Trn v Lukašenkově oku. Nezávislý Belsat vysílá už deset let

Rozhovor s šéfkou polské televize pro Bělorusy Agnieszkou Romaszewskou-Guzy Ptal se Filip Harzer

„Hloupý a nepřátelský nápad“ – tak televizi Belsat označil v době jejího vzniku běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Nezávislé médium pro Bělorusy vzniklo v roce 2007 na základě dohody mezi polským Ministerstvem zahraničních věcí, které bylo hlavním sponzorem, a Polskou televizí (TVP), která na začátku zajistila technický provoz. Televizi, která vzdoruje propagandě dotovaných běloruských státních médií, i po deseti letech Lukašenkův režim hází klacky pod nohy: zabavuje techniku nebo zadržuje novináře. Nákladné jsou i akreditace, které jsou pro zahraniční média povinné. Bez nich televizi hrozí pokuty v řádech tisíců dolarů

Polská vláda loni oznámila, že projekt Belsatu přehodnotí. Televize se měla proměnit na polskojazyčnou a změněn měl být i způsob jejího financování. Od toho naštěstí konzervativní kabinet Beaty Szydłové pravděpodobně ustoupí. „Belsat není médium, které má vysílat v polštině a dělat reklamu Polsku, to není jeho myšlenka. Je to médium, které má sloužit Bělorusům. Já jsem hluboce přesvědčena, že je to v zájmu Polska i celé Evropské unie,“ říká mimo jiné v rozhovoru polská ředitelka televize Agnieszka Romaszewská-Guzy, která Belsatu šéfuje od jeho vzniku. Dříve působila v polské veřejnoprávní televizi TVP a do loňského roku i ve Sdružení polských novinářů. V našem rozhovoru jsme mluvili právě i o stavu médií v Polsku.

Jak dnes, deset let po startu, hodnotíte práci Belsatu?

 Hodnotím ji velmi kladně. Předčila má očekávání. Kdybych to věděla před deseti lety, přála bych si, aby se to vyvinulo přesně takhle. Získali jsme stabilní sledovanost v Bělorusku a znají nás také v dalších postsovětských zemích – například na Ukrajině. Stali jsme se značkou, značkou svobody slova na území, kterému dominuje kremelská informační agrese. Tento rok jsme dělali průzkum, ze kterého vyplynulo, že celkem třetina dospělých Bělorusů zná značku Belsat a okolo 10 % deklarovalo, že Belsat sleduje. K tomu je potřeba říct, že se nejedná o kabelovou televizi, takže je to opravdu velmi dobrý výsledek.

Polské Ministerstvo zahraničních věcí před rokem přestalo televizi fnancovat a zrušilo smlouvu s Polskou televizí. Jaká je budoucnost Belsatu?

Byl to velmi těžký rok. Zaprvé jsme neměli jistotu, jak to bude s naším financováním pokračovat, protože hlavní část peněz jde přímo od polské vlády. Pravdou je, že máme i mezinárodní příspěvky, které jsou ovšem podstatně nižší, takže ty polské jsou opravdu důležité. Zadruhé jsme byli pod velmi silným tlakem běloruské vlády. V této chvíli počet soudů s našimi novináři překročil číslo třicet. V několika případech byli naši novináři i zatčeni a seděli ve vězení.

Ale věřím, že jsme to přečkali, a už můžu říct, že se nám bude dařit i nadále. Už tu zazněla prohlášení o našem dalším financování, které nejspíš nebude pocházet přímo z prostředků Ministerstva zahraničních věcí jako dosud, ale možná se bude jednat o zvláštní prostředky, které vláda přímo vyhradí na Belsat. V každém případě jsem o tom byla ujištěna a naše instituce by měla fungovat dál. A to je velmi dobře, protože je v evropském měřítku unikátní. Další taková neexistuje.

Ministr zahraničí Witold Waszczykowski z Práva a spravedlnosti loni říkal, že by se měl Belsat transformovat na polskojazyčnou televizi. Platí to ještě?

Ne, takový nápad je úplně nesmyslný. Pramenilo to z velkého nepochopení a z popletení faktů. Svého času USA vysílaly Svobodnou Evropu pro Polsko, a ta měla úplně jiný cíl než Hlas Ameriky, který měl, řekla bych, propagovat Spojené státy. Kdežto Svobodná Evropa, i když v určitém smyslu rovněž dělala americké politice reklamu, měla jinou roli.

Stejné je to s Belsatem. Nejde o médium, které má vysílat v polštině a dělat reklamu Polsku, to není jeho myšlenkou. Je to médium, které má sloužit Bělorusům. Já jsem hluboce přesvědčena, že je to v zájmu Polska i celé Evropské unie. Belsat zkrátka nemůže vysílat v polštině. Je určený jiným divákům, a navíc naši novináři nemluví tak dobře polsky.

Takže je už jisté, že televize bude pokračovat v tom, co dělala doteď?

Ano. Myslím, že ano. Ještě není zcela zřejmé, jaký bude přesný způsob již zmíněného financování, ale byla jsem ujištěna, že politické rozhodnutí, které bylo nejdůležitější, počítá s tím, že budeme pokračovat.

Jak dnes Belsat pracuje? Odkud se vysílá a rozhoduje o obsahu?

Většinu našich zaměstnanců máme v Bělorusku. K tomu jsme dospěli postupně, protože na začátku jsme nevěděli, jestli tam budeme moct pracovat, takže jsme většinu věcí dělali ve Varšavě a trochu i ve Vilniusu, a v Bělorusku jsme měli jen pár spolupracovníků. Teď už ve větší míře vytváříme obsah přímo tam. Většinu našich pravidelných programů produkují producentské týmy v Bělorusku, jen větší pořady jsou občas natáčeny ve Varšavě nebo v Litvě.

Každodenní zpravodajství se vysílá z Varšavy, kde je newsroom, který rozhoduje o obsahu. Ale každý den nám z Běloruska posílají zpravodajský materiál, o kterém rozhoduje šéfredaktor stanice a šéf zpravodajství. A já mám ještě zástupce odpovědného za zpravodajství, publicistiku a nové projekty – je to Bělorus. A jeho přímým podřízeným je také Bělorus, který šéfuje zprávám. Můj oficiální titul je ředitelka a šéfredaktorka. Udávám směr, ale nerozhoduji o tom, co bude v konkrétní relaci. Také máme programové oddělení, které řeší vše mimo zprávy – dokumentární filmy, pravidelné pořady, lifestyle nebo třeba hudební přehled Belsat Music Live.

Četl jsem, že máte zákaz vstupu do Běloruska. Platí to ještě?

Už dva roky ne. Zákaz vstupu jsem měla devět let, ale od té doby jsem tam byla už pětkrát.

Nejste jen ředitelkou Belsatu, ale do loňska jste byla také místopředsedkyní Sdružení polských novinářů. Co si myslíte o stavu polských médií?

Je velmi špatný. Všude je poměrně špatný, protože média jsou v krizi v souvislosti s technologickými změnami a financováním. Změnil se systém toho, jak se dělá mediální obsah, kdo média čte, a lidé se naučili, že mají na internetu zprávy zadarmo. Ovšem kvalitní zpravodajství zadarmo být nemůže. Zároveň se část médií stala otrokem reklamy.

No, a v Polsku do toho ještě vstupuje opravdu velmi hluboké politické štěpení. V Polsku máme ostrý politický konflikt, který přechází také do novinařiny, a dokonce bych řekla, že tam je ještě vyostřenější. Najít objektivní zprávy je tudíž nesmírně těžké. Nejlepší je číst přinejmenším dvoje noviny a z toho si něco odvodit. Tento velmi špatný stav polských médií pramení především z nadměrného angažování se tisku v politické realitě.

A jakou roli v tom hrají veřejnoprávní média? Tedy, my v Česku říkáme „veřejnoprávní média“, ale to mi na Polsko nesedí, teď už jsou přeci národní.

 Ano, u nás se teď všechno nazývá národní. Bohužel v našem systému hrají už delší čas – posledních pětadvacet let – roli kořisti. Ten, kdo přebírá vládu, přebírá i média. Z těch pětadvaceti let přibližně dvacet let dominoval ve veřejnoprávních médiích levicově-liberální tábor, a teď dominuje pravicový. To vše má špatný vliv na fungování médií, protože se tím ohrožuje jejich poslání.

Vzalo si Právo a spravedlnost po volbách v roce 2015 veřejnoprávní média „jen“ jako kořist, nebo je i nějak hluboce strukturálně přeměňuje?

Nedošlo ke strukturální změně, bohužel, protože ta je potřebná, ale došlo k velmi ostře provedeným hlubokým personálním změnám. Nemůžu však říct, že bych během posledních dvaceti let už něco podobného neviděla, protože se vyhazovaly celé štáby. Prostě přišel nový šéf zpráv a celý předchozí štáb si sbalil svých pět švestek.

Hovořila jste už o ostrých štěpeních, dokonce jste psala o situaci v Polsku jako o dvou ohních. Jste v některém z těch ohňů? A je v něm vůbec možné nebýt?

V zásadě to možné není. Většina novinářů, které znám, se s některou ze stran identifikuje. Ale i když člověk s určitou stranou sympatizuje, stále je možné neztratit rozum. Protože nemůžeme mít veřejnou diskusi postavenou na orwellovském „čtyři nohy dobré, dvě nohy zlé“ a obráceně, zdravý rozum je potřeba.

Na pražské konferenci Forum 2000 jste mluvila o budoucnosti střední Evropy. Jaká podle vás bude? Mojí hlavní myšlenkou bylo, že si zaslouží respekt. Potřebuje reálné partnerství. Střední Evropa je Evropa jako každá jiná. Karel Schwarzenberg hovořil o tom, jak velmi jinou máme ve východní Evropě politickou kulturu a že nám chybí liberální tradice. Já si ale myslím, že to s námi není až tak zlé. Jsem přesvědčená o tom, že demokratické volby v Polsku budou, není to tak, že by skončily. V tomto smyslu jsem optimistkou, i když Evropská unie jako celek stojí před velkými výzvami. Je třeba být optimistou, ale opatrným.

Za zprostředkování rozhovoru pro časopis NaVýchod a server iROZHLAS.cz děkujeme Polskému institutu v Praze