Veronika Straková
Slang je přirozený jazykový jev daný určitým historickým momentem. Studentský slang je věkově ohraničený skupinový sociolekt (tj. jazyk nebo jazykový styl určité skupiny lidí, kolektivu), používaný při neoficiální ústní komunikaci. Jako jazykový jev se formuje hlavně vlastním slovníkem a slovotvorným inventářem.
Za studentský slang se považuje vrstva speciálních nespisovných názvů a obratů, jimiž je charakterizována běžná jazyková komunikace mezi studenty. Na rozdíl od jiných slangů má studentský slang některé zvláštní rysy, vyplývající ze specifiky studentského prostředí:
- Toto prostředí je značně proměnlivé svým složením a to znamená, že vázanost na prostředí je ve srovnání s jinými slangy poměrně krátká. Tato skutečnost nepřispívá k velké stabilizaci slangových prostředků, ale spíše podporuje jejich proměnlivost.
- Specifické pro studentský slang je to, že jeho tvůrci jsou mladí lidé, myšlenkově pohotoví, nemající zpravidla tolik společenských zábran jako dospělí lidé. Velmi výrazně se uplatňují psychické zvláštnosti studentů, jako např. snaha o originalitu, o uplatnění a rozvíjení osobnosti, sklon k vtipu a nadsázce, částečně i averze vůči oficiálnosti, snaha o emocionální a expresivní vyjádření, podmíněna různorodostí citového života mladého člověka.
Z jazykového hlediska je studentský slang výsledkem působení dvou činitelů: jazykové hravosti a vynalézavosti a také jisté protiváhy vůči působení spisovného jazyka. Studentský slang a slang mladých lidí vůbec je jedním z hlavních prostředků osobité společenské realizace jeho uživatelů.
V knize Жаргонът, без който (не) можем Georgi Armjanov, absolvent bulharské filologie na sofijské universitě, popisuje studentský slang v Bulharsku, respektive v Sofii. Armjanov tvrdí, že slang mladých lidí má místo v dnešní společnosti, je to přirozený psychický a jazykový jev. Slang má však svou specifickou sféru působení, po jejímž překročení můžeme mluvit o absenci jazykové kultury.
Zajímavou oblastí je vznik lexika ve slangu. Slangové názvy se tvoří dvěma postupy -transpozičními a transformačními (odvozování, skládání atd.). Postupy transpoziční využívají pojmenování již existující. Jde o sémantické tvoření (slovotvorbu).
Nejvýznamnější je metaforizace (metaforické přenášení). Podstatou je strukturování jedné oblasti jazyka podle jiné oblasti jazyka. V podstatě jde o užívání názvů běžných ve spisovném nebo hovorovém jazyce k označení nového specifického významu, a to na základě podobnosti některého nápadného znaku:
кубе | plešatá, oholená hlava | (ve spis. bul. кубе – klenba, báň, kopule) |
чешмичка | nos | (ve spis. bul. чешмичка – kašna) |
пенджери | brýle | (v hov. bul. пенджери – okno) |
хилка | slabý člověk | (ve spis. bul. хилка – sport. pálka) |
Dalším typem slovotvorby je metonymie (metonymické přenášení). Uchovává si primární význam přenášeného pojmenovávání, pouze ho posouvá do pozadí. Nové názvy zde vznikají na základě přenesení slova na jinou věc nebo představu, která s věcí nebo představou souvisí. Nové slovo může představit předmět nebo osobu pomocí jeho charakteru či pomocí jeho vedlejšího charakteru:
вредител | revizor | (ve spis. bul. вредител – škůdce) |
ляскам | líbat | (ve spis. bul. ляскам – mlaskat) |
Za zvláštní typ metonymie je považována synekdocha. Je založena na souvislosti části a celku. Pojmenování části se přenáší na celek a naopak:
шапкар | voják | (součástí uniformy je čepice – шапка) |
писалка | pilná, snaživá studentka | (писалка – pero na psaní) |
Dále slang užívá i přejímání slov z cizích jazyků. Některá slova mění svůj význam, ale jsou i taková, která se ve slangu vyskytují, aniž by svůj význam změnila, například:
бой, мен, файн | (z angličtiny) |
шминкам се | (z němčiny) |
Slang také využívá cizího gramatického tvaru:
гъзпейпър | toal. papír (гъз – vulg. prdel) |
кофтейшън | špatný, nepříjemný |
Podle anglického modelu dochází i k pojmenování bulharských měst:
Бургейс | Burgas |
Ню Пейзър | Nový Pazar |
Сюзейпъл | Sozopol |
Ню Зейгър | Nová Zagora |
Олд Зейгър | Stará Zagora |
Хюстън | Chaskovo |
Slang není ani nejestetičtější prostředek vyjadřování ani samostatný jazykový systém a nemůže odrazit všechny nuance lidského myšlení. Ale jeho přesné a umírněné používání v každodenní řeči může přinést svěžest výrazu a zpestření komunikace.