David Frei
S kulturními akcemi týkajícími se Rumunska a rumunské kultury se v poslední době roztrhl pytel. Po zářijových výstavách malířky M. Murariu a po slavnostním uvedení knihy M. Retegana 1968. Ve stínu Pražského jara se mohla širší veřejnost zúčastnit kulturního večera Setkání s Maramurešem – severozápadní částí Rumunska, který se konal 22. 10. v Kulturním centru Novodvorská a který tradičně organizovalo Velvyslanectví Rumunska v Praze.
Program se skládal z videoprojekce dokumentárního filmu o oblasti Maramureše a z hudebního vystoupení folklórní dvojice manželů Rodnicových. Snímek nabídl zeměpisný průřez celé oblasti, ve které stojí v popředí zájmu historická města Satu Mare a Baia Mare, úzkokolejnou železnicí proslavené městečko Vişeu de Sus, veselý hřbitov Săpânţa, dřevěné kostely v Bârsaně, lyžařské středisko Borşa a městečko Sighetu Marmaţiei, kde se na místě bývalého vězení obětí komunistického režimu nachází působivé muzeum. Pestrý obsah filmu doplnily krátké záběry ze života prostých venkovanů a jejich lidových tradic, které dotvářejí překrásný kolorit daného kraje.
Následující hudební vystoupení uvedlo sál do opravdové extáze, neboť to, co předvedli manželé Rodnicovi, se nedá popsat jinak než folklórní lahůdka! Cornelia a Lupu předvedli nádherné vystoupení v typických maramurešských krojích, vyzbrojeni pouze dvěma nástroji (cetera – housle, zongora – maramurešská kytara), které doprovodili krásným zpěvem písní v dialektu svého rodného kraje.
Ač rumunský hudební folklór tvoří většinou teskné písně o lásce neboli doina, manželé Rodnicovi se rozhodli přenést na obecenstvo gejzír maramurešského veselí a radosti ze života. Jejich skladby překypovaly opravdovou láskou ke svému kraji a tím si získali neskrývaný obdiv a nadšené ovace.
Folklórní vystoupení z Rumunska si český kulturní člověk opravdu vychutná zřídkakdy (nebereme-li v úvahu koncerty romských kapel Fănfărie Ciocărlia či Taraf de Haidouks, jež se staly komerčním artiklem západoevropské touhy po východních dechových souborech), proto si za tuto ojedinělou akci zaslouží rumunské velvyslanectví poděkování a uznání. Pokud se tradice hudby neoddělitelně patřící k tomuto kraji bude šířit i nadále, má nejen maramurešská lidová kultura, ale i rumunský folklór všeobecně svou nesmrtelnost zajištěnou.