavicích seděli jenom babičky a dědečkové. Docela dost Moldavanů pracuje i u nás, akorát si je lidé pletou s Ukrajinci, protože většinou mluví výborně rusky. Tenhle odliv lidí za prací způsobil hlavně ekonomický propad na konci 90. let, kdy se Moldavsko dostalo na úroveň Afriky, aspoň co se týče ekonomických ukazatelů. Z té doby také pocházejí příběhy, bohužel často pravdivé, o prodeji vlastních ledvin do Turecka a o prodeji žen do arabských zemí nebo do Itálie. Dnes se situace mírně zlepšila, přinejmenším už mají lidé elektřinu po celý den, dostávají pravidelně důchody a navíc má spousta rodin zajištěný jakýs takýs příjem od svých příbuzných ze zahraničí. Že je ale takový model dlouhodobě neudržitelný, je jasné. V Moldavsku chybí vzdělaní lidé, rodí se málo dětí a příliv investic ze zahraničí je zanedbatelný.
Dá se to nějak statisticky uchopit? Kolik Moldavanů v produktivním věku pracuje v zahraničí?
Všechny statistiky v tomhle případě trochu kulhají. Počet Moldavanů pracujících v zahraničí se odhaduje někde mezi čtvrt miliónem a trochou přes milión. Ten velký rozptyl je daný jednak tím, že spousta Moldavanů má dvojí občanství, hlavně rumunské a v případě obyvatel levého břehu Dněstru ruské. Čili je těžké prokázat, jestli ten a ten je Rumun, Rus, Ukrajinec nebo Moldavan. Spousta lidí pracuje hlavně v Rusku načerno mimo veškerou evidenci. Vůbec se odhaduje, že jen asi desetina Moldavanů pracuje v zahraničí legálně. Hodně lidí také vyjíždí jen na sezónní práce. Moldavanů je dnes přibližně čtyři a čtvrt miliónu, takže i to nejnižší číslo je poměrně dost veliké. Na druhou stranu, jak už jsem se zmínil, hodně moldavských rodin žije z peněz posílaných ze zahraničí. Odhaduje se, že souhrnem tahle částka od moldavských gastarbeiterů desetkrát převyšuje zahraniční pomoc poskytovanou Moldavsku. To znamená, že to má i pozitivní efekt, bohužel ale většina poslaných peněz jde na spotřebu a vůbec ne do dlouhodobějších investic.
Loni v září jsem od Moldavanů slyšel, že denně žádají stovky lidí o rumunské občanství. Byla tato situace způsobená vstupem Rumunska do EU?
Ne úplně. Moldavani žádají o rumunské pasy už delší dobu. Někteří o rumunský pas žádali řekněme z patriotických důvodů, ale většinou to bylo kvůli práci, protože s rumunským pasem bylo vždy o něco snažší sehnat práci ve světě, než s moldavským. Ovšem ve chvíli, kdy se ukázalo, že vstup Rumunska do EU znamená taky zavedení víz pro Moldavany, se počet žadatelů prudce zvýšil. Rumunsko bylo dlouhou dobu poměrně benevolentní, co se týče vydávání občanství, ale od doby, co začalo vyjednávat o vstupu do EU, dost přitvrdilo. Paradoxně bylo v poslední době snazší získat bulharské občanství, a to kvůli velké bulharské menšině, která v Moldavsku žije. Pokud se k ní člověk přihlásil a jakkoliv dokázal, že jeho babička nebo dědeček je Bulhar, dostal občanství. A při míře korupce to nebylo obtížné dokázat ani lidmi, kteří s Bulhary v životě neměli nic společného.
Má vůbec vstup Rumunska do EU pro Moldavsko nějaký dopad?
Jistěže. Jednak je tu dopad psychologický. Nerad bych zabíhal do sféry národních stereotypů, ale jedním z rysů moldavské povahy je pesimismus, sejčkování, skoro až malověrnost. Hodně lidí si říká, že do EU byly schopny vstoupit pobaltské země, teď i Rumunsko, jenom my Moldavani jsme zase utřeli nos, protože se neumíne dohodnout sami mezi sebou a navíc nás nikdo nemá rád. No a o praktickém dopadu už jsem se zmínil, jsou to ta víza. Spousta Moldavanů pendlovalo mezi Moldavskem a Rumunskem kvůli práci a za malým byznysem, spousta jich tam studuje. Teď mají výrazně ztíženou situaci. Dlouhodobé dopady taky asi nebudou zrovna pozitivní pro moldavskou zemědělskou produkci, která té rumunské, jež je teď už dotovaná, bude stěží konkurovat. Jako vtip působí fakt, že se rozšířila fáma, že lidé žijící v třicetikilometrovém příhraničním pásu s Rumunskem nebudou víza potřebovat, a následkem toho stouply ceny nemovitostí ve dvou největších příhraničních městech Ungheni a Cahulu víc než dvakrát. Pravda to ale nebyla, takže teď asi spousta spekulantů spláče nad výdělkem.
Už jsme se lehce dotkli vztahu k Rumunsku. Jsou Moldavané vlastně Moldavany nebo Rumuny?
No to je otázka, jejíž rozbor by zabral celou knihu, a už se o to hodně lidí pokusilo s naprosto rozdílnými výsledky. Jsou na to různé názory. Podle mého názoru jsou Moldavané svého druhu projekt národa, který skončil krachem. O Moldavanech jako národu se začalo v podstatě mluvit až po vytvoření takzvané Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky na levém břehu Dněstru ve 20. letech 20. století. Ta byla bolševickým instrumentem k „intoxikaci“ lidí z Besarábie, což je vlastně dnešní Moldavsko, aby se odtrhli od Rumunska, které Besarábii získalo po 1. světové válce na carském Rusku. Carské Rusko anektovalo Besarábii o sto let dříve na osmanském Turecku, ale po celou dobu existence Besarábie v carském područí se nehovořilo o Moldavanech jako o národu. Navíc větší část někdejšího moldavského knížectví včetně historických center leží v dnešním Rumunsku. Čili Moldavané jako národ jsou produkt sovětské propagandy, proti čemuž se v roce 1989 vzbouřili. Ve skutečnosti jazyk, kterým Moldavané mluví, je rumunština, jejíž rozdílnost oproti jazyku, kterým se mluví v Rumunsku, je asi jako mezi brněnštinou a pražštinou. Pokud ale nehovoříme jen o jazyku, pak jsou Moldavané národem ve stejném smyslu jako třeba Rakušané nebo Belgičané. Besarábie v rámci Sovětské říše a ceauşeskovské Rumunsko existovali zcela odděleně, i když byly v jednom sovětském bloku. Překročit hranici přes řeku Prut bylo těžší než dostat se z Československa do západního Německa. Vlivem tohohle násilného oddělení a bolševické propagandy se skutečně vytvořily ve státotvorném smyslu slova dva národy, Rumuni a Moldavané. To říkám s vědomím toho, že obě země jsou neuvěřitelně etnicky rozmanité, žije v nich už od 19. století kolem 40 různých národností. Mimochodem, jak v Rumunsku, tak v Moldavsku žijí taky Češi. No a existují i další faktory, proč se Moldavsko nesjednotilo s Rumunskem, hlavně vliv Ruska, odtržené Podněstří, směřování k EU a tak dále. Mezi Rumuny a Moldavany od roku 1989 vznikla nová psychologická bariéra. Dřív to byla bariéra přímo hmatatelná, taková železná opona v malém. Dnes je to taková zvláštní směs výčitek, zahořklosti jeden vůči druhému, přehlíživosti a nedorozumění.
Když už jsi zmínil Podněstří – je to oblast na levém břehu řeky Dněstr, která je sice oficiálně součástí Moldavska, ale ve skutečnosti tam Kišiněv nemá vůbec žádný vliv. Lze vůbec stručně říci proč k odtržení došlo a v jaké fázi se tento problém nachází nyní?
Podněstří je zvláštní region a je pravda, že součástí moldavského knížectví a pak Besarábie nikdy nebyl. V rámci stalinských experimentů po 2. světové válce byl Besarábii odejmut přístup k moři a kus území na severu, a přidělen Ukrajině. A naopak Moldavská SSR dostala danajský dar v podobě Podněstří, které bylo součástí té výše zmíněné bolševické pseudomoldavské republiky. Podněstří pak tvořilo jakési bezpečné zázemí pro Moldávii, Moskva tam soustředila veškerý průmysl a taky kádry. Moldávie prostě nebyla dostatečně spolehlivá, jelikož byla infikována rumunskou buržoazií, teda aspoň podle představ bolševiků. Mimochodem, když mluvím o Moldávii, tak to je terminologicky ta Moldávie ze sovětského období, dneska je správně Moldavsko nebo rumunsky Moldova. Zpátky k Podněstří… Všichni předsedové nejvyššího moldavského sovětu až do roku 1989 pocházeli buď odjinud ze Sovětského svazu nebo z Podněstří. Taky podíl národností je v Podněstří jiný, Moldavanů je jen něco pod čtyřicet procent, většina obyvatelstva je slovanská, čili ruská nebo ukrajinská. Válka v Podněstří tak jako většina válek v postsovětském prostoru v 90. letech byla především válka pořádně špinavá, hrálo v ní roli spousta partikulárních ekonomických a zástupných mocenských zájmů. Ale v zásadě šlo o to, že Podněstří se bránilo tomu, aby se Moldávie spojila s Rumunskem, a chtělo zůstat v SSSR. Což se mu aspoň mentálně podařilo. Problém se nyní nachází ve fázi zamrzlého konfliktu, v podstatě ale propagandisticky vítězí proruská strana. V Podněstří panuje tuhý režim typu Běloruska, od samého počátku tam vládne Igor Smirnov, dělník a nomenklaturní kádr z Kamčatky, ale navenek si režim zachovává demokratickou fasádu. Evropská unie se začala o problém Podněstří zajímat relativně nedávno kvůli vstupu Rumunska do EU, ale Rusko teď vystupuje jako ochránce Podněstří a chce pro něj status podobný tomu, jaký bude mít Kosovo. Je ale veřejným tajemstvím, že by Moskva spíš dala přednost tomu udělat z Podněstří nový Kaliningrad, což už se jí neformálně v podstatě podařilo. Rusko má v Podněstří spoustu vojáků, má tam ekonomické zájmy a taky poměrně velkou podporu mezi obyvatelstvem, které má jen omezený přístup k cenzurovaným a filtrovaným informacím.
Pohnutá moldavská historie je smutným způsobem svázána s Ruskem, respektive se Sovětským svazem. Jaký je dnes názor obyčejných Moldavanů na sovětskou éru? Ve většině postsovětských republik je to nostalgie po relativní ekonomické stabilitě a jistotě. Je to tak i v Moldavsku?
Víceméně ano. Moldavsko je jediná postkomunistická země, kde v demokratických volbách opět zvítězili komunisté, hlavně kvůli programu mixujícímu postsovětskou nostalgii, touhu po pořádku a různé ekonomické přísliby. Svůj mandát navíc v dalších volbách obhájili. V Moldávii mimochodem sloužil jako předseda Nejvyššího sovětu v 50. letech ještě za Stalina i Leonid Brežněv. Právě jeho pozdější éra vládce SSSR je spojována s nejvyšší prosperitou, následující gorbačovovská éra už ale přinesla suchý zákon a kácení vinic, což Moldavané Gorbačovovi dodnes nezapomněli. A v podstatě od té doby jde podle názoru mnoha lidí všechno z kopce. I v Moldavsku jsou dvě skupiny lidí, kteří by neměnili – prorumunská intelektuální elita a lidé z byznysu čili noví zbohatlíci, kteří věděli, kde ve správnou chvíli být, když se rozděloval státní majetek.
Související
Podněsterská. Moldavská. RuskáJaký je nynější vztah k Rusku? Myslím jak oficiálních představitelů, tak obyčejných lidí. Předpokládám, že je do jisté míry determinován i podněsterským problémem.
Vztah obyčejných lidí je v zásadě dobrý. Respektive je dobrý k rusky mluvícím spoluobčanům, k Rusku v poslední době už méně, hlavně kvůli bojkotu vývozu vína na ruský trh, který teď zaplaťpánbůh končí, a kvůli zvyšování cen plynu. Vztah oficiálních představitelů se změnil poté, co Moldavsko na poslední chvíli odmítlo ruský, takzvaný Kozakův plán federalizace Moldavska v roce 2003. Od té doby se moldavská vládní strategie otočila o sto osmdesát stupňů a celá politická elita shodně proklamuje prozápadní orientaci a touhu vstoupit do EU. Jak dlouho jim to vydrží, nevím. Moldavsko je na Rusku strašně ekonomické závislé, takže se to může brzy změnit. Před pár dny pustili Moldavané Rusko do Světové obchodní organizace a předpokládám, že to vyměnili za nějaké ústupky ze strany Ruska, jednak tedy za ten konec bojkotu vývozu vína a dalších zemědělských výrobků, ale možná i za něco, co se týká Podněstří. To se neví. Jinak Rusko a Rusové ovlivňují Moldavsko i prostřednictvím svých médií a soukromého byznysu, který je většinou v ruských rukou. Největší moldavské inzertní noviny a největší ekonomický deník vycházejí jen v ruštině, nejsledovanější televize po kabelu je ruská ORT.
Jaká je hlavní ekonomická deviza Moldavska? Říkalo se mu „vinice Sovětského svazu“. Je to tedy víno?
Upřímně řečeno žádná. Ano, pěstuje se tu hodně vína, ale je to víno, které je konkurenceschopné jen do určité míry. Až osmdesát procent produkce šlo před bojkotem na ruský trh a ruský bojkot byl oficiálně odůvodňován tím, že víno je nekvalitní a nesplňuje základní standardy. Bylo samozřejmě podivné, že zákaz vývozu přišel těsně poté, co vešel na Ukrajině v platnost předpis, že z Moldavska bude akceptovat dovoz a tranzit zboží jenom těch firem, které mají oficiální moldavskou registraci. To byla samozřejmě rána pro Podněstří a to se samo na tři měsíce zablokovalo, ačkoliv propagandisticky to využilo jako blokádu ze strany Kišiněva. No a v tom přišel zákaz vývozu vína do Ruska. Ale abych neodbíhal, na té mizerné kvalitě moldavského vína něco je. Myslím, že horních deset procent produkce je skutečně špičkových, ale spodních dejme tomu dvacet procent by se například na evropské trhy nikdy nedostalo, je to ředěné, dobarvované a doslazované víno v cisternách. A jinak není z Moldavska v podstatě co vyvážet kromě zemědělské produkce. Většina průmyslu zůstala v Podněstří a ten, který zůstal v Moldavsku se okamžitě rozpadl. Moldávie se totiž specializovala na výrobu elektronických součástek do letadel a raket, ale tahle výroba byla při rozpadu SSSR už natolik zastaralá, že nemohla na světových trzích konkurovat.
Co je pravdivého na mém pocitu, že Moldavsko patří z postsovětských zemí k těm relativně nejdemokratičtějším, pokud nepočítám Pobaltí.
Nevím, jak bych na to odpověděl a nedostal českou rozvojovou spolupráci do potíží. U postsovětských zemí každé hodnocení kulhá, respektive jednooký mezi slepými králem. Bereme-li Moldavsko jako celek, tak musíme taky počítat s Podněstřím, které demokratické není ani náhodou, s Gagauzskem, kde až do posledních voleb baškana, čili gagauzského prezidenta, bývaly obrovské problémy s transparentností voleb, ale ani vlastní Moldavsko na tom není moc slavně. Co se týče formálních postupů, tak demokratické vypadá, ale když se člověk podívá na situaci v médiích, na postavení Moldavska na indexu korupce nebo na fakt, kolik Moldavanů se neúčastní voleb, protože jsou v zahraničí, tak bych s tím vyzdvihováním demokratičnosti Moldavska trochu váhal.
Jednooký mezi slepými králem, to je asi nejpřesnější vyjádření mého pocitu. S tím souvisí druhá otázka. Zdá se mi, že se v Moldavsku pomalu, ale jistě utahují šrouby. A k tomu samozřejmě stále problém s Podněstřím, kde je situace srovnatelná s nejtužšími totalitními režimy. Jaký máš názor na moldavskou budoucnost?
Nejsem prognostik a Moldavsko je skutečně nevyzpytatelné. Dokonce ani nevím, jestli je to pravda s tím utahováním šroubů. Možná ano, možná ne. Od roku 2003, kdy Moldavsko deklarovalo napříč všemi parlamentními politickými stranami prozápadní orientaci, se naopak zdálo, že se situace zlepšuje. Ale samozřejmě ve chvíli, kdy mají komunisté drtivou většinu v parlamentu, je především na nich, jak povolí šrouby, a jak oni sami budou podléhat tlaku z východu, který je veliký, nebo se začnou chovat podle západních standardů. Taky asi dost z toho, co vypadá zvenčí jako špatný úmysl, padá na vrub diletantismu a nedostatečným kapacitám moldavských státních úředníků. A dost z toho, co vypadá jako utahování šroubů, může souviset s bojem mezi ekonomickými mafiemi, jež jsou prorostlé s vládními strukturami. Pro moldavskou budoucnost se v zásadě nabízejí dva až tři krajní scénáře. V pozitivním případě to bude scénář podobný jiným zemím, jež se potýkaly s masovou emigrací, chudobou a problémy s teritoriální celistvostí – Irsku a Kypru, což jsou dnes stabilní a bohatí členové Evropské unie. V negativním případě může dojít buď ke konsolidaci režimu středoasijského typu à la Uzbekistán, a tím pádem skutečnému utažení šroubů, nebo propadnutí do spirály chudoby a nekonečnému vybředávání z ní podobně jako na Haiti, když si vyberu hodně extrémní příklad. Chci věřit, že ten první příklad je z dlouhodobého hlediska nejpravděpodobnější.
Jak to vlastně v Moldavsku vypadá s tzv. občanskou společností? Jsou nevládní organizace relevantní silou ve společnosti nebo je zde snaha je kontrolovat a svazovat podobně jako například v Rusku?
Nevládní organizace z mnoha důvodů nikdy nebyly v Moldavsku tak silné jako na Ukrajině nebo v Gruzii. Proto byl třeba v Moldavsku scénář nějaké barevné nebo květinové revoluce nepravděpodobný. Ale ani s nepolitickými nevládními organizacemi se situace nevyvíjí úplně nejlépe, nevládní sektor je dost roztříštěný a pasivní. K prestiži mu nepomohlo ani obvinění dvou organizací z korupčního jednání ze strany jejich západních dárců. Snaha kontrolovat nevládní organizace se možná projevuje různými parlamentními návrhy úprav zákonných norem týkajících se „nevládek“, ale nezdá se, že by tlak vycházel ze strany exekutivy. Cynicky se domnívám, že je to hlavně kvůli tomu, že nevládní sektor je tak slabý. Hodně nevládek je zcela ve vleku dárcovských peněz, hodně nemá téměř žádné prostředky, hodně spadá do kategorie takzvaných GONGOs, čili governmental NGOs neboli nevládek zakládaných státními institucemi. Je to otázka na delší rozbor, ale nedávno jsme na toto téma dělali velký průzkum, který bude během března uveřejněn na stránkách www.undp.md.
Jinými slovy – jsou nevládní organizace relevantní silou? Během svého nedlouhého pobytu minulý rok jsem měl možnost vidět jejich zástupce v televizi v tzv. prime timu v diskuzi o Podněstří. Mohou mít vliv na názory společnosti, nebo je to jen můj zkreslený pohled?
Existují organizace, které jsou řekněme prominentní, i když opoziční. To je třeba Institut pro veřejnou politiku, což je nejprofesionálnější moldavský think-tank. Pak existuje poměrně slušná síť center pro nevládky Contact, pak také několik sítí nevládních organizací, působících třeba v sociální oblasti nebo ekologii. Čili řekl bych, že nevládní organizace jsou relevantní silou ve svých sektorech, ale důvěra v ně se nemůže srovnávat s Českem nebo Polskem. Ten výše zmíněný průzkum UNDP ukázal, že situace je spíš horší než lepší. Například jen málokterá nevládka se snaží o cosi jako členství nebo klub přátel, čímž dostává na frak legitimita jejich požadavků, pokud vůbec nějaké mají. Ty větší a známější nevládky také trpí velkou fluktuací, protože platově nemůžou konkurovat zahraničním nevládkám nebo mezinárodním organizacím. Ze všech výše zmíněných důvodů to vypadá, že síla nevládek se každým rokem spíš zmenšuje, bohužel.
Dost politiky. Moldavsko je dle všeho velmi zajímavá země. Na co bys pozval české turisty?
Moldavsko nemá atrakce typu velehor nebo moře, ale přesto je hodně zajímavé. Myslím, že největší hit a skutečný světový originál jsou mamutí vinné sklepy v Mileştii Mici a v Cricově, které jsou i v Guinessově knize rekordů. V Mileştii Mici jsme se jednou ztratili ve změti chodeb s autem. Vím, že to zní absurdně ztratit se s autem ve vinném sklípku, ale ty sklepy jsou bývalé doly na kámen, z něhož je vybudovaná půlka Kišiněva, a jejich rozměry jsou skutečně impozantní, jsou to desítky a desítky kilometrů. Ale dobré moldavské víno a koňak můžete pít kdekoliv, nelze než doporučit, akorát bych se vyhnul těm nejlevnějším a přeslazeným. Moldavské víno kupované na místě je ale většinou lepší, než to, které seženete v českých hypermarketech. Další poměrně unikátní záležitostí, kterou můžu s čistým svědomím doporučit, jsou skalní kláštery v Orheiul Vechi, Ţipově a Saharně. Zajímavé jsou i pevnosti, zejména ta v Soroce. Paradoxně největší besarabská pevnost leží díky Stalinovým machinacím s územím dneska na Ukrajině, v Bilhorodu Dněstrovském, kam si může turista odskočit na jednodenní výlet. V Soroce je mimo pevnosti další ojedinělá atrakce svého druhu, romská čtvrť s neuvěřitelně obrovskými a pouťově honosnými vilami. Taky doporučuju vydat se k Dněstru, což je opravdu spektakulární řeka, zvlášť na některých místech s dobrými výhledy, třeba znova v Soroce, v Ţipově, v Raşcově, v Rezině, ve Vadul lui Vodă nebo na dolním Dněstru, kde si lze najmout i loďku s průvodcem. Bizarní atrakce sama o sobě je celé Podněstří se sochami Lenina, nástěnkami brigád socialistické práce a budovami Nejvyššího a oblastních sovětů. Taky musím turisty varovat, že dostat se do Podněstří není jednoduché, pohraniční kontroly jsou většinou tužší než na reálné hranici, žádosti o úplatky jsou běžné a navíc, když se turista octne v Podněstří v nouzi, nebude se mít koho dovolat, neboť bude z hlediska mezinárodního práva na území nikoho. V Moldavsku se taky čím dál tím více rozjíždí agroturistika, a třeba ubytování v Trebujeni u Orheiul Vechi je na slušné úrovni, a zároveň je to nejlepší způsob, jak se seznámit s vesnickou kulturou a hlavně s moldavskou kuchyní, která je velmi chutná. Kromě toho lze vzít kola a vyrazit do kopců a lesů. Moldavsko je pro nenáročnou cykloturistiku ideální, je to zvlněná příjemná krajina. A na závěr bych chtěl turisty pozvat do české vesnice Holuboje, kde můžou mít zážitek z agroturistiky obohacený o styk s krajany, kteří žijí stále po staru a udržují si své zvyky. Ubytování v Holuboje seženou turisté snadno i zadarmo, ale chtěl bych apelovat na všechny, aby místním lidem, kteří jsou velmi chudí, dali i třeba proti jejich vůli částku, která odpovídá normální ceně za nocleh a jídlo na venkově v Moldavsku.
Předpokládám, že se na celém území Moldavska dá bez problémů domluvit rusky. Jak jsou na tom Moldavani s dalšími světovými jazyky?
Člověku, který přijede do Moldavska bez znalosti ruštiny a rumunštiny, doporučuju především trpělivost, protože rusky mluvící osoba a česky mluvící osoba se nakonec vždycky nějak domluví. V Kišiněvě už jakž takž funguje angličtina, na venkově je to slabší. Docela hodně lidí je jazykově vybaveno ze zemí, kde pracují, čili se domluví portugalsky, italsky nebo turecky. Dřív i dnes se jako druhý jazyk vyučovala francouzština, ale její znalost dost často končí u bonjour. Učte se rumunsky, je to krásná a nijak náročná řeč.