Ukrajinština – jazyk a politika

Milan Skála

Podle článku 10 ukrajinské ústavy je jediným státním jazykem na Ukrajině ukrajinština. Ostatním jazykům, a jmenovitě pak ruštině, zaručuje ústava rozvoj, ochranu a možnost použití. Nejasnosti v pojmech „státní a úřední,“ z důvodu stále častějšího využívání ruštiny v úředním styku, vyřešil Ústavní soud Ukrajiny svým výrokem ze 14. ledna 1999, na jehož základě je: „ukrajinština povinným prostředkem komunikace na celém území Ukrajiny během provádění úkonů orgány státní moci.“ Tento výrok jinými slovy potvrdil, že ukrajinština je úředním jazykem i v oblastech, kde téměř sto procent obyvatelstva používá v každodenním styku ruštinu, a ukrajinštinu vůbec neovládá nebo jen velmi pasivně.  

 Obecně lze totiž říci, že ukrajinsky se mluví „pouze“ na západní Ukrajině a ve venkovských oblastech střední a severní Ukrajiny. Z pěti měst, která mají na Ukrajině více než jeden milion obyvatel (Kyjev, Charkov, Dněpropetrovsk, Doněck a Oděsa) je ukrajinština slyšet pouze v Kyjevě, a to jen velmi sporadicky. Celý průmyslový východ Ukrajiny, kde je největší hustota obyvatel na kilometr čtvereční v celé zemi, a autonomní republika Krym jsou ruskojazyčné. Přesný počet ukrajinských a ruských mluvčí se dá ovšem jen těžko určit. Mnozí obyvatelé Ukrajiny mluví tzv. suržykem, což je směs ukrajinštiny a ruštiny. Výsledky jazykových průzkumů záleží na formulaci položené otázky a výrazně se od sebe liší. Kromě výše uvedeného teritoriálního rozdělení používání ukrajinštiny a ruštiny v zemi, není možné rozdělit užití obou jazyků z pohledu kulturní úrovně mluvčích nebo jejich sociálního statusu. Mezi inteligencí a vzdělanou vrstvou obyvatel jsou jak ti, kteří se hrdě hlásí k ukrajinštině, tak i ti, kteří ukrajinštinu považují za nekulturní jazyk prostého lidu a mluví pouze rusky. Totéž platí i pro ukrajinské oligarchy. Jedinou výjimkou snad může být skutečnost, že jazykem byznysu je většinou ruština. Čím je zapříčiněno, že přibližně každý druhý obyvatel Ukrajiny považuje ruštinu za bližší jazyk než ukrajinštinu? Hlavní důvody jsou dva: dlouhodobá rusifikace země a kolonizace Ukrajiny ruským obyvatelstvem, které má většinou k ukrajinskému jazyku negativní vztah (přibližně 17% obyvatelstva Ukrajiny jsou etničtí Rusové).

Ukrajinizace střídá rusifikaci a naopak   

Rusifikace Ukrajiny a restrikce ukrajinštiny začaly již za ruského carského režimu. Vznik spisovného ukrajinského jazyka v 19. století je úzce spjat s prvními zákazy jeho používání nebo úzkého vymezení za jakých podmínek a kde je možné jazyk používat. Nejznámějšími zákony omezujícími ukrajinštinu jsou tzv. Valujevský cirkulář (1863) a tzv. Emský ukaz (1876). Relativně svobodně se jazyk v tuto dobu mohl rozvíjet na západní Ukrajině, která byla až téměř do konce první světové války součástí Rakouska-Uherska.

Po nezdařilých pokusech Ukrajinců založit vlastní stát začíná pro ukrajinštinu nová kapitola v rámci jedné z republik Sovětského svazu, jehož částí se kromě Volyně, Haliče, Podkarpatské Rusi a Bukoviny stala většina ukrajinského území. Jedním z nástrojů, jak získat ukrajinské obyvatelstvo, a zvláště inteligenci, pro stát sovětů a zároveň posílit ideu, že Ukrajina je do velké míry v rámci SSSR nezávislá, byla tzv. ukrajinizace, která proběhla v USSR ve 30. letech 20. století. Spočívala v oficiální podpoře a propagaci ukrajinštiny ve všech sférách: od literatury přes školství až k politice. Ukrajinizace se dotkla i již v té době silně rusifikovaných východoukrajinských měst, kde nezřídka vzbudila nevoli. O tom, že ukrajinský jazyk byl již tehdy mnohými Ukrajinci vnímám jako „nekulturní jazyk venkova“ oproti „kulturní ruštině“ svědčí výrok tety Motji z díla Mykoly Kuliše Myna Mazajlo„Lepší je být znásilněnou, než ukrajinizovanou.“

Po krátkém období ukrajinizace nastoupila pozvolná rusifikace Ukrajiny. Ukrajinština se omezila více méně na folklórní akce a literaturu. Kdo používal ukrajinštinu na úřadech nebo v zaměstnání, ten se automaticky stával podezřelým, protože ukrajinština měla nálepku „buržoazně-nacionalistického jazyka“. Kromě toho přicházelo stále více nových obyvatel z ruského vnitrozemí. Situace se velmi pomalu začala měnit až s nástupem „perestrojky.“

Samostatnost – šance pro ukrajinštinu

Se vznikem samostatné Ukrajiny se stala ukrajinština jediným státním jazykem. Tisíce státních úředníků, učitelů a pracovníků kultury se měly v krátké době přeorientovat na ukrajinský jazyk. Mnozí z nich do té doby ukrajinsky v životě nemluvili a tento jazyk považovali za cizí. To se týká hlavně pracovníků školství, kteří měli přejít z ruštiny na vyučovací jazyk ukrajinštinu. O tom, že ukrajinština ve školství dosud (zvláště na východní Ukrajině) nezakořenila svědčí nedávné rozhodnutí ukrajinské státní správy vymezující ukrajinštinu pouze jako jazyk vyučovací – o přestávkách a mimo vyučování se můžou učitelé obracet k žákům rusky. Stejná situace nastala v soudnictví. Ukrajinský parlament se nedávno kladně vyslovil k používání ruštiny během soudních jednání.

Přesto můžeme tvrdit, že za 19 let ukrajinské samostatnosti došlo k výraznému prosazení ukrajinštiny do orgánů ústřední státní správy a školství. Sotva by se dnes našel na Ukrajině někdo, kdo by ukrajinsky vůbec nerozuměl. Přesto je na východě a jihu Ukrajiny slyšet ukrajinštinu na ulicích stále velmi málo a i ve státní správě je v těchto oblastech jazyk omezen pouze na písemnou komunikaci pomocí ustálených úředních výrazů. Domluvit se zde ukrajinsky na úřadech je prakticky nemožné, většina úředníků bude na dotaz položený ukrajinsky odpovídat rusky nebo v lepším případě lámanou ukrajinštinou. Důvodem je především to, že ukrajinština stále není považována za prestižní jazyk ve vlastní zemi.

Co se týče státní správy, neexistuje na Ukrajině mechanizmus, jak přinutit ruskojazyčné úředníky mluvit v úředním styku státním jazykem. Většina obyvatel Ukrajiny se staví k ruštině tolerantně a prosazení státního jazyka v úředním styku pro ně není prioritou. Proto dnes již nikoho nepřekvapí, že primátor Kyjeva mluví pouze rusky, většina televizních filmů je v ruštině s ukrajinskými titulky, většina knih v knihkupectvích je rovněž v ruštině, jakož i naprostá většina ukrajinského tisku. Koupit na východě a jihu Ukrajiny noviny nebo časopis v ukrajinštině je téměř nemožné. To vše s více či méně skrytou podporou Ruské federace.

Ukrajinština na ústupu

Jestliže jazyková situace byla do prezidentských voleb v roce 2010 vážná, ale stabilizovaná – Ukrajinci si již zvykli, že je státním jazykem ukrajinština, ačkoli převážná část obyvatel ji nepoužívala v každodenním styku – tak s nástupem prezidenta Janukovyče a jeho týmu je samotná existence jediného státního jazyka ohrožena.

Ukrajinština a její status je během jakýchkoliv voleb na Ukrajině zdrojem emocí a manipulací s voliči. Viktor Janukovyč a jeho tým jsou pragmatici, orientovaní na co nejužší spolupráci s Ruskou federací. Otázka národní identity a ochrana „rodného“ jazyka jsou pro ně druhořadé. Většina současných ministrů a vysokých státních úředníků je původem z východní Ukrajiny, ukrajinsky umějí špatně nebo vůbec. Někteří ministři mluví pouze rusky.  Premiér ukrajinské vlády Mykola Azarov ukrajinsky vůbec nemluví, ačkoliv to není jeho první funkce ve vládě. Jeho jediný projev ve státním jazyce spočívá v přečtení několika předem připravených vět během vládního zasedání.  Neznalost jazyka je mu tolerována, protože je jinak považován za schopného a pracovitého státního úředníka. Prezident Janukovyč je již schopen dát dohromady gramotný souvislý projev v ukrajinštině, ačkoliv je to foneticky ruština (tzv. akaní). Většinu svých prohlášení však čte. Paradoxní je, že asi nejlepší ukrajinštinu (kromě ministra spravedlnosti Oleksandra Lavrynovyče) má ministr školství Dmytro Tabačnyk, který je známý svými antiukrajinskými výroky, urážkami obyvatel západní Ukrajiny a rusofilstvím. Prezident Janukovyč měl ve svém předvolebním programu zavedení ruštiny jako druhého státního jazyka, od tohoto úmyslu ovšem upustil z důvodu nedostatku hlasů v parlamentu pro změnu ústavy. Ruština tedy nebude zatím druhým státním jazykem, ale stane se pravděpodobně regionálním jazykem v některých oblastech východní,jižní Ukrajiny a Krymu na základě Evropské charty regionálních či menšinových jazyků.

S nástupem týmu prezidenta Janukovyče dochází k jazykovým změnám i v oblasti televizního vysílání. Generálním ředitelem ukrajinské státní televize se stal Jegor Benkendorf a jeho zástupcem Libanonec Valid Arfuš. Ze svých pozic by měli podporovat ukrajinskou kulturu ve státní televizi. Nikdo je ale nikdy neslyšel mluvit ukrajinsky. Postupně z televize mizejí ukrajinské titulky ruských filmů. Ruština proniká stále více do televizního vysílání, a to i mezi moderátory. Trendem poslední doby jsou dva moderátoři zábavných televizních pořadů: jeden moderuje ukrajinsky a druhý souběžně rusky. Na Ukrajinu se vracejí ruské televizní stanice. Pozvolná rusifikace se vrací i do ukrajinského školství. Jedním z prvních rozhodnutí ministra školství Tabačnyka bylo umožnit uchazečům o studium na vysoké škole skládat přijímací zkoušky v takovém jazyce, ve kterém se dříve učili. Tedy bez nutnosti skládat zkoušky v ukrajinském jazyce. Prognózy dalšího vývoje ve prospěch rozvoje ukrajinštiny nejsou optimistické.

A budoucnost?

Díky dlouhodobé rusifikaci má status ruštiny jako „panského a kulturního jazyka“ a vymezení ukrajinštiny na jazyk venkova či folklóru v sobě zakódována velká část ukrajinské populace. I mnozí z těch, kdo mají ukrajinštinu jako rodný jazyk, automaticky přecházejí na ruštinu, když přijedou do Kyjeva nebo jiného velkého města. Je známo i mnoho případů, kdy byli pracovníci ukrajinských firem svým zaměstnavatelem upozorněni, aby na pracovišti nemluvili ukrajinsky, protože to nepůsobí dobře před zákazníkem, neboť ukrajinština není považována v obchodní sféře za prestižní

Jazyková otázka, ačkoliv je na Ukrajině zdrojem mnoha debat a rozepří, je pro většinu obyvatel sekundární. Jejich prioritou je především zvýšení nízké životní úrovně. Ani pro většinu ukrajinských politiků není jazyková otázka ve skutečnosti na pořadu dne. To se ukázalo za posledních pět let vlády tzv. demokratických sil, které nastoupily po zvolení Viktora Juščenka prezidentem. Za jejich vládnutí nevznikl žádný zákon podporující ukrajinský jazyk, ukrajinskou literaturu nebo kulturu. O tom, jestli se udrží status quo nebo bude za vydatné podpory Ruské federace zavedena ruština jako druhý, resp. první úřední jazyk, pravděpodobně rozhodne příštích pět let.

 

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *