Skyforger – metalový odkaz pohanských předků

Jan Kravčík

Hluboce inspirováni svým lidovým folklórem a pohanským odkazem svých předků, tito čtyři lotyští bojovníci zhluboka dují do svých válečných rohů připraveni vyřítit se na bitevní pole a bojovat jako kdyby z něj nebylo cesty zpět…

Takto vypadá úvod internetové stránky lotyšské paganmetalové skupiny Skyforger. Ač si troufám tvrdit, že mezi posluchači Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se nenajde příliš příznivců výše zmíněného hudebního stylu, musím všechny včetně baltistů upozornit, že já jím také nebyl. Album skupiny, o níž tu bude řeč, jsem si nekoupil proto, že je paganmetalové, nýbrž proto, že je lotyšské – inspirován svým loňským podzimním putováním do Rigy. Byla to koupě, jíž rozhodně nelituji a cítím se povinován šířit slávu neohrožených pobaltských hudebníků dále. Takže si pojďme povědět pohádku o tom, jak se z inspirace dávnými dobami zrodila hudba, která skutečně zní…

Bylo to roku 1995, když bůh hromu Perun rozrazil oblohu a ohně na posvátných kopcích vzplály znovu. Uprostřed temného hvozdu se zrodili čtyři pohanští válečníci zemgalského kmene, opravdoví synové svých mocných předků, a pojmenovali se – Skyforger. Pod zástavou s Perunovým znamením se stali vedoucí lotyšskou paganmetalovou skupinou a po mnoha doprovodných vystoupeních s místními metalovými kapelami nahráli v dubnu 1997 své první demo pod jménem Semigalls‘ Warchant (Válečný zpěv Zemgalců). Toto demo, jež obsahovalo sedm skladeb (pět pagan/blackmetalových skladeb + dva prastaré lotyšské národní zpěvy), bylo nahráno jako hold posledním pohanským kmenům v Evropě a obdrželo několik pozitivních ohlasů z celého světa. Na tomto místě opět přenechám slovo internetové prezentaci skupiny, abyste si mohli udělat vlastní obrázek o jejím výjimečném image:

Temnou a drsnou poezii Skyforgeru přináší chladný vítr z období mezi 10. a 13. stoletím, kdy pobaltské kmeny ovládaly svá vlastní území a uctívaly pravé bohy svých praotců. Avšak časy se změnily a rytíři ze vzdálených zemí přišli s ohněm a mečem, aby šířili svoje náboženství zvané křesťanská víra. Mnoho krvavých bitev bylo vybojováno a mnoho Zemgalců přišlo toho času o své životy, avšak nestali se Kristovými nevolníky. Válečný zpěv jim dával odvahu a hrdost a učinil je silnými, aby odolali nenáviděným služebníkům kříže. A nyní Skyforger pokračuje v boji svých statečných praotců – udržet pohanský duch naživu…

Na počátku roku 1998 skupina podopsala smlouvu s nizozemskou společností Mascot Records a Skyforger podruhé vstoupil do studia, aby nahrál své debutové album s názvem Kauja pie Saules (Bitva u Saule). Album bylo nahráno v květnu 1998 v sestavě Peter (vokály, kytary), Rihard (kytary), Edgar (basová kytara) a Imant (bubny), obsahovalo sedm běsnících paganmetalových skladeb a dvě staré lidové písně. Obdrželo ještě více kladných ohlasů, a to jak od příznivců, tak i kritiků. I přes veliký úspěch následoval nečekaný odchod bubeníka Imanta. Po nalezení náhrady v podobě dalšího Edgara (přezdívaného Mazais), se Skyforger pustil do psaní nových písní pro své další album.

Těsně před nahráváním druhého alba skupinu opustil kytarista Rihard (aby se vrátil brzy poté, co bylo album dokončeno) a nová nahrávka vznikla přičiněním zbylého tria v období od srpna do prosince roku 1999. Nejnovější album nese název Latviešu strelnieki (Lotyští střelci) a obsahuje devět již tradičně pobaltským folklórem ovlivněných pagan/black/heavymetalových písní, jejichž texty jsou založeny na příbězích z doby První světové války.

Co dodat závěrem? Snad jen – hrdí synové Matky Zemgale se vrátili.

A pozor – to je teprve začátek…