Radek Čermák
Mr. Hyde berlínského sorabisty Tima Meškanka, který nějaký čas působil i v Praze, je zpátky. Ve čtvrtek 3. října Meškank pokřtil svoji nejnovější básnickou sbírku. Před zaplněným sálkem pražské Salmovské literární kavárny autor a další čtyři recitátoři (Mirek Kovářík, Radek Čermák, Anna Bucharová, Martina Rubášová) předvedli lužickosrbsky, česky, polsky a slovensky básně ze tří jeho dosavadních sbírek: řeč je hříčka… (rěč je hrajka…, Budyšín 1992), kostka v ruce… (kóstka w ruce…, Budyšín 1997) a pojď na parket… (pój do rejki…, Berlín, Praha 2002).
Výběr 18 básní byl doprovázen ukázkami hudby Jaroslava J. Ježka, Bernda Pittkuningse, Petra Váši a Václava Koubka. Poslední dva jsou tématikou a způsobem výpovědi spříznění z Meškankovou tvorbou. Verše Tima Meškanka byly českým publikem znovu úspěšně přijaty. Začátkem roku byl on a další umělci slova z mladší lužickosrbské generace představeni v Českém rozhlase v pořadech Mirka Kováříka. Na bibliofilském vydání 66 výtisků knihy, jejíž grafickou podobu připravoval sám autor, spolupracoval Spolek česko-lužický. Kniha sestává ze 44 hornolužickosrbských a 2 dolnolužickosrbských básní. Každé básni je přiřazeno písmeno lužickosrbské abecedy, v závěru následuje vysvětlivka pro literární kritiky.
Už z názvu je vidět, že Meškank navazuje na svoji předešlou milostnou, reflexivní a dadaistickou tvorbu, třebaže odráží i poslední kosmopolitnější období. Ve sbírce se objevují i verše sepsané ve Varšavě, Paříži a jinde. Hlavním prvkem je pak estetizace skutečnosti. „Básník opět točí vlastní film.“
Je zajímavé, že ohlasy zahraničního čtenářstva jsou tolik odlišné od reakcí tuzemských. Nutno připomenout, že z Meškankova setkání s polským přítelem Srbů Mieczysławem Balowským na prázdninovém kurzu v Budyšíně v roce 2000 se zrodila publikace polského překladu sbírky kostka v ruce… (kostka w ręku…, Opole 2000). České překlady prozatím zůstávají v rukopise. Uvidíme, jak lužickému publiku zachutná třetí sklizeň podivínského sadaře Tima Meškanka.
Trojí sonda do Meškankovy poetické tvorby
Každá z básní je svým způsobem typická pro jednu z jejích vrstev. Chybí snad jen tvorba apologická. Překlady jsou zveřejněny poprvé.
dwojota prajiš: měł pomalu w dualu myslić praju: haj to chcył luba a słódka miła moja prajimoj: mój dwaj smój wotnětka jednaj
Východní Evropa…z první sbírky řeč je hříčka… ukázka rané milostné poezie plné jazykových hříček. Dwojota znamená lužickosrbsky něco jako dvojnost, dvojitost. Autor přiřadil číslovce jedna koncovku dvojného čísla, pro kteroužto je charakteristická hláska -j na konci.
obrazhovor dnes je tak horúco no a potím sa no a mal by som si niečo zobliecť no a aspoň kabát no a možno topánky no a najradšej oboje no a potom mi bude lepšie
…z druhé sbírky kostka v ruce… kritický pohled na banalitu a ztrátu schopnosti komunikovat ve slovenském překladu Martina Dzúra. Původní název zní: rozmólba, tedy sloučení slov rozmólwa (rozhovor) a mólba (obraz).
dudlajdá dudlaj dudlaj dá přivezli hromadu žlutavého písku skladovali ho na zahradě polámali při tom živý plot a dokonce pošlapali bílý šeřík v noci písek odplavil liják ze zahrady na chodník z chodníku na silnici při kraji silnice do kanálu živel proměnil celé to bohatství v hrst drobných kamínků z pískového jazyku se tak stala cesta táhnoucí se až k odtokové mříži vítr po bouřce přivál jitrocel mech a pampelišky které tu teď bujně kvetou dokonce dvakrát do roka žlutě
…ze třetí sbírky pojď na parket… příklad estetizace skutečnosti, ironie a narážek na marnost přeložil Radek Čermák. Originální titul je fidlda fidldu fidlwek wek wek, citát z refrénu známé lužickosrbské písně.