Ukrajinský Měsíc autorského čtení 2020, aneb mezikulturní komunikace online

Měsíc autorského čtení, který původně vznikl v Brně, se od roku 2015 koná také v ukrajinském Lvově. Nejprve byla Ukrajina pozvána jako festivalový host a 31 současných ukrajinských spisovatelů navštívilo nejen Brno a Ostravu, ale také Košice a Vratislav. Poté se Lvov stal jedním z festivalových měst a hostil Španělsko, Gruzii, Turecko a Rumunsko. Letos ale bylo všechno jinak. Zavřené hranice a karanténa přeshraničnímu festivalu určitě neprospívají. Naštěstí máme internet a možnost setkat se online. Proto byli i letos ukrajinští autoři a autorky na největším literárním festivalu střední Evropy zastoupeni. Jejich čtení fyzicky probíhala na Ukrajině, ale zájemci si mohli zapnout „kouzelnou mašinu“ a poslechnout si samotné čtení nebo si přečíst texty přeložené do češtiny.

Ukrajinskou linii MAČe v českém podání zahájil 7. července Jurij Zavadskyj (1981), básník a popularizátor světové poezii na Ukrajině. V jeho nakladatelství Krok loni vyšla sbírka vybraných básní české autorky Jany Orlové v ukrajinském překladu Sofije Čeljak (https://krokbooks.com/portfolio/3702/). Byla vydána v sérii, která představuje na ukrajinské literární scéně poezii blízkých i vzdálených zemí: Polska, Islandu, Lotyšska, Gruzie, Nového Zélandu a řady dalších.  Zavadskyj je autorem monografie o současné poezii na internetu (2009) a tento druh poezie zůstává ve středu jeho zájmu i dnes. Jeho vlastní poezie má často experimentální charakter, například ve sbírce Křik (2012). Jeho zatím poslední kniha Taxikář vyšla v roce 2015. Sbírka básní Man Was Not Born Free získala podporu Ukrajinského institutu knihy a vyšla letos česky v nakladatelství Větrné mlýny v překladu Miroslava Tomka (Svobodný člověk se nenarodil, 2020). Jurij Zavadskyj je jediným básníkem ze všech letošních ukrajinských zástupců na MAČi. Je také jediný, kdo nepíše o válce na východě Ukrajiny.

8. července na MAČi vystoupila historička, profesorka a spisovatelka Olena Sťažkina (1968) pocházející z Doněcka. Jako historička se zajímá například o roli žen v ukrajinských dějinách kultury, poslední dobou také mapuje ženské osudy během okupace Donbasu, a to i v historické perspektivě (například v práci Stigma okupace: sovětské ženy a jejich vnímání sebe sama ve 40. letech 20. století). Sama ale tvrdí, že žádný Donbas neexistuje. Zkoumá a sleduje celou východní Ukrajinu a zdůrazňuje, že se nejedná o vyčleněný region, jde o něco mnohem hlubšího a složitějšího, než na co jsme běžně zvyklí. Je ukrajinskou rusky píšící autorkou. Mezi její poslední knihy patří prózy V jazyce Boha (vyšla zároveň rusky a ukrajinsky v roce 2016) a Rozka (rusky, 2018) ().

Autorkou románu o válce bez války je Halyna (Haska) Šyjan (1980), která četla na MAČi 27. července. Popularitu si získal už její první román Hunt, Doctor, Hunt! (2014), ale výrazné pozornosti kritiků a čtenářů se autorka dočkala až díky románu Za zády (2019). Kniha získala nejen prestižní ukrajinské ocenění Litakcent, ale rovněž Cenu Evropské unie za literaturu 2019. Chystají se překlady do několika jazyků. Román vypraví o ženě, která se snaží žít normální život v zemi, kde zuří válka. Její milenec odchází válčit jako dobrovolník, ale ona ani tak nechápe, proč by měla něco ve svém obvyklém životním tempu měnit. Román vyvolal na Ukrajině poměrně kontroverzní reakce a stal se pokusem ukázat různé perspektivy a pohledy na konflikt na ukrajinském východě bez hodnocení a jednoznačných odpovědí na složité otázky.

Dalším ukrajinským hostem byl Artem Čech (1985), kterého české publikum zná jak z výstavy v Moravské zemské knihovně Několik ukrajinských slov o válce (2018), tak i z autorského čtení v rámci Světu knihy v Praze v roce 2018. Byl dobrovolníkem v ukrajinské armádě a tuto zkušenost popsal ve sbírce povídek Bod nula (2017). Ukázky z této sbírky byly vybrány jako soutěžní texty v překladatelské soutěži z ukrajinštiny do češtiny (2. ročník, 2018). Vítězné překlady byly následně publikovány časopisecky, a to hned v několika variantách (více viz: https://uves.ff.cuni.cz/cs/artem-cech/). Autor zde nevypraví ani tak o hrůzách války, ale spíše o každodenním životě vojáků. Zatím poslední autorovou knihou je povídková sbírka Čtvrť D (2019) o Čerkasech a životu v menším ukrajinském městě, odkud pochází i sám Čech. Obě knihy jsou momentálně překládány do několika evropských jazyků, včetně češtiny. 

Finální tečkou ukrajinské linie se letos stalo čtení Tamary Horichy Zerni (Tamary Dudy). Ještě před rokem toto jméno (či přesněji řečeno pseudonym odkazující na báseň známého spisovatele Ivana Franka) nebylo známo ani těm, kdo pečlivě sledují ukrajinskou literaturu. V současnosti je však jednou z nejúspěšnějších spisovatelek. Je to proto, že v roce 2019 vyšel její románový debut Dceruška, který byl ihned vysoce hodnocen čtenáři a získal prestižní cenu Kniha roku BBC 2019. Autorka je známá svou dobrovolnickou činností na východě Ukrajiny. Tato činnost se stala podkladem pro děj jejího románu. Vypráví o obyvatelce Doněcka, která se rozhodla pomáhat ukrajinským vojákům a pokračovala ve své pomoci, i když bylo město okupované vojsky nepřítele. Román je velice přímočarý a realistický, nutí čtenáře přemýšlet, opakovaně si uvědomovat, že válka trvá a je nablízku.

Zřejmé je, že ukrajinští pořadatelé MAČe vybrali z loňské a předloňské nabídky ukrajinských textů to nejlepší, aby si české publikum mohlo tuto festivalovou linii naplno užít. Každý autor nebo autorka je v něčem unikátní a spolu vytvářejí pestrý obraz dnešního literárního života na Ukrajině. Bez váhání vám proto přeji příjemné online zážitky!

Tagged:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *