Jan Kravčík
Tatarské školy se na podzim minulého roku rozhodly opustit azbuku a pro písemnou podobu svého národního jazyka zvolily latinskou abecedu. Nejde pouze o snahu zvrátit pokusy sovětské éry připoutat Tatary blíže ruskému národu, ale pro Tatary se tím otevírá možnost získání snadnějšího přístupu k evropské kultuře. Ministerstvo školství Tatarské republiky oznámilo tento krok na začátku minulého akademického roku, totiž v září 2000, a jeho mluvčí uvedla, že návrat k latinské abecedě umožní lepší písemné vyjádření zvukového spektra tatarštiny a pomůže příštím generacím tatarských studentů k snadnějšímu učení angličtiny a dalších evropských jazyků. Za těmito pedagogickými důvody pro změnu tatarské abecedy však stojí mnohem fundamentálnější změny v celé sociálně-politické orientaci tohoto středovolžského národa. V jejich důsledku však stoupá napětí mezi Moskvou a Kazaní.
Ještě dříve během roku 2000 přijal tatarský parlament zákon, jenž rozhodl o postupném zavedení latinky v průběhu následující dekády a o ustanovení zvláštní republikové komise k dohlížení nad tímto procesem. V červnu tato komise vytvořila pravidla pro transliteraci a nový pravopis a připravila tím půdu pro užívání nového písma již od tohoto akademického roku. Těmito kroky Tatarstán jasně vyjádřil vůli zbavit se azbuky jako důležitého prvku více než sedmdesátileté odnárodňovací sovětské politiky vůči neruským národům Sovětského svazu.
Před rokem 1917 Tataři užívali písmo arabské. Sovětští představitelé ve snaze odtrhnout muslimská a turkická společenství od arabského světa a co nejrychleji eliminovat široce rozšířený analfabetizmus zavedli roku 1920 písma založená na latince. Tato latinská písma byla obecně přijata vzhledem k tomu, že adekvátním způsobem vyjadřovala zvukové hodnoty těchto jazyků. Vždyť latinská abeceda vytvořená sovětskými lingvisty roku 1920 pro Ázerbájdžán se stala podkladem tureckému prezidentovi Mustafovi Kemalovi pro jeho reformu tureckého písma v polovině 20. let.
O desetiletí později však nahradil sovětský diktátor Josip Vissarionovič Stalin latinská písma těchto národů abecedami vytvořenými na základě ruské cyrilice. Jeho záměrem byla unifikace všech sovětských národností do „společenství sovětských národů“ na ruské civilizačně-kulturní bázi. Tyto snahy se vyhnuly pouze Gruzii a Arménii, které měly svoji staletou literární tradici a autochtonní písma, a Pobaltí, jež bylo k Sovětskému svazu připojeno až během 2. světové války a jeho příslušnost k západnímu civilizačnímu okruhu jednoduše nešlo změnit tak, jako to Stalin učinil například v Moldávii. Tento stalinistický program udržovaný i po odsouzení kultu osobnosti tak efektivně zpřetrhal četné vazby mnohých národů na svoji minulost a umožnil tak nastupujícím pokolením snadnější učení ruského jazyka. Na druhou stranu se však ke konci sovětské éry stala reforma abecedy jedním z klíčových pořadavků mnohých národnostních hnutí.
Pouze jen některým z nově vzniklých postsovětských států se podařilo uskutečnit tyto reformy v plném rozsahu. V Moldávii byl návrat k latince podporován sousedním Rumunskem a Ázerbájdžán obdržel nemalou finanční pomoc od Turecka, jež se rozhodlo posilovat svoji sféru vlivu v kaspické oblasti. Pozice Tatarstánu je však o to těžší, že se nachází ve svazku Ruské federace, a stejně jako ostatní národy toužící po změně písma čelí třem hlavním obtížím:
Novočerkasský masakr 1962Za prvé – změna abecedy je neuvěřitelně drahá. Vyžaduje nové dopravní značení, vývěsní štíty, učebnice a další publikace, jakož i pomocné programy pro ty, jež se učili starší abecedu. Tyto výdaje se ukázaly být hlavní brzdou podobných pokusů v Ázerbájdžánu a Tádžikistánu a potvrzují se i v Tatarstánu.
Za druhé – mnoho z těch, jež byli vychování k psaní na základě cyrilice, budou nové písmo odmítat. Ať už z neochoty učit se cosi nového, nebo ze strachu z odcizení vlastním dětem, poučeni tím, jak dřívější změny rozdělily jejich rodiče a prarodiče.
A za třetí – v Moskvě mnozí shledávají takovéto pokusy jako vysloveně protiruské. Ruští představitelé již kritizovali tento krok Tatarstánu jako ohrožení mezietnické spolupráce v celém středovolžském regionu. Je to výzva pro ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho snahy o centralizaci celé Ruské federace.
Tatarstán tak bude čelit mnohým překážkám na své cestě za reformou písma, avšak loňské oznámení o jejím začátku ukazuje, že Tataři již změnili svoji orientaci a že mohou stejně tak uspět i ve změně své abecedy.