Stanislav Stach
V souladu s prioritami české zahraniční politiky navštívili představitelé Rady pro mezinárodní vztahy ve dnech 1.-6. dubna Srbsko a Černou Horu. Cílem pracovní cesty bylo navázání a prohloubení kontaktů na oficiální i nevládní úrovni, výměna zkušeností v oblasti právních systémů a soudnictví, posouzení možností konkrétní spolupráce s neziskovými organizacemi a ověření názorů na situaci v Srbsku a Černé Hoře v souvislosti s jednáními o asociační a stabilizační dohodě s Evropskou unií, s referendem o nezávislosti Černé Hory připravovaným na 21. května 2006 a s vídeňskými jednáními o budoucím statusu Kosovu.
Za Radu pro mezinárodní vztahy se cesty zúčastnil její předseda Jiří Dienstbier, výkonná ředitelka Jiřina Dienstbierová a člen RMV Stanislav Stach. K jednání o problematice práva a soudnictví přijali pozvání předseda ústavního soudu Pavel Rychetský a veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Jednání se účastnila také zástupkyně velvyslance ČR v Bělehradě Jana Katarina Šindelková.
V Bělehradě delegaci přijali ministr zahraničních věcí Srbska a Černé Hory Vuk Drašković, předseda Ústavního soudu Srbska Slobodan Vučetić, ministr pro veřejnou správu a místní samosprávu Zoran Lončar, místopředseda vlády Republiky Srbsko Miroljub Labus, ředitelka vládní kanceláře pro integraci do EU Tanja Miščević, vedoucí Národní kanceláře prezidenta Republiky Srbsko Dragan Đilas a jeho zástupce Mlađan Đorđević a ministr pro lidská a menšinová práva Srbska a Černé Hory Rasim Ljajić.
V Podgorici delegaci přijal předseda parlamentu Republiky Černá Hora Ranko Krivokapić a v Cetinji prezident republiky Filip Vujanović. V Centru pro demokracii a lidská práva jednali delegáti RMV o další spolupráci po loňském zimním semináři v Praze.
Poznatky ze Srbska
Srbská společnost je unavena z trvající politické nestability. I když se hospodářství Srbska nevyvíjí špatně, názory na budoucí politický vývoj byly převážně skeptické. Většina Srbů a hlavně Černohorců žijících v Srbsku je zklamána tlakem Černé Hory na získání samostatnosti, ale nechystá se tomu nijak bránit. Také k problematice Kosova se zatím nepodařilo nalézt přijatelné stanovisko a řešení se jenom oddaluje. Většina cítí, že tlak mocností a mezinárodních organizací směřuje k nějaké formě nezávislosti Kosova a obávají se důsledků pro stabilitu Balkánu a posílení extrémistů v Srbsku. Srbsko nabízí princip „méně než samostatnost, více než autonomie“, který by zajistil ochranu srbské a dalších menšin mj. decentralizací, při níž by etnické oblasti samosprávně řešily každodenní problémy ekonomiky, školství, zdravotnictví, bezpečnosti atd.
Jednání s EU zatím probíhají podle plánu, ve třech skupinách: se státním společenstvím Srbska a Černé Hory, se Srbskem a s Černou Horou. V případě, že Černá Hora získá samostatnost, bude možná muset Evropská komise požádat o nový mandát, vzhledem k tomu, že jednání budou pokračovat s novými státy a jejich novými strukturami. Klíčovou podmínkou EU pro pokračování jednání je politická vůle a pozitivní hodnocení spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, tj. především zatčení a vydání generála Mladiće.
Negativně na společnost působí nedávno publikované názory některých představitelů EU, že členství Srbska není příliš pravděpodobné ani v roce 2013. Podle vicepremiéra Miroljuba Labuse je třeba do roku 2012 splnit všechny nutné podmínky členství bez ohledu na data přijetí. Společnost také tíží zhoršování podmínek pro cesty do zahraničí, obtížné a stále dražší získávání víz. Jednání o uvolnění vízového režimu je součástí probíhajících rozhovorů o přidružení s EU.
Poznatky z Černé Hory
Občané Černé Hory 21. května v referendu rozhodnou, zda budou žít nadále ve společném státě se Srby nebo samostatně. Představitelé Černé Hory, jak na nevládní, tak na oficiální úrovni vyjadřovali optimismus a jistotu o své budoucí samostatnosti. Očekávají, že v referendu získají více než potřebných 55% hlasů a ani se nepřipravují na jinou variantu. Jsou přesvědčení, že většina problémů spojených s osamostatněním je již vyřešena, že Černá Hora již dnes funguje nezávisle na Srbsku, které je podle nich jen zatahuje do dalších politických problémů, odkládá rozhodování, brzdí rozvoj státu a realizaci potřebných transformačních kroků. (Podobně smýšlejí i někteří pragmatičtí srbští představitelé, protože současný stav neumožňuje zrychlit mnohé reformní kroky.) Z hlediska státních struktur bude pouze potřeba dobudovat armádu a zajistit její politickou kontrolu a vytvořit novou diplomatickou službu. Pozitivní výsledek referenda by byl jen legálním potvrzením toho, co již prakticky existuje.
Rozdělení nehrozí novým válečným konfliktem na Balkáně. Vztahy se Srbskem by podle černohorských představitelů měly zůstat i po rozdělení státu přátelské a nadstandardní. Už jen proto, že obě strany chápou, že tato spolupráce je nutným předpokladem pro jejich evropskou integraci.
Jisté problémy se však mohou vyskytnout. Ať dopadne referendum jakkoli, Srbsko a Černá Hora budou spotřebovávat mnoho energie na dělení státu nebo na dojednávání vztahů a kompetencí v rámci státu společného. Není jasné, jak se bude postupovat, získají-li v referendu stoupenci samostatnosti více jak 50 %, ale nedostanou-li 55 % hlasů, což je podmínka Evropské unie a dalších mezinárodních organizací pro uznání nezávislosti. (Tento zvláštní požadavek je zřejmě reakcí na fakt, že Podgorica neumožní hlasovat občanům žijícím v zahraničí, což je ve většině demokratických států běžné. Vzhledem k tomu, že několik set tisíc Černohorců žije v Srbsku, uznáním jejich práva hlasovat by referendum bezpochyby nezávislost odmítlo.)
Zvláštním problémem je, že schválí-li občané Černé Hory nezávislost, rozhodnou hlasy Albánců a Muslimů z černohorské části Sandžaku. Černohorští představitelé zdůrazňují, že jsou občanskou společností se zajištěnou ochranou menšin a že pro běžného občana by se nemělo nic změnit. Albánci, kteří tvoří většinu obyvatel v jižní části země, se však netají tím, že ve státě s 650 tisíci obyvateli jejich vliv výrazně vzroste. Případná nezávislost Kosova by mohla posílit také extrémistické síly, které neopustily staletou myšlenku sjednocení Albánců v jednom státě.
Nezávislost by také znamenala, že mezi srbskou a černohorskou částí muslimského Sandžaku vznikne státní hranice. V prvním dubnovém týdnu se v Novém Pazaru sešlo přes 600 delegátů z obou částí a požadovali, aby bez ohledu na výsledek černohorského referenda Sandžak získal zvláštní status, který by umožnil jeho dvěma částím společné fungování podobné euroregionům.
Problematika práva, soudnictví a veřejné správy
Problematika ústavního soudu a legitimity ústavy je v Srbsku a Černé Hoře mimořádně aktuální. Při případném osamostatnění Černé Hory přestane platit Ústavní charta státního společenství a začnou platit ústavy jednotlivých republik, které bude třeba revidovat.
Stav justice představuje jeden z největších problémů. Soudní systémy jsou přetížené a soudní jednání trvají nepřiměřeně dlouho. Také řízení k vykonatelnosti rozsudků za asistence policie bývá obtížné. Časté jsou případy vyhrožování soudcům, kteří se prakticky nemohou bránit. Vůbec tlaky na soudce ze strany kriminálních živlů jsou velké. Důležité bude, aby se zákony nejenom schvalovaly, ale aby se také prováděly.
V Černé Hoře se mezitím předpokládá, že jednotlivé soudní systémy budou doplněny novými, mladými soudci. Současný doživotní mandát soudců je považován spíše za přítěž.
Přítomnost českého ombudsmana v Bělehradě se podařilo velice dobře načasovat. Srbský parlament právě projednával kandidaturu svého ombudsmana, a české zkušenosti přišly právě včas. Přitom o české zkušenosti je zájem; ty západoevropské jsou často v místních podmínkách mnohem méně uplatnitelné.
Další aktivity RMV v Srbsku a Černé Hoře
Z hlediska dalšího působení Rady pro mezinárodní vztahy bylo důležité, že se podařilo dohodnout konkrétní kooperaci na projektu Spolupráce při transformaci Srbska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny v souvislosti s přípravou na členství v EU, podporovaném českým ministerstvem zahraničních věcí. V rámci tohoto projektu se Rada pro mezinárodní vztahy zaměří především na:
– pokračování ve vytváření a prohlubování kontaktů mezi odborníky v oblasti práva v širším regionu západního Balkánu, především Srbska a Černé Hory,
– pořádání odborných seminářů zaměřených na problematiku práva a soudnictví v demokratické společnosti,
– výzkumnou a publikační činnost, navazující na analýzy zpracované nevládními organizacemi Srbska a Černé Hory.