Radek Novák
Původním záměrem tohoto textu bylo srovnání jednotlivých uvedení inscenace komedie W. Shakespeara Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete na pražských divadelních prknech v této sezóně. Divadlo ABC ale přestalo hru uvádět (poslední představení plánované na 19. prosince bylo odvoláno) a produkce Schauspielhaus Zurich v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka probíhala ve stejných chvílích jako představení Městského divadla lublaňského (Mestno gledališče ljubljansko – MGL) v pražském Divadle Komedie. Zbývá tedy srovnání posledně jmenovaného s provedením ve Stavovském divadle v Praze (představení 18. listopadu).
Srovnání můžeme začít zdánlivě okrajovou Shakespearovou poznámkou, že děj se odehrává v Ilirii a jinde u Jadranského moře. Soubor MGL pod režijním vedením hostujícího Slobodana Unkovského z makedonské Skopje této poznámky využívá zvláště v kostýmním i dalším řešení. Jednoduchá neměnná scéna cypřišové zahrady s fontánkou a kostýmy ve stylu doznívající secese a art-deco přenášejí děj do 20. let 20. století a nenápadně tak využívají historické pozadí: strážní oblečeni do starých italských uniforem a závěrečná výhružka pomsty vyslovená Malvoliem v uniformě italského fašisty zástupně dává tušit připojení Terstu a Istrie k Itálii v meziválečném období.
Maďarská herečka Eniko Eszenyi, která režírovala inscenaci ve Stavovském divadle, nechává z této poznámky pouze část „u moře“ a scéna vytvořená výtvarníkem Janem Štěpánkem tak připomíná nábřeží v některé severské zemi, interiéry jsou vybaveny nábytkem jedné severské firmy. Kostýmy doplňují tuto myšlenku: Tobiáš Říhal přijede na lyžích, Ondřej Třasořitka nastupuje na scénu se sněžnicemi na nohou. Než začne Malvolio číst podvržený dopis, musí ho nejprve vysekat z ledu. Všichni jsou oblečeni ve velmi teplém oděvu.
Humor český a slovinský je odlišný. Představení MGL je okořeněno jemnou skořicí a vanilkou v podobě melodie ze seriálu Včelka Mája u jedné písně blázna Festa, parodie legendárních tří tenorů i s nezbytnými kapesníčky v rukou, Orsino odměňuje Festa za zpěv moderním způsobem – platební kartou včetně procedury ověření podpisu na účtence. Šokující je nejen kostýmní, ale i fyzická podoba Sebastiana (Aljoša Ternovšek) a Violy (Iva Krajnc) v převleku za Cesaria.
Český humor je ostřejším kořením např. ve způsobu stažení spodního prádla Tobiášem z oblečené Marie, Malvolio si pomáhá při dešifrování dopisu názorně šlehačkou ve spreji a přitom paroduje české politiky. Nejhumornější tak zůstávají dialogy ve skvělém překladu prof. Hilského.
Vévoda Orsino v podání Borise Kerče je hluboce ponořen do své nešťastné lásky, kdežto Filipa Blažka (který ve stejné hře hrál v Divadle ABC Ondřeje Třasořitku ) přivádí stejná situace k agresivitě a hulvátství. Iva Krajnc zvládá jako Viola Cesariův převlek s lehkostí a chlapeckou přirozeností, kdežto Hana Ševčíková působí v historizujícím mužském převleku křečovitě, kterou zakrývá obhroublým a rádoby vulgárním chováním. Judita Zidar v roli hraběnky Olivie je skutečná dáma, Martina Válková je více nejistá, i přestože zvládá dobře jízdu na kolečkových bruslích. Bernarda Oman v roli služebné a společnice Marie evokuje sympatickou servírku z kavárny, se kterou se každý dá do řeči. Ve své roli je přirozeně živá na rozdíl od svého pražského protějšku Evy Salzmannové. Uroš Smolej jako Ondřej Třasořitka je mladý jelimánek a vyvolává v divácích shovívavost, Ladislav Mrkvička posunuje roli do senilnější roviny. Matjaž Turk představuje starého kněze, mnicha neurčité řehole, jehož hábit je doplněn ponožkami s veselým vzorem. Jeho řeč, stařecké chování ani silně roztřesené ruce (snad parodie současného papeže?) rozhodně nemůžou urazit a působí spíše roztomilým dojmem. Jeho pražský protějšek Jiří Kodet naopak silně připomíná Haškova feldkuráta Katze kombinovaného s pozdějšími karikaturami „katolických vesnických panáčků“.
Další výkony jsou srovnatelné, ať už to jsou dobří, ale oba málo výrazní Tobiášové Říhalové (Gašper Tič – Miroslav Donutil) nebo odlišně pojatí kapitáni Antoniové. Trochu problematický vztah k Sebastianovi pojímá Slovinec Franc Markovič více méně otcovsky, kdežto Vilém Udatný v kostýmu připomínající skupinu ABBA zůstává u moderního výkladu 20. století, tedy že jeho láska je homosexuální.
Zcela brilantní výkon podávají oba Malvoliové (Boris Ostan – Boris Rösner) a šašci/blázni Festové (Gregor Čušin – Martin Preiss). Oba Malvoliové jsou si navíc podobni jak fyzicky, tak ve způsobu svého povahově zrůdného chování a podsouvá se myšlenka, že kdyby oba znali jazyk svého protějšku, mohli by se alternovat! Feste Gregora Čušina je sympatický zemitý chlapík – zkrátka Martin Preiss po 20 letech. Ten navíc nezapře, že je synem hereckého páru, umí se svým talentem bravurně nakládat a jeho výkon dává divákům naději, že se do budoucna mohou těšit na jeho další kvalitní práci.
Radikální je v obou případech řešení závěrečného dějství. Slovinci nám předvádějí jakýsi karneval, který graduje k dobrému konci. Finále tvoří velká převleková scéna Violy a sborový zpěv. Aktéři nezpívají tradiční „A pršelo…“, ale píseň „Vem si mě, smrti má“ s veselou melodií.
V české úpravě je děj přenesen do jarních měsíců, což je několikrát zdůrazněno jak v textu, tak na scéně. Ve finále je už zřejmě takové horko, že všichni mladí muži (Orsino se svou družinou a Sebastian) se na scéně opalují do půli těla. Při závěrečném Festově zpěvu se na scénu snáší záplava červených alobalových srdcí a jsou přitom předváděny známé scény z jiných Shakespearových her.
Nemohu se zbavit dojmu, že v českém provedení byly některé věci navíc a zbytečné. Mám na mysli především živého „čtyřnohého herce“ – bílého psa – který několikrát během hry přejde jeviště v nepravidelných intervalech. Význam a efekt tohoto počínání mi zůstal zcela utajen. Snad jedině obdivovatelé Filipa Blažka mohli kladně ocenit scénu, ve které se Orsino „koupe v moři“ (orchestřiště překryté aluminiovou folií), ale potom je na scénu přinesen skutečný sprchový kout a Orsino se skutečně sprchuje a skutečně nahý! Další zbytečností byl veliký umělý brouk, pravděpodobně ovládaný na vysílačku, coby posel jara, a velký mrazák.
Přestože jsou Slovinci vyhlášení experimentováním a naturalistickým provedením na scéně, z tohoto srovnání vycházejí spíše jako obhájci klasiky a jemnou novelizací vtipu. České představení jakoby se snažilo diváka upoutat a šokovat za každou cenu.
Myslím, že poznámky o tom, že divadlo je potřeba dělat zcela jinak a nově a že na klasické divadlo dnes už nikdo nepřijde, rozhodně neobstojí ve světle představení Divadla Komedie (Kazalište Komedija) z chorvatského Záhřebu. Český režisér a umělecký šéf Divadla na Vinohradech Jiří Menzel nastudoval s herci Molierovu hru Zdravý nemocný v chorvatské úpravě Marina Tudiševiće. Klasická pastýřská hra na oslavu krále v prologu hry je nahrazena příjezdem kočovné herecké společnosti, která nám představuje svůj výstup. Scéna je tomu přizpůsobena: je na ní jenom jakýsi formanský vůz, ze kterého je „rozvinuta“ další dekorace a dotvořeno prostředí domu s výhledem na typické panorama dalmatského Dubrovníku, kam je děj přenesen. Tudiševićova úprava hry pracuje s novým prostředím do detailu: kromě použití štokavského nářečí jsou i upravena i jména postav. Místo hypochondra Argana se setkáváme s Renem, kterého mistrně hrál Pero Kvrgić. Ostatně za tuto úlohu dostal v roce cenu na chorvatském festivalu „Dny satiry“ za nejlepší mužskou hlavní roli a cenu za nejlepší herecké ztvárnění na divadelním festivalu „Marulićovy dny“ ve Splitu. To ale není jediná cena, kterou provedení Moliera – Tudiševiće získalo: Dražen Čuček byl oceněn za herecké ztvárnění role Tomase Diafora cenou na „Dnech satiry“ a stejné ocenění dostala také Dubravka Ostojić za roli komorné Franuše (v originále Toinetta). Výborní byli ale i další představitelé: Igor Mešin v roli milovníka Džona (orig. Kleant), Mila Elegović Balić jako Renova manželka Krila (Belina) a jiní další.
Představení, které je v Záhřebu a v celém Chorvatsku v posledních letech nejúspěšnější jak mezi diváky, tak i kritiky, je opravdu ve stylu klasického divadla: jednoduchá výprava, dobové kostýmy, stylové rekvizity. Jakoby nám chtěli Chorvati a Slovinci ukázat, jak se dělá divadlo…