Rádio v první linii

Roman Staněk

První dny po letecké havárii ve Smolensku, kde zahynul polský prezident Lech Kaczyński a další osobnosti veřejného života, bylo Polsko ponořeno do smutku. Zatímco všichni oplakávali tragédii, už druhý den po ní se ozval kritický hlas, který se nehledě na národní bolest začal vážně zabývat otázkou, kdo že chtěl odstranit polského prezidenta. Hlas rozehrával teorie o nadnárodním spiknutí a silně kritizoval chování těch, kteří vždy prezidenta nenáviděli a teď pro něj roní tisíce slz. Tím pochybovačným hlasem bylo jako vždy kontroverzní Rádio Maryja.

Jaké zbraně potřebuje v dnešní době kněz, který chce účinně bojovat proti zlu, nepravostem světa a hříšnému životu členů naší společnosti? Aby uspěl, musí, stejně jako každý schopný stratég ovládnout média, přírodní zdroje i telekomunikace. Musí mít armádu věrných, kteří jej budou bezmezně následovat. Musí mít politickou moc a společenský vliv. Jeden takový kněz, který to všechno má, žije v Polsku. Je mu pětašedesát a za dvacet let vybudoval konglomerát, který různými způsoby vstupuje do mnoha sfér života polské společnosti. Ovlivňuje vše kolem sebe – od veřejného mínění až po hlasování ve volbách. Stojí za ním statisíce věrných a jeho „elitním“ jednotkám se říká mohérové barety, podle oblíbených pokrývek hlavy.

Tím knězem je Tadeusz Rydzyk, ředitel ultrakonzervativního a zároveň pátého nejposlouchanějšího celostátního rádia v Polsku – stanice Rádio Maryja. To je proslavené po celém světě hlavně svými antisemitskými výroky nebo šířením teorií, že se Německo ani 65 let po skončení druhé světové války nechce vzdát svých území, která nyní patří Polsku. „Už ve 20. letech generál Heinz von Seeckt řekl: Polsko musí zmizet a Polsko zmizí! Vypadá to, že Angela Merkelová a Hans-Gert Pöttering chtějí v tomto velkoněmeckém myšlení pokračovat. Je vidět, že ty dvě světové války, jimi rozpoutané a taky prohrané, je nepřivedly k rozumu. Ale proč jim my v té nové posedlosti ještě pomáháme?“ ptal se na vlnách stanice komentátor rádia, emeritní profesor historie Bogusław Wolniewicz.

Unie, ty evropská prostitutko

Donedávna byla veřejným nepřítelem stanice i Evropská unie. Odpor došel tak daleko, že starší posluchačky, které tvoří většinu jeho příznivkyň, skládaly proti Bruselu básně. Nejslavnější se stala ta s názvem Evropská prostitutka. Její začátek zní: „Bruselská unie. Ty evropská prostitutko! Už tam spřádáš plány chlípné, jak zahubit Polsko – lidi bídné,“ recitovala emotivně do telefonu žena svou, nyní již v Polsku velmi dobře známou báseň. Nenávist k unii ale ustoupila poté, co vstup Polska podpořil Vatikán a papež. Rydzyk věděl, že nemůže proti největší polské autoritě vystoupit a tak otočil. Postupem času poznal, že v Bruselu naopak může najít spojence proti domácím politickým soupeřům. Ztělesněním téměř skutečného ďábla je pro rádio totiž hlavně premiér Donald Tusk a jeho vládní strana Občanská platforma.

Stanice brojí – jak je v církvi zvykem, také proti homosexuálům, potratům nebo antikoncepci. „Antikoncepce, ta chemie napouštěná do těla ženy, a také potrat, jsou příčinou toho, že člověk potom nemůže otěhotnět. Jen připomenu, že první přikázání, které Bůh dal ženě a muži, bylo: buďte plodní a množte se. Plodnost vždy byla spojena s manželskou láskou. Ale teď ty levicové kruhy, liberálové a feministky hlásají pravý opak: buďte neplodní a děti berte jako hrozbu a neštěstí,“ hřímal na vlnách stanice nejmenovaný odborník, pozvaný do nejkontroverznějšího publicistického pořadu stanice – Nedokončené rozhovory. Ten se stal už tradiční každodenní dvou až tříhodinovou obžalobou dnešní společnosti.

Doslova pekelné je pro ideologii rádia umělé oplodnění. Vystrašená posluchačka v jednom z pořadů konstatuje, že „i v koncentračních táborech se pokoušeli vytvořit lidsko-zvířecí hybridy. Ženy byly inseminovány koňským semenem. Jaká je záruka, že získaný materiál údajně pro umělé oplodnění nebude zneužit pro produkci zvířecko-lidských hybridů?” Na to jí expert ve studiu seznamuje s tím, že se „ve Švýcarsku, Holandsku nebo Anglii opravdu dělají různé hybridy psa s člověkem. To opravdu je nadevše lidské chápání. Buďme národem zdravým, nenechme se pobláznit a zastavme to!” vyzývá nakonec expert.

O pravdě netřeba diskutovat

„Jednomu mnichovi (Rydzykovi) se povedlo přesvědčit velkou část věřících, že antisemitismus, xenofobie a šíření nenávisti se spojuje s bytím katolíkem v Polsku. Ba co víc, skutečný katolík musí být euroskeptikem, nacionalistou a musí nenávidět židy,“ říká Jarosław Makowski, redaktor vlivného katolického týdeníku Tygodnik Powszechny. „A tohle všechno se děje v rodné církvi Jana Pavla II., papeže, který jako první překročil práh synagogy i mešity a který demaskoval různé druhy nacionalismu a xenofobie. Jeho (Rydzykovy) názory zásadním způsobem odporují tomu, co učil Jan Pavel II.“

„Otec ředitel“ nebo „Otec zakladatel“, jak Rydzyka oslovují jeho příznivci, mnohokrát přiznal, že do éteru často padají ostrá slova, protože tolerance – jak tvrdí – nemůže znamenat souhlas se zlem. Rádio Maryja ono „zlo“ pojmenovává velmi výrazně. Ve vysílání nelze hovořit o názorovém pluralismu, neboť do rádia jsou zváni bez výjimek ti, kteří – viděno ideologií rádia – „hlásají pravdu“, anebo alespoň ti, kteří pravdu intenzivně hledají. Podle otce Rydzyka diskuze – chápána jako výměna protichůdných názorů s cílem najít nejvhodnější východisko – není cestou k hledání pravdy, protože o pravdě netřeba diskutovat, je totiž předem známá a Rádio Maryja ji garantuje.

Rádio samo sebe označuje za „Katolický hlas ve tvém domě“, ale názory hlásané v rádiu se v mnoha případech neslučují s tím, co „oficiálně“ tvrdí polský episkopát. Rádio tak těží hlavně z přízně jednotlivých kněží. Rydzyk je navíc členem řádu redemptoristů a ten nepodléhá polskému sboru biskupů, ale rovnou papeži. Mezi Rydzykem a Svatým otcem je tak administrativně pouze jediný mezistupeň – provinciál polských redemptoristů Ryszard Bożek.

Mezi zbraně otce Rydzyka však už dávno nepatří pouze Rádio Maryja. Kolem něj si totiž vybudoval vlivný mediální konglomerát. Ten se skládá z televize, čtvrtého nejčtenějšího celostátního deníku, několika tematických časopisů, knižního vydavatelství, dvou vlivných nadací a Vyšší školy společenské a mediální kultury v Toruni, kde podle ultrakonzervativních dogmat studují stovky mladých studentů žurnalistiku, politologii, diplomacii nebo mezinárodní vztahy.

„Neměli jsme televizi – díky Bohu“

Tadeusz Rydzyk se narodil 3. května 1945, v den největšího polského svátku – Matky Boží, Královny Polska. Dětství strávil v Olkuszi, v chudé dělnické čtvrti Ráj, přiléhající k továrně na smaltované výrobky Emalia. Už od mládí byl silně věřící. „Rodiče těžce pracovali, materiálně jsme žili velmi skromně. Rodiče nás učili pracovitosti a šetrnosti. Díky Bohu – neměli jsme televizi. Matka nás večer k sobě přivinula a povídala o Ježíši. V našem domě byl Bůh vždy na prvním místě,“ vzpomínal později na vlnách rádia Rydzyk na své dětství.

Později jej zaujala vyprávění mnichů z jejich misionářských cest po světě. Chtěl se stát jedním z šiřitelů písma a odjet do exotických krajů, ale nebylo mu přáno. Přesto vstoupil do kláštera  a po maturitě byl vyslán na studia do Toruně. Ta byla na konci šedesátých let intelektuálním i opozičním centrem. Kněze oslovily přednášky slavného jezuity Władysława Wołoszyna, a tak se chtěl i on do hnutí zapojit. Napadlo jej využít tehdejší popularity tzv. bigbítových mší. a stal se tedy manažerem křesťanské rockové kapely. Organizoval také hudební festival Sacrosong.

Dalším pracovním místem Rydzyka byl Krakov. Odtud začal organizovat náboženské poutě do západní Evropy, nejčastěji do Francie, Německa nebo Itálie. Tam se také poprvé osobně setkal s papežem Janem Pavlem II. Během mše v kapli Sv. Petra údajně napsal na kus papíru: „Skupina intelektuálů z Krakova by se ráda setkala se Svatým otcem.“ List pak předal kardinálu Stanisławu Dziwiszovi, pravé ruce papeže. Setkání a rozhovor s papežem výrazně ovlivnily další směrování otce Rydzyka. „Takhle vzniklo Rádio Maryja. V soukromé knihovně Svatého otce, po mši svaté v soukromé papežské kapli,“ uvedl později.

Útěk do exilu

Během skupinových výjezdů do zahraničí Rydzyk velmi hlídal, aby někdo z účastníků nezůstal za hranicemi. Za celou dobu výjezdů zůstala za hranicí pouze jediná osoba – on sám. Pro neshody s ostatními členy krakovského řádu se v roce 1986 nevrátil z pouti do Říma. Těsně před hranicemi s Československem opustil autobus s poutníky a jako oficiální důvod uvedl tříměsíční jazykový kurz ve Vídni. Podle svědka však Rydzyk hovořil o strachu z tajné bezpečnosti a o tom, že má být přeložen zpět do Toruně. Byl přesvědčen, že je sledován, což ale nebylo nikdy prokázáno.

Na půl roku se doslova ztratil a hrozilo mu i suspendování z kláštera. Nakonec se usídlil v Německu při katolické misii v Mnichově, kde byl známý tábor pro uprchlíky z PLR. Život v exilu na Rydzyka zapůsobil velmi silně, převážně negativně. Tváří v tvář se setkal s různými podobami svobody, které označoval za „kult satana“. Za hlavní cíl si pak dal bránit Polsko před těmito zhoubnými vlivy, především před zavržením kostela, církve, Svatého otce nebo Panny Marie.

Během svého exilu Rydzyk hovořil o tom, že chce pronikat k lidem v masovém měřítku a že je chce měnit a bránit před zlem. Přesídlil proto do ženského kláštera německých sester v Oberstaufenu, kde byl kaplanem. Začal spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa, byl zodpovědný za přenos nedělních mší polským posluchačům. Později se mohl seznámit s fungováním německého katolického Rádia Maria (přejmenováno na Rádio Horeb), které vysílalo z města Balderschwang a kromě náboženského programu se angažovalo v politice, což se setkalo s velmi negativní reakcí ze strany německé církve. Vedlo to až k ukončení vysílání stanice.

Když se Rydzyk po roce 1989 vrátil, všechny jeho kroky vedly k založení rádia. To začalo vysílat před vánocemi roku 1991. Původně mělo regionální charakter, ale Rydzyk se snažil za každou cenu jeho dosah rozšířit. K tomu využíval například ruské pojízdné vojenské vysílače. Na schůzky vysílací rady, kde se rozhodovalo o přidělování licencí, chodil s velkou kopií obrazu ikony Panny Marie Fatimské a s kufrem plným peněz a cenností, tvrdíc, že jde o příspěvky věrných. Takovýmto způsobem chtěl finančně garantovat provoz. Rydzykovi příznivci vyslali radě přes 50 tisíc dopisů, ve kterých se domáhali licence. Nakonec Rydzyk nejen, že získal celoplošnou licenci, ale získal pro stanici status podobný rádiu veřejné služby.

Už od svého počátku se začalo rádio velmi intenzivně politizovat. Vrcholem pak byl rok 2005, kdy se do vlády díky přičinění rádia dostaly ultrapravicové strany Liga polských rodin a Sebeobrana. Podle výpočtů vycházejících z průzkumu posluchačů a volebních statistik vyplývá, že Rydzyk měl přímý vliv na hlasování šesti procent voličů. Teoreticky to znamená, že pokud bude chtít, dostane jakoukoliv stranu do parlamentu.  

Když od roku 2007 rádio prožívalo „syndrom prohrané bitvy“ (poté co volby vyhrála Občanská platforma) a ztrácelo posluchače, aktivity otce Rydzyka se přesunuly mimo mediální oblast. Například založil telefonní síť V rodině, kde se v balíčku výhodných volání objevují sady s telefony pro důchodce a dobíjecí karty mají na sobě fotografie svatých a náboženských poutí. Zatím prohraný boj svádí o přiznané a poté odebrané evropské dotace na výzkum geotermální energie v Toruni. Tyto aktivity mu mají zajistit dostatek prostředků na financování rádia, jehož provoz je zatím hrazen převážně z darů posluchačů.

Nejhorší z tradic polské kultury

I přes momentálně snížený zájem se Rádio Maryja stále drží silně propagandistické linie katolické církve, do které navíc přidává politickou ideologii obhajující vlastní záměry. Papež Jan Pavel II., za jehož úřadu se média stala pro církev plnohodnotným a významným prostředkem komunikace uvedl, že „nelze zůstat lhostejným k obsahu, který se dotýká otázek lidské existence, jako je právo na život od samého jeho počátku, duchovní a morální rozměr, mír, spravedlnost. Informace nemůže být neutrální tváří v tvář problémům a situacím, které otřásají společností.“

Pravda je pro církev předem daná a média mají sloužit pouze k jejímu šíření. Tento koncept Rádio Maryja zcela naplňuje. Kromě pravdy o Bohu však Jan Pavel II. hovořil zejména o společenských tématech, jako je válka, porušování lidských práv, bída, útlak nebo narkomanie. Zde se ovšem Rádio Maryja od církevní doktríny odlišuje. Jestliže měl Jan Pavel II. na mysli válku, otec Rydzyk jeho výrok pojal jako válku s liberály, socialisty a postkomunisty. Hovořil-li bývalý papež o lidských právech, Rádio Maryja mluví o porušování práv Poláků zahraničními „germano-hebrejskými“ kruhy. A zamýšlel-li se Karol Wojtyła nad bídou, Rydzyk uvažuje o nedostatku finančních prostředků na fungování své rozhlasové stanice.

Novinář týdeníku Przekrój Wojciech Mazowiecki soudí, že „i v současné době je Rádio Maryja důležitým nástrojem propagandy. Jeho (o. Tadeusze Rydzyka) média bojují ostře, nekompromisně a demagogicky ve jménu nejkonzervativnější verze polského katolicismu, protože si myslí, že jedině tak je to dobře pro celý národ: Buď budeme Kristovi jako Poláci, nebo nebudeme vůbec jako Polsko existovat“. Redaktor deníku Rzeczpospolita Maciej Łukasiewicz zase soudí, že „‘Katolický hlas v našem domě‘ je v podstatě hlas prostředí, které prosazuje nejhorší z tradic polské politiky – xenofobní pravici, antiliberalismus a euroskepticismus“. Podle novináře Mikołaje Lizuta jsou posluchači tohoto média fanatičtí zaslepenci, kteří jsou rezistentní vůči názorům zvenčí. Odbornice na média z Jagellonské univerzity v Krakově Katarzyna Pokorná-Ignatowicz zase uvádí, že „Rádio Maryja dělí polskou politickou scénu na dvě rozdílné skupiny: skutečné patrioty, věrné Bohu a vlasti a na zaprodance oblbující národ – tedy komunoliberály“.

Není jasné, co se stane se stanicí a celým konglomerátem Rádia Maryja, až se otec Rydzyk rozhodne odejít do důchodu, zatím to ale vypadá, že i v budoucích letech zůstane středem zájmů polských médií, církve, analytiků a všehovšudy i posluchačů.